Kde vzít na spravedlivé důchody. Reforma očima expertů

Eva Zamrazilová

ekonomka, předsedkyně Národní rozpočtové rady

Souhlasíte s názorem?

-

+29

+

V historii samostatné České republiky byl penzijní systém v přebytku jen sedmkrát, jeho kumulovaný deficit dosahuje už 300 miliard korun. Mírné přebytky posledních let jsou dané jedinečnou kombinací nadprůměrného hospodářského růstu a mimořádně příznivé demografické situace, a jsou tudíž jen dočasné.

Dřív nebo později bude nutné přistoupit ke kombinaci hned několika opatření. Mezi nimi nejčastěji zaznívá postupné zvyšování věku odchodu do důchodu, tak aby lidé trávili v penzi i nadále v průměru čtvrtinu života, a ne víc, vyšší podíl soukromého penzijního spoření a posílení příjmové strany penzijního systému (ať už vyššími odvody z už tak daňově vysoce zatížené práce, nebo financováním z jiných – například majetkových – daní). Alternativy jsou prudký nárůst státního dluhu nebo pokles životní úrovně důchodců.

Jisté je jedno: pokud bude zachován status quo, penzijní systém se propadne do hlubokých deficitů a stáhne ke dnu celé veřejné finance. Čím déle budou politici strkat hlavu do písku, tím dražší a náročnější zavedení příslušných opatření nakonec bude. Nehledě na to, že se celé toto břímě nespravedlivě přenese na příští generace.

Alena Schillerová

ministryně financí

Souhlasíte s názorem?

-

-21

+

Důchodový systém, jeho udržitelnost a zajištění zdrojů příjmů jsou důležitými úkoly ministerstva práce a sociálních věcí. Komise pro spravedlivé důchody představila několik variant penzijní reformy, které pro český systém považuje za nejvhodnější. Jedná se nicméně o návrhy, které nezohledňují příjmovou stránku. Nikdo nemůže mít strážkyni státní kasy za zlé, když se ptá, čím budou výdaje kryty. Rozhodně nechceme občany této země zatížit vyššími daněmi. V nedávném rozhovoru v jednom diskuzním pořadu jsem diskutovala se známým ekonomem Davidem Markem, který tam pronesl, že výsledkem jednání komise je konstatování „potřebujeme peníze“. A jejich hledání jednoduše přehodili na rezort financí. Musím říct, že to bohužel vidím velice podobně.

Připravení návrhu důchodové reformy zůstává jednou z priorit této vlády. Cílem je vytvořit stabilní důchodový systém, na němž by byla shoda napříč politickým spektrem a který by se neměnil s každou nastupující vládou, jako se to stalo u tzv. druhého pilíře. Proto je nejvyšší čas přijít s řešením, které do budoucna obstojí. S tímto záměrem jsme rovněž oslovili OECD, aby detailně analyzovala český důchodový systém a přišla s nezávislým návrhem na řešení. Takovým, které bude nejen spravedlivé, ale i rozpočtově udržitelné.

Vít Samek

místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Souhlasíte s názorem?

-

-21

+

Všichni, kteří hovoří o důchodovém systému, mluví jen o průběžně financovaném důchodovém pojištění. Přehlížejí, že zhruba 4,5 milionu lidí, včetně mě, si vytváří další důchodové zdroje prostřednictvím penzijního a doplňkového důchodového spoření.

Vedle toho se v Česku úspěšně rozvíjí takzvaný IV. důchodový pilíř, opět financovaný ze soukromých zdrojů, který představuje vlastnické bydlení, popřípadě pořízení bytu či domu za účelem pronájmu. V tom předbíháme řadu západoevropských zemí a dá se říci, že čeští občané si tak sami našli náhradu za zaměstnanecké penzijní fondy, které jsou v Česku zakázány. Tedy středně a výše příjmové skupiny obyvatel, které si to mohou dovolit, si ke svému „státnímu“ důchodu vytvářejí nezbytný zásluhový přídavek, který jim ve stáří zajistí, že se jejich příjmy proti době pracovní aktivity dramaticky nepropadnou. 

