Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Chudí přírodu nešetří. A svět kvůli viru hodně zchudnul

Charlie  Gardner
Charlie Gardner | 11. 5. 2020 | 7 komentářů | 4 646

Delfíni v Benátkách byli hoax. Ale leckde pozorujeme, jak lidská činnost kvůli viru utichla, vzduch se vyčistil, voda odkalila – a příroda se vrací. Jen to pozorujeme tady u nás, v bohatých zemích. Jsou země chudé, a až bude hlad, lidi se nebudou ptát, co je zrovna na seznamu chráněných druhů.

Chudí přírodu nešetří. A svět kvůli viru hodně zchudnul

Zdroj: Shutterstock. Lemur indri. Článek neobsahuje recept!

Na koronavirové pandemii jako by se skoro nedalo najít nic pozitivního. Jedna výjimka je to, že se k nám se zpomalením hektického tempa moderního života viditelně vrací příroda. V Benátkách se na čisté vody vracejí rybožraví ptáci, po ulicích Bergama se potulují divočáci a v Británii jsme samozřejmě zaznamenali také zdivočelé kašmírské kozy ve velšském Llandudnu.

Britskou přírodu patrně čeká požehnané jaro a léto. Menší provoz na silnicích znamená méně sražených zvířat a ušetřen zůstane i život mnoha ptáků a drobných hlodavců, protože majitelé koček raději drží své mazlíčky doma. Ve městech se nepochybně bude skvěle dařit planě rostoucí vegetaci, na radnicích si uvědomují, že vysekávání parků a krajnic teď zrovna není priorita. Příroda, zdá se, se vrací.

Bohužel je to ale jenom kousek celkového obrazu, omezený na industrializované země, kterých je ovšem menšina. Většina světové biodiverzity se nachází ve státech s nízkými příjmy nebo v rozvojových ekonomikách globálního jihu a na přírodu v těchto oblastech budou mít hospodářské důsledky pandemie pravděpodobně ničivý vliv.

Lemur kataLemur kata. Zdroj: Shutterstock

Pralesy na Madagaskaru jsou domovem lemurů a spousty dalšího přírodního bohatství, které může člověk ve svůj prospěch vytěžit.

Rozdíl spočívá v tom, jak lidé zareagují na ekonomický otřes, když přijdou o živobytí. V mnoha industrializovaných ekonomikách máme záchranné sociální sítě, které chrání chudé a zranitelné před bídou, a důležitost sociálního státu byla sotvakdy tak patrná jako během současné pandemie. Například britský vládní program pro zaměstnance na nucené dovolené zaručuje, že ti, kdo nemůžou chodit do práce, dostanou 80 procent svého příjmu. Vlády v mnoha zemích s nízkými příjmy ale podobnou výpomoc prostě neposkytují, což jejich občany vystavuje nesmírným rizikům. Pro spoustu z nich budou záchrannou sítí pralesy a oceány.

Využívat přírodní zdroje je pro lidi trpící bídou často jediná volba. Divoká zvířata, ryby a lesní porosty jen zřídkakdy někomu patří a nacházejí se ve venkovských oblastech, kde se veřejný dohled neprovádí snadno. Takovému využívání přírody navíc mnohdy nestojí v cestě ani větší technické překážky – sekerou se jeden může ohánět i bez vysokoškolského titulu. Takže když lidem už nic nezbývá, v pralese vždycky najdou něco k snědku nebo něco, co lze zpeněžit.

PasekaŽďár. Zdroj: Shutterstock

Pro chudé obyvatele Madagaskaru je zemědělství založené na mýcení a žďáření pralesů často jediná možnost výdělku.

Na vlastní oči jsem právě tohle mohl pozorovat během deseti let, kdy jsem žil na Madagaskaru. Ten je sice bohatý na lemury a další unikátní živočišné druhů, ale jinak je to jedna z nejchudších zemí světa. Moje vědecká práce ukázala, že když kvůli přírodním pohromám vyvolaným změnou klimatu přijdou tamní malgašští obyvatelé o zdroj příjmu, často se kvůli obživě vrhají na to, co lzevydobýt z přírody. Zemědělci postižení suchem se například vydávají do pralesů, kde vyrábějí dřevěné uhlí nebo kvůli půdě mýtí a žďáří zalesněné plochy. Jiní zase zamíří na pobřeží lovit ryby, ale protože jim chybí nezbytné dovednosti a vybavení, uplatňují destruktivní postupy jako rybolov pomocí jedovatých látek. Jejich činnost může mít na biodiverzitu drtivé dopady.

Pandemie koronaviru samozřejmě ohrožuje živobytí mnohem víc než změna klimatu, tedy aspoň z krátkodobého hlediska. V roce 2008 se po zatím poslední finanční krizi nezaměstnaní kamerunští dělníci v zoufalém pokusu o udržení nějakých příjmů uchýlili k pytlačení a mýcení pralesů a podobný příběh se teď bude odehrávat všude ve světě.

V Indii ztratily miliony migrujících dělníků práci ve městech a navrátily se do rodných vesnic – od rozdělení země v roce 1947 tu podobný masový pohyb obyvatelstva nezažili. Něco obdobného se děje také na Madagaskaru, stejně jako po celé Africe a patrně většině tropických oblastí. Nikdo netuší, jaké důsledky tento nevídaný exodus směrem na venkov přinese, jedno je ale jasné: mnoho lidí bude náhle chudší a hladovější než ještě před pár týdny, a přitom se budou nacházet mnohem blíž volně žijící flóře a fauně, ze které lze něco ukořistit.

IndiZdroj: Manoej Paateel / Shutterstock.com

Sezónní dělníci v Indii na cestě domů. V Mumbaí pro ně není práce.

Přitom se značně oslabila kontrola a správa našich vzácných oblastí s divokou přírodou. Vlády pochopitelně zaměstnávají otázky veřejného zdraví, takže na venkově ochabuje dohled nad dodržováním zákonů. Celosvětový výpadek turismu mezitím stihl narušit finanční rovnováhu tisíců chráněných území, která přišla o provozní prostředky na ostrahu proti pytlákům i další činnosti.

A co hůř, dlouhodobý pokles zisků z turismu by mohl zásadně proměnit ekonomické chování lidí žijících poblíž volné přírody. Miliony obyvatel sdílejí život se zvířaty po okrajích afrických národních parků a rezervací, ale jejich koexistence nebývá vždy harmonická. Divoká zvěř leckdy pustoší úrodu, útočí na dobytek, a dokonce zabíjí i lidi. Zisky z turismu mohou místním některé výdaje kompenzovat a poskytovat ekonomické impulzy k ochraně životního prostředí, ale není jisté, zda se toto křehké soužití udrží, pokud se sem nevrátí zahraniční návštěvníci.

Oživení divoké fauny a flóry západních měst nám v těchto chmurných dnech sice může přinášet radost a sloužit jako připomínka toho, jak nezdolná umí příroda být, ve světovém měřítku ji ale dočasný ekonomický útlum nespasí. Toho lze dosáhnout, leda pokud zajistíme, aby se ve světě po pandemii ochrana přírody posunula do čela žebříčku politických priorit.

Z originálu, který vyšel na The Conversation, pro Finmag přeložil Petr Ondráček

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag červen 2021Zdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz

The Conversation

Autor článku

Charlie  Gardner

Charlie Gardner

Charlie Gardner přednáší o ochraně životního prostředí na Durrell Institute of Conservation and Ecology (DICE) při univerzitě v jihoanglickém Kentu a v minulosti byl zaměstnán u mnoha ekologických neziskových organizací na ostrově Madagaskar.