Boj o přežití. Koronakrize očima podnikatelů

10. 4. 2020

13 279

Jak pandemie koronaviru zasáhla české podnikatele? Jsou vládní opatření přiměřená, nebo jimi stát napáchal víc škody než užitku? A co si ze současné situace vzít pro chvíle, až se život zase vrátí do normálu?

Boj o přežití. Koronakrize očima podnikatelů

Cestovní ruch, gastronomie, obchody, kulturní a sportovní akce. Zavřeno, zrušeno, finito. Taková je v posledních týdnech v Česku realita kvůli vládním opatřením, která mají za cíl zamezit šíření koronaviru. Aktivity se navíc zastavily nebo zásadně omezovaly i v dalších oblastech podnikání.

Nouzový stav byl u nás vyhlášen 12. března, tento týden ho Poslanecká sněmovna protáhla až do konce dubna. V anketě Očima expertů jsme se už před dvěma týdny ptali na to, jak by měl stát zachraňovat tuzemskou ekonomiku, která se řítí – stejně jako zbytek světa – do vážné krize. Respondenti se v podstatě shodli na jednom – musí to být co nejrychleji, jinak budou firmy masově propouštět a krachovat a živnostníci „zavírat krám“.

Finanční koronaservis

A další: kalkulačky, užitečné odkazy, statistiky – všechno podstatné ke koronaviru na Peníze.cz

Informace proti viru

Dnes kritici vládě vyčítají, že její záchranné balíčky přicházejí pozdě nebo že jsou nedostatečné. Zásadní otázkou bude, jak se stát postaví k dalším podpůrným injekcím, které budou zasažení podnikatelé potřebovat. Schodek rozpočtu nedávno navýšený na 200 miliard korun může ještě pořádně narůst.

V pravidelné anketě jsme se proto vydali přímo za podnikateli. Jak jejich vlastní byznys i celou branži zasáhla koronavirová pandemie? Jak hodnotí vládní opatření, která se bezprostředně týkala jejich činnosti? A můžou si ze současného neutěšeného stavu vzít alespoň nějaké poznatky, které se jim budou hodit, až se všechno vrátí do starých kolejí?

Aktuální situace je pro nás neznámá a nepředvídatelná, stejně jako pro ostatní byznysy. Máme zavřeno od prvního dne, kdy byla restrikce vyhlášena. Na rozdíl od některých jiných gastro provozů jsme se nerozhodli pro „okénkový prodej“ ani pro variantu dovozu jídla do domácností. Nemáme s tím zkušenosti, neuměli bychom zaručit kvalitu. Navíc by „nouzový provoz“ sotva pokryl náklady na suroviny.

Sezení doma ale není nic, co by mě a moje kuchaře těšilo, takže jsme přemýšleli, jak pomoci. Připojili jsme se k iniciativě Zdeňka Pohlreicha Vaříme nepostradatelným, která je sice nezisková (naopak), ale přináší možnost neválet se doma a pomáhat, kde je nejvíc třeba.

Co se týče vládních opatření, nedovoluji si moc hodnotit, na to jsou tu jiní. Co je ale jisté, že náš obor to poznamená opravdu značně. Nebojím se ani tak o náš podnik, nám se dařilo a díky akciové struktuře nejsme zadluženi. Vydržíme takhle tři měsíce, delší čas už by byl existenčně velmi náročný kvůli fixním nákladům. Obávám se ale o menší podniky, které žijí z měsíce na měsíc, pro ně to bude likvidační.

Kvůli vládnímu nařízení jsme museli zavřít naše čtyři prodejny (Praha, Brno, Ostrava a Zlín), takže jsme přišli o značný objem objednávek. Lidé také začali být zdrženlivější při nákupním rozhodování, a to se projevilo v prvních dnech i v našich online prodejích. Reagovali jsme na situaci poměrně včas, zavedli jsme dopravu zdarma a prodloužili dobu na vrácení obuvi. Díky tomu jsme konverzní poměr zlepšili. Po dvou týdnech se online prodeje zlepšují, jde vidět, že se přicházející krize český zákazník zvlášť nebojí. Pro online svět je to příležitost. Kdo není zvyklý nakupovat online, často nemá jinou možnost, tak se to v době karantény může naučit.

Z mého pohledu byla opatření sice tvrdá – rozhodně však na místě. Jsem za ně rád i přes dopad na naše podnikání. Zdraví by mělo být vždy na prvním místě.

