Vracím uhlík pod zem

Na webu A2larm vyšel loni na konci září mamutí návod na přežití civilizace v časech klimatických změn. Soupis všeho, co musí lidstvo udělat, aby stabilizovalo klima a začalo s obnovou životně důležitých ekosystémů. Autory mohutně sdíleného manifestu Za novou planetární politiku jsou Vojtěch Pecka, podepsán jako sociolog, a Tadeáš Michalik, podepsán jako pasáček krav. Je zřejmé, které povolání mě zaujalo.

Přijíždím proto na Pelhřimovsko do vesnice Lidmaň, kde dvaatřicetiletý Michalik buduje svou kraví farmu. Mladý pasáček na Vysočině od loňska šaší, jak sám říká, s regenerativním zemědělstvím. „Zkoumal jsem to tak dlouho, že byla jediná možnost, jak pokračovat. Začít to dělat.“

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Nakažlivý

Michalik toho ale už zkoumal a dělal o dost víc. Programoval, učil jógu, vystudoval antropologii na Fakultě humanitních studií v Praze. Teď dokončuje první část psychoterapeutického výcviku.

Zemědělstvím se zabývá s rostoucí intenzitou zhruba deset let. „Od roku 2015 se tomu věnuju hodně. Byl jsem se podívat na farmách v Severní Americe, kde se snaží o permakulturní zemědělství, začal spolupracovat s Australanem Darrenem Dohertym, který plánuje regenerativní farmy,“ vyjmenovává Michalik, co předcházelo nastěhování do stanového příbytku připevněného ke karavanu, kde nám vaří čaj.

V něm bydlí s manželkou Ivou a dvěma dětmi. Tedy: napůl. „Syn se narodil vloni na podzim. Teď je s manželkou ve vedlejší vesnici. Dcera tady chodí do školky.“ Divím se, jak tady zvládli zimu, stavení žádné, z toho bývalého na kraji pozemku je jenom hromada suti. Sám Tadeáš mluví o kempingovém módu. „Pořád máme byt v Praze. Já tu jsem poslední zhruba rok každodenně, do Prahy se stále ale vracím. S ženou s dětma jsme tady společně od dubna,“ vysvětluje provizorium, které je prý v Americe u začínajících farmářů běžné.

„Priorita je interagovat s ekosystémem, se zvířaty, spíš než budovat drahou infrastrukturu. Taky se můžeš rozhodnout, jestli tě to baví,“ říká Tadeáš, který tady svých prozatímních jednadvacet krav pase od loňského října. Ukáže mně dvě nové maringotky, které přivezli minulý týden, a můžeme vyrazit na pochůzku po jeho kotárech.

V rozhovoru si tykáme. Upřímně, nepamatuju nikoho, kdo by se podobně jako Tadeáš neustále usmíval. Možná je to každodenní jógou, prací na vzduchu, nevím. Každopádně dokáže obdivuhodně rychle vyvolat v člověku dojem, že by měl hned zítra začít farmařit, protože to je nejsmysluplnější věc na světě.

Tadeáš Michalik

Narodil se v roce 1987 v Litoměřicích, vystudoval antropologii na FHS UK. Žije v Praze a Lidmani. Je ženatý a má dvě děti. Vedle zemědělství se aktivně věnuje józe, kterou vyučoval. Dokončuje první část terapeutického výcviku.

Jak tě to teda baví?

Je to super. Přijde mně, že moc lidí v Evropě nezná život, kdy jsi furt venku, děláš se zvířaty. V zemědělství pracuje málo lidí.

Neznám nikoho mladého.

Protože dostat se k vlastní půdě v rozumném rozsahu je hrozně těžké. Je drahá. Moje rodina věděla, že to chci dělat, a máme na to peníze. Tohle má padesát sedm hektarů. Dva z toho jsou zastavitelné území, které to zdražuje, ale celkem nás to stálo asi sedmnáct milionů. Cenu pozemků taky zvedají dotace, protože jenom za samotná pole dostaneme každý rok půl milionu zpátky.