Role státu v důchodovém systému nebude už tak zásadní, jako byla na počátku 90. let, kdy kromě průběžného důchodového systému nic neexistovalo. Úlohou prvního důchodového pilíře bude zejména zajistit dobré důchody pro ty, kteří tyto doplňkové zdroje příjmu ve stáří nebudou schopni vytvářet, zejména pro složitou osobní, pracovní či sociální situaci. Tady plní první pilíř svoji funkci velmi dobře. Pokud srovnáme výši důchodu (je vyplácen v čistém) s čistou mzdou, pohybuje se jeho výše u osob s průměrnou mzdou a nižší mezi 60 až 95 procent. To je velmi dobré zabezpečení ve stáří, zvláště když vezmeme v úvahu, že vyplácené důchody v posledních letech reálně rostou. Věřím, že budoucí vlády si s finanční stabilizací současného prvního pilíře důchodového systému poradí stejně dobře, jak to zvládly dosavadní vlády za posledních třicet let. Připomínám, že podle prvních prognóz Bezděkovy komise z poloviny 90. let jsme měli mít problémy už dnes. Nemáme a to mě naplňuje optimismem, že nebudeme mít ani po dalších dvou či třech dekádách. Konečně občané se o to postarají, jak ve volbách, tak vlastními investičními iniciativami, jak se již dnes ostatně děje.

Petr Dufek

analytik ČSOB

Souhlasíte s názorem?

-

+33

+

Náš penzijní systém teď v době maximální zaměstnanosti vytváří v podstatě jen symbolický přebytek, a přitom ho čeká zásadní demografická změna. Vzhledem k tomu, jak byl zlikvidován historicky jediný pokus o jeho reformu, nepředpokládám, že by se někdy nějaká zásadnější reforma penzí ještě odehrála. Když pominu parametrické změny, které problém jen odsouvají v čase, tak je v tuto chvíli možné třeba vcelku bezbolestně posílit třetí (dobrovolný) penzijní pilíř formou podpory vyšších příspěvků zaměstnavatelů. Dílčím řešením je i rozvolnění některých investičních pravidel tak, aby úspory v penzijních fondech mohly vydělávat víc. Nakonec pořád totiž jde o jedno jednoduché dilema: spoléhat na peníze z daní tak jako doposud i s vidinou rychle rostoucího počtu penzistů, nebo do penzijního systému ještě více zapojit i tvorbu rezerv (úspor). Pokud ani toto nedokážeme, tak se vyšším daním nebo změnám rozpočtových priorit (česky – škrtům) nevyhneme. V zázračnou cestu zdanění robotů nebo spásné masívní migrace nevěřím…

Miroslav Zámečník

ekonomický analytik České bankovní asociace

Souhlasíte s názorem?

-

+40

+

Důchodové reformy mají dvě ošklivé vlastnosti: 1. vyžadují konsensus, 2. viditelné ovoce nesou za dvacet-třicet i víc let. Takže generace těch, která musí dospět ke konsensu, a bolestivému, je nesklízí. Tím je vysvětleno, že politické reprezentace v Česku daly s jedinou výjimkou (Nečasova vláda) od reformy ruce pryč.

Pro nastupující generaci to znamená jediné: nespoléhat na stát, zajistit se na stáří samostatně. Je vcelku jedno, zda investovat do penzijních fondů (mladí lidé by spíš měli volit rizikovější profil s vyšším potenciálním výnosem), nebo do podílových fondů, nebo do nemovitostí či vlastního podnikání podpořeného dobrým vzděláním – všechno to vlastně představuje nějakou formu investování, nikoli preferenci okamžité spotřeby. Když se k tomu nedovedou přinutit naši volení zástupci, dokažte si, že se umíte zajistit na stáří individuálně. Jde to, ale i finanční disciplína na osobní úrovni bolí.

Martin Potůček

sociolog, bývalý předseda důchodové komise

Souhlasíte s názorem?

