Donkichoti, nebo truhlíkové z ČNB? Vyšší úroky očima expertů

14. 2. 2020

14 273

Že Česká národní banka zvýší sazby, to asi před týdnem nikdo nečekal. Udělali centrální bankéři dobře? A co to znamená pro naše hospodářství a peněženky?

Donkichoti, nebo truhlíkové z ČNB? Vyšší úroky očima expertů

Bankovní rada České národní banky minulý týden rozhodla o zvýšení úrokových sazeb. Poprvé od loňského května. Překvapivě. Většina centrálních bank ve světě drží sazby na nule, nebo dokonce i v minusu. Dvoutýdenní repo sazba se u nás zvýšila o 25 bazických bodů na 2,25 procenta, lombardní sazba (za kterou si můžou od ČNB půjčit běžné komerční banky) vzrostla na 3,25 procenta a diskontní na 1,25 procenta.

Rada při hlasování ani zdaleka nebyla jednotná: pro zvýšení zvedli ruku čtyři členové, proti byli tři. Zveřejnění výsledků se dokonce kvůli intenzivní debatě centrálních bankéřů muselo proti původnímu plánu o hodinu posunout. Guvernér ČNB Jiří Rusnok uznal dilema, které způsobují silné inflační tlaky a útlum české ekonomiky. Další zvyšování sazeb už letos nepředpokládá. Spíš by podle všeho mohlo dojít k jejich snížení.

„Přijaté rozhodnutí se opírá o novou makroekonomickou prognózu. S ní je konzistentní nejprve nárůst domácích tržních sazeb následovaný jejich poklesem ve druhé polovině letošního roku,“ napsala bankovní rada ČNB. Podrobné zdůvodnění, které poodkryje motivace centrálních bankéřů, by mělo být zveřejněno v nejbližší době.

Co si o kroku ČNB myslí respondenti naší ankety? Jak zvýšení sazeb hodnotí? Dělají centrální bankéři dobře a proč jdou vlastně „proti proudu“? A jak se to promítne v našich peněženkách, domácích rozpočtech, případně v české ekonomice?

Rozhodování ČNB se odehrávalo ve světle posilujících argumentů jak pro zvýšení, tak pro ponechání sazeb. Detailní zdůvodnění konečného rozhodnutí uvidíme v zápisu, který bude zveřejněn až 14. února. Pokud byl jazýčkem na vahách lednový pokles vnímaných globálních rizik, pak je dobré připomenout, že v únoru jich zase přibylo kvůli koronaviru. Pokud měl hrát roli předpovídaný vzestup inflace během letošního prvního pololetí, pak výsledek nesedí s delším výhledem inflace podle ČNB, který předpokládá samovolné odeznění inflační vlny ve druhém pololetí. Nejspíš tedy dříve váhajícím centrálním bankéřům začal být příliš nekomfortní pocit nicnedělání v situaci, kdy inflace ujíždí mimo toleranční pásmo. Osobně považuji za dost pravděpodobné opětné snížení sazeb na podzim. Pokud takový názor převáží, zůstane význam únorového zvýšení repo sazby pro domácí ekonomiku zanedbatelný.

Bylo rozhodnutí bankovní rady výsledkem odvahy, nebo paniky?

Odvahy jít proti světovým centrálním bankám a proti varovným signálům ze zahraničí a z průmyslu především. Prognóza ČNB je odvážná i co do předpokládaného vývoje domácí ekonomiky, brzkého oživení růstu taženého mimochodem i hbitým oživením vývozu.

Nebo – jak se domnívám – panickou reakcí na aktuální vývoj domácí inflace a její prognózované vzedmutí v následujících měsících. ČNB proti ní vyjela aspoň symbolicky do boje, ale pozdě. Bitva o inflaci v následujících měsících je dopředu prohnaná. ČNB se teď snaží zabránit dalšímu šrámu na jinak dobré pověsti, neboť pozdě přišla i s měnových experimentem – oslabením koruny v listopadu 2013.