Tak to v nejbližší době farmařit nezačnu. Jak tě to vůbec napadlo?

Když mně bylo asi dvanáct, přestěhovali jsme se za Prahu, kde si rodiče postavili barák. Na takových místech vidíš tu nejhorší praxi: obrovský lán, který se každý rok zorá, rostou tam jednoleté plodiny, ale půda je mrtvá. Mě to strašně dralo. Proč lidi dělají takový brutální nesmysl.

Uráží to i spoustu dalších. Ale nepřestěhují se do maringotky.

To byl prvotní impulz. Pak jsem byl vegetarián, dlouho vegan. Zajímala mě permakultura, potom regenerativní zemědělství. Když myslíš, že je možné zemědělstvím obnovovat ekosystém, asi bys to měl dělat. Chtít změnu po ostatních je jednoduché. Já chci jít s kůží na trh. Když to děláš, můžeš říct, žvanilové, pojďte sem, můžeme se bavit.

Fotky Dana Hamerníka

Dan Hamerník

Dan Hamerník

Žvanilové, pojďte sem

Vysvětli mně, co to spojení regenerativní zemědělství vlastně znamená. Upřímně jsem o něm až do vašeho článku pořádně neslyšel.

To je taky jeden z důvodů, proč to dělám. Klimatická změna se relativně dostala do povědomí. Řešíme bezemisní logistiku, ale obnovu ekosystému tolik ne. Zemědělství přitom má na klima zásadní vliv. Čísla jsou různá, ale zhruba čtvrtinu světových emisí můžeme z atmosféry vychytat jenom dobrým managementem ekosystémů. Jejich obnovou. Podle někoho i mnohem víc. Přitom o tomhle způsobu regulace globální teploty neslýcháme.

Teď už máme dva pojmy. Regenerativní zemědělství a management ekosystémů.

Managementem myslím, že si nejdřív musíš určit, co vůbec chceš dělat, aby ses podle toho rozhodoval a mohl neustále vyhodnocovat, jestli to naplňuješ. Já chci regenerovat místní ekosystém, jeho cykly. Tedy aby tady byl dostatek čisté vody, produktivnější půda, ve které je víc mikroorganismů, která dokáže ukládat víc uhlíku a tak dále. Zároveň chci živit svou rodinu, produkovat maximálně kvalitní potraviny a finančně prosperovat. Všechno tohle bereš v potaz, když se rozhoduješ. Víš, co děláš i jaké to má dopady.

Takže vždycky záleží na konkrétním pozemku a okolnostech.

Nemůžeš použít žádnou předem danou sadu praktik. Biozemědělství má něco dodržovat. Ale proč? Jaké to má důsledky?

Jak tedy podpořit ekosystémy zemědělstvím? Co můžeš dělat třeba ty?

Lokální zemědělec může minimalizovat praktiky, které ničí půdu, snižují v ní obsah uhlíku, zmenšují vrstvu organické hmoty. To je první věc. Pak můžeš začít regenerovat, to znamená, že půdu fyzicky buduješ. Za pět let tady budeš o pět cenťáků vejš.

Jak?

Ekosystém tohle dělá sám. To je jeho funkce. Každý rok vyroste, umře, navrství se, zase vyroste. Není to přitom tak, že tráva roste konstantně centimetr za den. Správně načasovanou pastvou zvyšuješ její produktivitu. Je to interakce. Navíc i trávy jsou často monokultury. Podívej tady vedle. To je louka, kam dvakrát za rok přijede traktor a poseče ji na seno. Podle mě to ale není dobře menežované, protože řídne. Takže to časem zvorají a vysejou novou travní směs. To je někdy třeba jen pět druhů trav.

Fotografoval Daniel Hamerník

Zbytek rozhovoru najdete ve Finmagu. Koupite se dá v trafice. Nebo  přes web – elektronicky i na papíře ↓↓↓