-

+13

+

Penzijní systém samozřejmě sám o sobě nikdy nic nedokázal. A očekávat návrhy na změny jen od odborníků je také lichá představa. Proměny penzijního systému závisí primárně na rozhodování politiků. Budou to oni, kdo rozhodne, jaké budou naše důchody ve výhledu budoucích desetiletí. Financování veřejného prvního pilíře bude třeba stále více financovat i z jiných zdrojů než z povinných příspěvků na sociální pojištění ekonomicky aktivních občanů. To vyplývá z jednoduché úvahy: zdanění zaměstnanců a zaměstnavatelů je u nás právem kritizováno za to, že je už na samotné hranici únosnosti, a poměr počtu ekonomicky aktivních ke starobním důchodcům se se stárnutím obyvatelstva bude stále snižovat. A navrhnout novou podobu penzijního systému se nemůže dařit ani s neustále nově ustanovovanými důchodovými komisemi (dnes už máme šestou v řadě), ale ani podle rad zahraničních expertů. Potřebujeme trvalou dobře vybavenou výzkumnou a administrativní základnu pro konsenzuální návrhy jeho reforem. Současná vláda by se zasloužila o stát, kdyby ji ustavila co nejdříve.

Vladimír Bezděk

konzultant společnosti EY, bývalý předseda důchodové komise

Souhlasíte s názorem?

-

+27

+

Češi nezadržitelně stárnou. Podíl ekonomicky aktivních na populaci se snižuje již od roku 2009. Díky bezprecedentně nízké míře nezaměstnanosti a výraznému růstu mezd v posledních letech zatím nevidíme dopady stárnutí do bilance důchodového systému. Ten je v přebytku a v nejbližší době tam i zůstane. Místo toho, abychom využili nynější mimořádně příznivý čas k vyztužení dlouhodobé stability důchodového systému, popíráme nutnost zvyšování důchodového věku po roce 2030. Valorizujeme penze více, než nám přikazuje zákon (a i tu zákonnou valorizaci jsme před několika lety zvýšili). Důchodová komise intenzivně řeší „spravedlnost“ důchodů, příplatky k důchodu za každé dítě či desetitisícový základní důchod pro každého občana. Všichni si to přece „zaslouží“, ne? Čím více budeme popírat nezvratitelné demografické trendy a činit kroky, které jsou s nimi dlouhodobě v rozporu, tím více nás bude ekonomická „spravedlnost“ v budoucnu bolet. There is no free lunch, říká ekonomie. Opravdu si toto zasloužíme?

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Czech Fund

Souhlasíte s názorem?

-

+74

+

Jsme v začarovaném kruhu. Centrálním bankám vadí, že lidé moc spoří. Takže snižují úroky. Aby firmy přiměly brát si úvěry a víc investovat. Tím chtějí docílit toho, že převis úspor nad investicemi už nebude takový. Pro penzijní fondy všude na Západě je ale kvůli nižším a nižším úrokům stále obtížnější dosahovat uspokojivého výnosu. Pročež lidé spoří tím spíš a tím víc, aby se při rekordně nízkých úrocích jejich úspory zhodnotily alespoň trošku. Načež centrální banka jde – prostřednictvím tištění peněz ve velkém – se sazbami ještě níž, aby konečně přiměla lidi méně spořit a firmy více investovat. Vyhlídky penzijních fondů se tak dál zhoršují... 

Do takové situace vcházejí lidé typu ministryně Maláčové a v podstatě říkají, že na budoucí důchody vezmou tak, že zvýší daně… zejména bohatým. Takže se bude investovat ještě méně, protože investují pochopitelně spíš bohatí. A pokud už se bude investovat, pak „na jistotu“, tedy nepříliš produktivně do nemovitostí. Nikoli do startupů, nikoli do nových nápadů a technologií. Málo produktivních investic znamená malý růst produktivity, tedy málo budoucího bohatství, neboť růst produktivity je dlouhodobě jediným jeho zdrojem. Lidem typu Maláčové to zjevně ještě nedochází, ale prožíváme postupné zadušování tržní ekonomiky v přímém přenosu. Spějeme k systému, kde se stále intenzivněji přerozděluje stále méně nového bohatství a kde stále podstatnější část nového „bohatství“ vzniká uměle – tak, že centrální banky tištěním peněz nafukují ceny akcií nebo nemovitostí. Taková „matka všech bublin“ jednou přirozeně splaskne, pokud tedy rychle nenastartujeme růst produktivity. K tomu je třeba deregulovat, oddlužovat, liberalizovat, snižovat daně… Zkrátka přestat ekonomiku dusit. Při nižších daních a vyšších úrocích – které budou výsledkem – si pak i lidé snáze naspoří na stáří.