Neočekáváné není jen zvýšení základní úrokové sazby, které se brzy promítne alespoň zčásti i do úroků z hypoték a jiných úvěrů, ale především výrazné posílení koruny, které sice centrální bance pomůže zkrotit inflaci, ale exportérům zkomplikuje boj o stále klesající počet zahraničních zakázek. A o pár desetinek vyšší zhodnocení vkladů je jen slabou útěchou pro konzervativní střadatele, z jejichž úspor inflace odkrajuje stále víc.

A co na to koruna? Kurz k euru

Zdroj: peníze.cz

Zdroj: kurzy měn a kurzy méně obvyklých měn na Peníze.cz

Za mě se jedná o krok správným směrem. Jak jsem před nedávném upozornil v článku o negativních úrokových sazbách, centrální banky rezignovaly na standardní monetární politiku a snížily sazby na nulu či pod nulu v předkrizovém období. Příští recese (nebo spíš krize) tak bude první, kdy nebudou mít centrální banky k dispozici základní protikrizové opatření v podobě snižování sazeb – prostě nebude již kam snižovat. Pravděpodobně budou kvantitativně i kvalitativně uvolňovat – tedy kupovat veřejné i soukromé dluhopisy a akcie. To se už roky děje v Japonsku, v principu se jedná o plíživé znárodňování ekonomiky. Může pro nás být alespoň drobnou útěchou, že Česká národní banka hraje roli jednookého mezi slepými a přikročila ke zvýšení sazeb. Posílení kurzu koruny mimochodem znamená, že pro Čechy je levnější spořit si v bitcoinu – a to je vždy důvod k radosti.

Z mého pohledu bylo zvýšení sazeb Českou národní bankou logickým krokem. Každá centrální banka má jiný cíl. Například Fed má za cíl maximalizovat zaměstnanost. ČNB má za hlavní cíl cenovou stabilitu. Je proto pochopitelné, že při zvýšené inflaci chce ČNB ceny trochu krotit a snažit se o návrat inflace k nižším hodnotám.

Bohužel se většina centrálních bank chová tak, že se snaží v podstatě na hraně politického mandátu zasahovat do ekonomiky, a to není příliš dobře. Například to, jak centrální banky figurují na dluhopisovém trhu v posledních letech, vyvolává značné obavy ze vzniku další bubliny. Naše centrální banka je v tomto ohledu konzervativní a nesnaží se až na výjimky do ekonomiky tolik zasahovat.

Zvýšení sazeb se dotkne nejvíce dlužníků, kterým končí fixace hypoték. Dá se očekávat, že peníze budou nadále zdražovat a úrokové sazby bank půjdou nahoru. „Doba levných peněz“ pomalu odchází. Naopak zvýšení úroků potěší investory do půjček, kteří mohou očekávat vyšší výnosy.

Centrální bankéře pouze dohnala jejich předešlá rozhodnutí, kdy ještě ani ne před dvěma lety uvolňovali měnovou politiku rychlostí stovek miliard každý týden. Nyní v horizontu účinnosti původní uvolněné měnové politiky musí přehřátou ekonomiku brzdit.

Je víc než nejisté, jestli už současné sazby nejsou příliš, protože inflace výrazně nad třemi procenty to jsou čísla za uplynulých 12 měsíců. Současné zpřísňování míří do doby zhruba za rok a půl. A to může být cenová hladina úplně jinde.

Stále dobře se budou mít všichni dlužníci. Sazby hypoték budou pořád pod třemi procenty, protože se řídí dlouhodobými výnosy a ty jsou v poslední době na kroky centrální banky necitlivé. A platit pod tři procenta při inflaci nad tři procenta je geniální věc. Polepší si střadatelé na spořících účtech, protože banky růst sazeb použijí marketingově a úročení vkladů zvýší. Jinak se nic moc nestane, protože na čtvrt procentu opravdu svět nestojí.

Zvýšení úrokových sazeb je určitě krok správným směrem, doba nulových sazeb byla tak trochu šílená. Meziroční inflace překročila tři procenta, což znamená, že se dostala mimo takzvané „pásmo nejistoty“, které Česká národní banka (ČNB) stanovuje jako odchylku do jednoho procentního bodu od dvouprocentního inflačního cíle. Pokud i výhled do budoucna ukazuje, že inflace bude nad pásmem nejistoty, je v takové chvíli v podstatě povinností ČNB proti zvýšené inflaci zasáhnout, například zvýšením sazeb.

