Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Bernie Sanders, revolucionář z Jurského parku

Pavel Jégl
Pavel Jégl | 17. 2. 2020 | 27 komentářů | 4 204

Donalda Trumpa se chystá vystrnadit z Bílého domu osmasedmdesátiletý levičák hlásající socialistickou revoluci.

Bernie Sanders, revolucionář z Jurského parku

Bernie Sanders se pokouší na druhý pokus získat nominaci Demokratické strany do voleb amerického prezidenta. A jeho vyhlídky nejsou špatné.

Už před rokem bylo zřejmé, že (na americké poměry) radikální levičák, který se označuje za socialistu (a vskutku jím je), nebude v primárkách demokratů jen do počtu. Za pouhých dvanáct hodin od chvíle, kdy zvěstoval, že bude kandidovat, vybral od 150 tisíc sponzorů čtyři miliony dolarů. Teď na svém volebním webu Sanders upozorňuje, že jako jediný z kandidátů demokratů na kampaň získal víc peněz než obhájce prezidentství, republikán Donald Trump.

Revoluce zelená a rudá

Bernie vypadá jako kdyby vylezl z houštin Jurského parku. Bělovlasý, rozcuchaný a vetchý kmet, který ještě před volbami dovrší 79 let.

Čím je pro voliče tak přitažlivý? Především tím, že s autentickým levicovým zápalem mluví o tom, co mnohé z nich pálí, zejména o majetkové a příjmové nerovnosti. Získává je revolučními myšlenkami. A (levicová) revoluce se v dnešní Americe dobře prodává.

Senátor z Vermontu během posledních čtyř let vydělal na svých třech knihách Our Revolution (220 000 prodaných výtisků), Guide to Political Revolution (27 000) a Where We Go From Here: Two Years in the Resistance (26 000) více než 1,7 milionu dolarů. (Díky Trumpovu zákonu snižujícímu daně z příjmu byl jeho výdělek vyšší o 40 tisíc.)

Teď Sanders prodává revoluci na shromážděních, na které chodí několikanásobně víc lidí než na mítinky konkurentů. Hlásá na nich bezplatné školství, zdravotní péči pro všechny, dvojnásobnou minimzdu, mateřskou dovolenou a vlajkovou loď progresivistů – zelenou revoluci, tedy Green New Deal, která je zčásti rudá.

Tato politika vládních pobídek má zabít dvě mouchy jednou ranou – zlikvidovat ekonomiku založenou na spalování fosilu a přejít na ekonomiku bezuhlíkovou a současně odstranit ekonomickou nerovnost ve společnosti.

Přirozeně to nebude zadarmo. Analytik televize CNN Ronald Brownsten odhadl cenu Sandersovy agendy na 60 bilionů dolarů.

Je to suma, která rozložena do deseti let, by zdvojnásobila federální výdaje. Výrazně by převýšila i výdaje za New Deal prezidenta Franklina Roosevelta ze třicátých letech minulého století.

Nasnadě je otázka: Kde na to chce Bernie vzít? Anebo přesněji, komu chce vzít peníze?

Sanders se chystá kleknout na bohaté. Jeho daňové záměry jsou dryáčnické. Ekonomové z Kalifornské univerzity v Berkeley Emmanuel Saez a Gabriel Zucman vypočetli, že Sandersovy plány by čtyři stovky nejbohatších Američanů zdanily efektivní sazbou 97,5 procenta. Dnes se tato sazba pohybuje kolem 23 procent.

Bernie chce miliardářům zvýšit jak daň z příjmu, tak odvody na zdravotní pojištění. Kromě toho má v plánu zavést federální majetkovou daň a korporátní daň chce zvednout na 35 procent. Však také svůj plán nazval Corporate Accountability Plan (Plán korporátní odpovědnosti).

„Američané toho mají dost. Jsou unaveni z korporací jako Amazon, General Motors, Eli Lilly, Chevron, Halliburton, Netflix a Delta, které mají miliardové zisky, ale neplatí federální daně z příjmů,“ prohlásil, když představoval svůj ekonomický program.

Demokraté rádi socialismus

Kolotoč demokratických primárek se teprve rozjíždí. Bernie nemá přes úspěchy v Iowě a New Hampshire nic vyhráno. Bylo by předčasné Joea Bidena či jiné kandidáty odepisovat.