A co si z toho vzít? Člověk musí být připravený na všechno a být co nejvíc flexibilní. Nesmí se spoléhat na jeden zdroj příjmů. Jsem přesvědčený že mnoha offline byznysům situace ukázala, že je třeba se v dnešní době soustředit i na online. Jsem zvědavý, jak velký dopad bude mít na ekonomiku přicházející recese. Konkurence bude asi menší. Za velké pozitivum považuji, že se v těžkém období ukázala solidarita lidí a firem. Věřím, že větší chuť pomáhat ostatním zůstane i v době „pokoronové“ i v běžném životě.

Zdravím z nejúžasnější a zároveň nejdražší dovolené svého života. Ano, asi nikdy jsem nebyl tak dlouho a konstantě na stejném místě, nikdy jsem tolik dnů za sebou nestrávil s rodinou, nenaspal tolik zdravých hodin. Všichni se mě v poslední době ptali, jak je možné tohle tempo vydržet. Mimochodem i loňský titulní rozhovor pro Finmag se táhl v tomto duchu. No, táhl. On letěl, protože já jsem lítal. Karanténa s dalšími opatřeními přišla v době, kdy jsme měl vyrazit na turné po celé zemi, měl jsem hrát každý den přesně 5,5 představení. Měli jsme hrát ráno pro školy, večer pro veřejnost, od jižní Moravy, po západní Čechy, od Vyššího Brodu po Třinec. Ale jsem doma. Rádi bychom hledali náhradní termíny, ale nezbývá nám než čekat a doufat.

A co Gastromapa? Ta stojí na mém šíleném cestování a pravda, s knížkou 365 lidé také šíleně cestovali po celé zemi. Teď se do ní můžou dívat jen doma a vybírat podniky, kam vyrazí, až to všechno jednou povolí. Koneckonců budou to právě oni, kdo rozhodne, který podnik přežije. Já teď kutím na chalupě, čtu knížky, věnuju se rodině a píšu o podnicích a aktivitách, kteří na české gastro scéně bojují. Opatřením jsem porozuměl, zároveň se těším, až skončí, i když se třeba zase možná vrátí. Zprávy už sleduju jen jednou denně a nikdy ne před spaním. Každého představení, každého moderování, každého pozvání si budu určitě ještě víc vážit.

Pro Partners se jedná o transformační událost. Rychle jsme pochopili, že se musíme změnit a že nejde o to, co se děje nyní, ale jaké bude chování našich zákazníků poté. Na rozdíl od jiných sektorů není dopad na naše podnikání okamžitý, takže se spíš snažíme pomáhat a zamezit druhotným dopadům, které mají potenciál být 20 až 60 procent byznysu na tři měsíce a pak pokles 10 procent. Opatření státu byla rychlá a tvrdá, bylo to správně. Vláda by ale měla podpořit nejvíc poškozené sektory a rychle začít uvolňovat stávající opatření.

Opatření, která jsme zavedli, minimalizují negativní dopady a zároveň nás mění provždy. Rozšířili jsme naše poradenství klientům o informační pomoc o jejich nárocích. Zaměřili jsme se na transformaci našich služeb do online. Naši poradci můžou celý proces s klientem realizovat přes video. Stejně tak naše investiční společnost, nemovitostní fond a Simplea pojišťovna a mnoho našich partnerů dokázalo přejít do komplet sjednání na dálku. Také jsme se zaměřili na náborové aktivity. Do našich Partners marketů a kanceláří i do projektů na centrále jsme schopni přijmout přes tisíc lidí a máme pro ně práci i zajímavou kariéru.

Situace nás zasáhla zásadně. Tržby se od začátku března propadaly a těsně před zavřením obchodů byly na úrovni 60 procent loňského roku. Po zavření obchodů se v podstatě obchod zastavil, protože jsme závislí na osobním kontaktu se zákazníkem. Aktuálně prodáváme pouze konfekci na e-shopu, a tak jsou tržby zhruba osmiprocentní proti plánu na duben 2020. V březnu nás trochu zachránily roušky, které jsme šili pro firmy jako Hornbach nebo Rohlík.cz a vytížili jsme tak částečně svoje lidi ve výrobě. Na druhou stranu jsme jich také hodně rozdali zdarma, ale obecně jsme díky šití roušek realizovali obrat zhruba na úrovni osmi dobrých prodejních dní.

Na začátku krize jsem s vládním nařízením víceméně souhlasil. Teď už nejsem přesvědčený. Myslím hlavně řízení státu a ekonomiky s ohledem na to, co bude po skončení restrikcí. Záchranný balíček není nijak promyšlený. Není jasný plán na znovuotevření obchodů, ministři se mezi sebou dohadují na Twitteru, pan Prymula najednou po severokorejsku zmizel a tak dále. Samozřejmě vím, že se situace mění ze dne na den a není to lehké, ale i přesto nemám pocit, že vláda ví, kam chce směřovat. Když Rakousko může pět dní předem říci, že po Velikonocích otevře obchody do 400 metrů čtverečních, tak proč ne my? Místo toho premiér říká, že to analyzuje a rozhodnutí může padnout kdykoli. Takhle se situace firmám dále ztěžuje.

