Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Překvapivé stavby Adama Gebriana: Prokletý parlament

Finmag.cz
Finmag.cz | 27. 2. 2020 | 4 komentáře | 3 671

Kameramanovi Mall.tv se podařil husarský kousek. Zachytil na kameru živoucí paradox, něco, co z principu nemůže existovat: distingovanou extázi. Extázi, protože architekt navštěvuje monumentálně výjimečný dům, a distingovanou, protože se jmenuje Gebrian.

Překvapivé stavby Adama Gebriana: Prokletý parlament

V minulém díle Překvapivých staveb jsme s Adamem G. navštívili nedávno rekonstruovanou budovu Národního muzea. Tu starou. A prošli jsme tunelem, který ji propojuje s budovou novou. Která tedy vlastně není nová, ale jen novější. Pokud tedy jde o stáří domu. Hodně nové je ale její využití jako budovy muzea.

Je to ovšem celé o dost komplikovanější...

Stručné povídání můžeme asi začít v Rudolfinu. To je dům, který vznikl jako kulturní stánek. Na koncerty a na výstavy. Jak ho známe teď. Mezi světovými válkami ale dům pojmenovaný po habsburském korunním princi sloužil jako budova parlamentu nové republiky, která přišla po Habsburcích. Už za první republiky mělo vzniknout na Letné nové sídlo, jenže přišla krize. Podruhé se o stavění na Letné přemýšlelo v roce 1947, ale přišel Vítězný únor, který mimo jiné znamenal, že některé instituce přestaly být potřeba a bylo po nich volno. Takhle se uvolnil dům Peněžní burzy, tedy pražské akciové burzy. V polovině třicátých let ho postavil Jaroslav Rössler, žák Jana Kotěry.

Národní shromáždění, jak se tehdy parlament jmenoval, tedy sídlilo v budově někdější burzy mezi Státní operou a Národním muzeem. Ta ale nestačila. A tak se v polovičce šedesátých let konala architektonická soutěž. Vyhrál ji Karel Prager a na velkou výzvu vymyslel ještě větší odpověď. Nová budova parlamentu vznikla nadstavbou k burzovnímu paláci. Nadstavbou a obstavbou. Zatímco poslanci stále docházeli do práce, kolem nich a nad nimi rostl most. Ne ale most k chození, nýbrž most, který drží dům, který obklopil někdejší burzu i s poslanci, kteří mezitím odhlasovali federalizaci a rozšíření Národního shromáždění na dvou komorové shromáždění Federální. Po odchodu politiků tu skoro dvacet roků sídlilo Rádio Svobodná Evropa a pak už Národní muzeum, kterému nová budova mimo jiné umožnila rozumněji přežít uzavírku a rekonstrukci historické budovy.

To tedy byla trocha fascinující historie. O architektuře už nechejme mluvit distingovaně extatického architekta. Nebude šetřit chválou, bude taky mírně dštít síru, jak dnešní doba doplňuje nejušlechtilejší materiály papírovými polepy a nepokrytou kabeláží, vezme nás na místa, kam běžní smrtelníci zatím nesmějí, a naplní nás nadějí, že za ne až tak dlouho smět budou. 

Autor článku