Už teď je však zjevné, že stranický establishment, který do Bílého domu tlačí umírněného Bidena, nemá situaci pod kontrolou. Před čtyřmi lety udržela stranická centrála nad vodou Hillary Clintonovou a Berniemu nominace těsně unikla. Jak to dopadne letos?

Sandersovy vyhlídky posiluje stoupající vliv progresivistů v Demokratické straně a to, že socialismus mezi demokraty není zapovězené slovo.

Posun ke kladnému pohledu na socialismus je patrný také mezi voliči demokratů. V průzkumu Gallupova ústavu z roku 2018 u nich zvítězil socialismus poměrem 57 ku 47. Ještě v roce 2010 bylo skóre 53 ku 53. (Gallup připouští kladnou i zápornou odpověď na oba systémy a otázka nedefinuje kapitalismus ani socialismus.)

Jiná Gallupova sonda z letošního ledna zjistila, že „kvalifikovaný socialista“ je přijatelný pro 76 procent voličů demokratů. Z toho je jasné, že Sanders může na nominaci pomýšlet.

Jarní Finmag

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Až nám technologie rozvážou ruce. Popularizátorka umělé inteligence Sara Polak o revolučních dobách, ve kterých žijeme.

Dobrou! Téma čísla – spaní. Pavel Jégl zkoumá, jak spali předkové. Lifehacker Tomáš Baránek líčí, jak zkoumá, jak spí on sám. Fyzioložka Zdeňka Bendová o biorytmech a světle.

Učit se, učit se atd. Tematický blok o vzdělávání a kariéře. Česko rekvalifikuje, i když o tom úřady práce, nevědí, píše Jiří Hovorka. Nevyužili jsme historickou šanci zničit maturity, lituje Vojtěch Dobeš. Robert Vlach o údělu celoživotního vzdělávání u volnonožců.

FIN. Ve finanční části magazínu Dominik Stroukal a investeens. Petr Kučera sleduje bankovní novinky. Balík textů o realitách a realitních fondech.


Ve volebním finále by však byl ve výrazně horším postavení než v primárkách demokratů. Z lednového Gallupova průzkumu vyplývá, že „kvalifikovaný socialista“ je přijatelný jen pro 45 procent nezávislých voličů, kteří se rozhodují mezi kandidátem republikánů a demokratů. A ve zmíněné Gallupově sondě z roku 2018 kapitalismus celkově mezi Američany pořád socialismus výrazně poráží, v poměru 56 ku 37.

Pravda, píáristé se na Sandersově webu ohánějí průzkumy, z nichž vyplývá, že Bernie Donalda poráží. Jenže ještě výrazněji v nich nad Trumpem vede Joe Biden či Michael Bloomerg. A poráží ho i Pete Buttigieg, možný černý kůň primárek demokratů.

Je to jednoduše dáno tím, že pozornost že se teď upírá k primárkám demokratů. V listopadu to pochopitelně bude vypadat jinak.

Jako v Británii?

Nasnadě je otázka: Nedopadne to v Americe jako v Británii? V ostrovní monarchii labouristé zvolili za svého šéfa a kandidáta na premiéra Jeremyho Corbyna, soudruha ze staré školy, který chtěl danit, regulovat a znárodňovat. Do funkce ho vynesly hlasy mladých členů strany, kteří se nestarali o to, zda Labour Patry povede politik, který ji udělá volitelnou. Chtěli prostě někoho, kdo bude hlásat jejich rozhořčení.

Dostali ho a labouristé prohráli několik voleb v rychlém sledu za sebou.

Obdobně letos můžou američtí demokraté dostat do finále prezidentských voleb stěží volitelného Bernieho Sanderse. Mají k tomu našlápnuto.

Úvodní fotka: JStone / Shutterstock.com

Autor článku

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval v médiích – v Zemských novinách, centrální redakci regionálních deníků a v Hospodářských novinách. Zasedal v redakční radě Vojenských rozhledů. Kromě psaní se nyní věnuje finančnímu poradenství ve struktuře Partners (pracuje ve VIP kanceláři v Praze-Vinohradech) a svému psovi.