ČNB má možnost „jít proti proudu“ a stanovit si vlastní úrokovou míru, protože Česká republika naštěstí nevstoupila do eurozóny. Evropská centrální banka má úrokovou míru stanovenu na −0,5 procenta, což by pro Česko znamenalo ještě vyšší inflaci.

Na české ekonomice by se zvýšení základních sazeb mělo projevit drobným zvýšením úrokových měr u komerčních produktů, tedy například dražšími hypotékami, ale také již zmíněnou nižší inflací, což pro běžného zaměstnance znamená, že nemusí dostat tak často přidáno, aby se mu nesnižovala reálná mzda.

Záznam z diskuse bude teprve zveřejněn, bez jeho znalosti se dá jen spekulovat, co bankovní radu vedlo, aby většinově přijala toto docela překvapivé rozhodnutí. Zatím je k dispozici jen prezentace pro analytiky z minulého pátku a ať ji čtu, jak ji čtu, tak mi z ní vychází pravděpodobnost, že se bankovní rada nesjpíš nepřidržela doporučení odborného aparátu. Na horizontu nejúčinnější transmise měnové politiky dochází totiž k viditelnému návratu inflace do cíleného koridoru, kurzový prvek měnových podmínek působí stejným směrem, podobným směrem ukazuje i predikce tržních úrokových sazeb. Pokud jde o domácí inflační faktory, i ony budou působit stejným směrem... Takže z mé strany velká zvědavost. Ovšem na rozdíl od některých komentátorů si nedovedu představit, že by bankovní rada podlehla okamžitému dojmu z aktuálního vývoje inflace, a nevěřím ani tomu, že jsme nastoupili cestu tzv. fine tuningu nebo že snad měnová politika bude ve vleku predikce tržních sazeb. Ne, bude v tom jistě něco jiného a já přeji bankovní radě, aby to bylo robustní vysvětlení, a hořím zvědavostí si je přečíst.

Dlouhodobě příliš nízké úroky podvazují růst produktivity, a tedy celospolečenského bohatství. Vedou k společenské nerovnosti, jelikož – například – umocňují spekulativní poptávku po nemovitostech, a celkově upevňují zhoubnou kulturu dluhu. Kultura dluhu rozkládá západní společnost.

Dluh rozleptává společnost i morálně, neboť produktivní práce často není na pokřiveném trhu zaslouženě odměňována, zatímco leckterá neproduktivní je odměňována vysoko nad svůj skutečný přínos.

Česká národní banka se vydala proti proudu, stala se osamělým jestřábem mezi holubicemi, neboť žádná jiná centrální banka na světě letos své sazby nezvýšila. Zvýšení sazeb si žádá mnohem víc odvahy než jejich snížení. Česká národní banka se rozhodla správně, byť s odstupem se možná bude její krok jeví jako donkichotský. To proto, že odvaha je mezi centrálními bankéři světa – což jsou v podstatě státní úředníci – nedostatkovým zbožím. A bez odvahy těch skutečně významných centrálních bank se zhoubný trend nezmění a aktuální rozhodnutí ČNB možná bude s odstupem vnímáno spíš jako akt naivního odpadlictví.

Bobtnající dluh vytváří dojem, že leckterá veskrze neproduktivní činnost je vlastně produktivní. Celá řada ve skutečnosti veskrze parazitických pracovních pozic a povolání se jeví být produktivní, tedy celospolečensky přínosná. Jen díky tomu, že se ekonomika ještě zcela nezadusila a vykazuje určitý, byť už značně zmrzačený růst produktivity, tedy bohatství, jsou tyto produktivní pozice s to živit stále početnější neproduktivní vrstvy. Pomáhá v tom ovšem dluh, tištění peněz a související extrémně nízké sazby, které k zadlužení z definice vybízejí a vytvářejí zdání bohatství.

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte (25)

Vstoupit do diskuze

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase... Více

Další články autora