Jsme v krizi, hodně lidí to stále nechápe a dopady bagatelizuje. Svět bude jiný. Nicméně krize všechno akceleruje, takže i my jsme museli začít přemýšlet co změnit. Vyřešili jsme spoustu restů a uspíšili nějaké projekty, zvláště v oblasti přesunu do online prostředí. Jen ty tržby chybí. A data z Číny nejsou povzbudivá. Po uvolnění restrikcí se poptávka po módním zboží dostala na úroveň 30–50 procent před krizí.

Prodej nemovitostí není maloobchod, naše zboží se nekazí, neexpiruje, je to běh na delší trať a my jsme teď na chvíli zpomalili, někteří zastavili. Pandemie vyvolala ve společnosti obavu, logicky tím poptávka klesla, někteří prodávající své nemovitosti stáhli a vyčkávají, jiní zlevnili. Díky vládním opatřením sice můžeme vykonávat svoji činnost, ale zájemci se prohlídek obávají, jak z důvodů porušení nařízené karantény, tak z důvodů zdravotních. Přesunuli jsme proto všechno, co je možné, do online prostředí. Pořizujeme videoprohlídky nemovitostí nebo používáme nástroje typu FaceTime, WhatsApp či Skype a nemovitosti ukazujeme alespoň takto virtuálně.

Očekávám, že po uvolnění vládních opatření se realitní trh opět rozhýbe (mohlo by tomu pomoci i zrušení daně z nabytí nemovitostí, o kterém se spekuluje). Trh se nám pročistí a ještě více než kdy dřív bude o rychlosti prodeje rozhodovat kvalitní prezentace nemovitosti. Osobně využívám tento „oddechový“ čas k sebevzdělávání, studiu nového realitního zákona a nově nabyté poznatky plánuji brzy zúročit.

Pokles naší výroby a objem poskytovaných služeb činí zhruba 80 procent. Jsme zasaženi výrazněji než zbytek našeho odvětví, protože se hodně zaměřujeme na vzdělávací, sportovní a kulturní sektor. Celý reklamní a polygrafický průmysl je ale současnou situací velmi postižen. Výjimku tvoří jen segment výroby obalů, zde je naopak růst objemu výroby.

Co se týče vládních opatření, zpětně hodnotit a kritizovat je vždy snadné. I přesto si myslím, že velký podíl viny na současných obrovských ekonomických škodách má hlavně Ministerstvo zdravotnictví. Na tomto úřadu pracuje téměř 450 zaměstnanců, kteří měli několik měsíců čas na vyhodnocení situace a neudělali takřka nic. Následná tvrdá opatření byla už nevyhnutelná, protože reálně hrozil kolaps zdravotnictví v italském scénáři. Z mého pohledu se jedná se o jednoznačné politické selhání nezkušeného ministra a ostudu celého jeho rezortu.

A jak se z toho všeho poučit do budoucna? Celá Evropa si konečně uvědomuje, jak krátkozraké je rozhodnutí stěhovat důležitou výrobu na druhý konec světa, zvlášť pak do Číny. U nás ve firmě jsme se i před krizí snažili preferovat tradiční české a slovenské dodavatele na úkor levného asijského dovozu i za cenu nižší ziskovosti. Věřím, že tento trend bude mít po krizi masovější charakter.

E-shopy nabízející potraviny a jídlo lámou rekordy, fashion e-shopy musí bojovat. Nás situace samozřejmě zasáhla, protože jsme museli uzavřít všechny kamenné prodejny. Nicméně nebylo to nic likvidačního. V posledních dnech se vracíme zpátky k obvyklým číslům. Lidé si už na pandemii zvykli a začínají se chovat jako dřív. Co nás mrzí, je situace našich prodavačů, kteří přišli na čas o práci. Nájem musíme samozřejmě i přes zavřený provoz dál platit.

Problémy máme také v naší dílně v Indii. Rodina a přátelé našeho partnera stejně jako všichni obyvatelé Indie musí od 23. března zůstávat jen ve svých obydlích. Karanténa je tam mnohem přísnější. Je kompletně zastavena infrastruktura, obchody zavřené, úřady nefungují. Máme sice malé zásoby výrobků, už teď ale víme, že desítky objednávek uspokojíme nejdřív do měsíce. A to za předpokladu, že se v Indii karanténa zruší nebo zmírní 14. dubna. Vypadá to ale, že bude prodloužena.

Z každé krize si lze vzít to dobré. O tom krize přeci zčásti je. Zastavit se, uvědomit si nedostatky a stavět na tom, že je napravíte. O Vánocích, kdy jsme bojovali s malou kapacitou zaměstnanců, jsme se naučili, že informovanost zákazníka musí být na prvním místě. Teď neexistuje zákazník, který by nebyl pravidelně informován o stavu objednávky a současné situaci. A pozitiva se dají najít i uvnitř firmy, díky home office si předáváme mnohem efektivněji informace. Každý toho má hodně, takže se nezatěžujeme zbytečnostmi. Až čas ale ukáže, kam nás tahle zkušenost posune. Jsem přesvědčen, že nás to zocelí a posílí.

Kamenné obchody s knihami se zavřely, to vedlo k šoku a zastavení toků peněz, navíc se na první týdny zpomalil i prodej knih v e-shopech. Krize nás naštěstí zasáhla relativně připravené a vyškolené prvními těžkými pěti lety našeho podnikání. Už od ledna jsme sledovali vývoj v Číně a některé investice pozastavili. Navíc jsme a) měli slušnou rezervu z posledních dvou let, nasyslenou salámovou metodou měsíc po měsíci, b) kolem 15 procent našich příjmů je z digitálních kanálů (eknihy a audio), a to i přímo v našem e-shopu, což nám drží základní cash-flow; c) a také jsme z úsporných důvodů zvyklí pracovat na dálku a tým se tak nemusel ničemu novému učit.

Naší prioritou bylo, je a bude dávat práci kolegům, platit mzdy a honoráře internímu týmu i externistům, autorům a překladatelům, aby byly jejich rodiny pokud možno v pohodě; externím kolegům v krajní nouzi nabízíme i zálohy. Produkce knih nebyla zastavena, vlastně jsme zvýšili aktivitu a plusminus držíme plánované termíny. Naši skvělí fanoušci nás podporují tím, že nakupují knihy do zásoby, a dokonce jsme spustili tzv. paperfunding – tedy papírové novinky vytiskneme ve chvíli, kdy na tisk vybereme předem (např. za první čtyři dny jsme vybrali 130 procent, cca 130 tisíc na novinku Atomové návyky). Jediné, co zatím stojí, jsou dotisky, tisky novinek a pár velkých plateb z loňska, jimž naběhla splatnost, ale i na ty brzy dojde.

Opatření vlády vnímáme s jistou opatrností spíš pozitivně. Nezajímá nás, co kdo řekne v médiích, to není relevantní, ani není čas to sledovat. Klíčové je, co reálně krizový tým udělá a uvede do praxe, a tam přes pochopitelné výhrady k různým detailům vidíme spíš převahu pozitivního nad negativním – i ve srovnání s mnoha jinými zeměmi. Od státu navíc nikdy nic moc nečekáme, s krizí se popereme sami asi i bez pomoci shůry, tak jako jsme to byli zvyklí dělat i dříve.

Aktivity, jako jsou akcelerační programy, vzdělávací workshopy i vybrané členské akce, běží dál. Jen jsme je přesunuli do online prostředí. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet a podle toho budeme reagovat. Impact Hub je místo, kde jsme vždycky chtěli pomáhat realizovat dobré nápady a rozvíjet podnikání tak, aby na to lidé nebyli sami. A na tom se nic nemění. Konkrétní dopady je nyní předčasné hodnotit, všechno záleží na dalším vývoji, stejně tak je příliš brzy na predikce vývoje na trhu.

Omezení se nás nejvíc dotýkají při pořádání velkých eventů. Rozumíme tomu, proč vláda opatření zavedla a všem přejeme hodně zdraví. Adekvátnost a intenzitu opatření teď není rozumné posuzovat, na to je příliš brzy i proto, že opatření jsou stále platná.

Vždy jsme stavěli na flexibilním přístupu, aby bylo možné se v krátkém čase přizpůsobit potřebám i situaci, ať už máte členství, kancelář nebo pronajatou zasedačku. To se dlouhodobě ukazuje jako správná cesta a osvědčilo se nám to i nyní. Dočasné přesunutí řady aktivit do online prostředí přineslo další možnosti spolupráce, což bereme jako novou výzvu. Ale lidský kontakt nám samozřejmě chybí, proto se těšíme, až se zase budeme vídat osobně.

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte (74)

Vstoupit do diskuze

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase... Více

Další články autora