Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Jestli se necháte Pekingem koupit, jsme ztraceni, bojí se na Tchaj-wanu

Luboš Palata
Luboš Palata | 9. 12. 2019 | 22 komentářů | 6 469

Tchaj-wan se znepokojením sleduje, kam se v praxi posouvá čínská politika „jedna země – dva systémy“ v Hongkongu.

Jestli se necháte Pekingem koupit, jsme ztraceni, bojí se na Tchaj-wanu

(Tchaj-pej) Je to Čína, a není to Čína. Téměř všude jsou vedle čínských anglické nápisy, značkové zboží tu je skutečně značkové, narazíte tu nejen na vánoční stromky, ale i křesťanské kostely, mnoho věcí na vás působí evropským nebo americkým dojmem. Dokonce i čínská kuchyně tu šetří kořením.

A hodně věcí je tu úplně stejných. Stejných jako v pevninské komunistické Číně. Tchaj-wan totiž je Čína. Čína, jaká by mohla být, kdyby vedle uvolnění ekonomiky čínští komunisté povolili i demokracii a stali se ze všemocné vládnoucí strany jen jednou z politických stran, které se snaží získat moc ve svobodných a férových volbách.

Tchaj-wan – nebo jak zní oficiální název Čínská republika– dnes pozorně a s obavami sleduje, co se děje v Hongkongu.

David a Goliáš

Čínská republika

Čínská republika

Čínská republika na Tchaj-wanu se sama považuje za pokračovatele Čínské republiky vyhlášené na pevnině v roce 1912. Samotný ostrov Tchaj-wan (Formosa) přitom v té době patřil Japonsku, Čína ho získala až v roce 1945. V roce 1949 pevninskou Čínu opanovali Maovi komunisté a Čínské republice v čele s generálem Čankajškem zbyl jen Tchaj-wan a několik menších nedalekých ostrovů.

Čankajškova Čínská republika byla v roce 1945 považována za jednoho z vítězů druhé světové války a patří k zakládajícím členům Organizace spojených národů, až do roku 1971 byla i stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Pak ji vystřídala Čínská lidová republika.

Diktatura Kuomintangu, strany v jejímž čele stál do své smrti v polovině sedmdesátých let Čankajšek a po něm jeho syn, se začala uvolňovat v polovině osmdesátých let. Po smrti Čankajškova syna byla demokratizace završena.

Čínská lidová republika

Čínská lidová republika

Pevninská Čína považuje tchajwanskou Čínskou republiku za svou součást, platí to ale i opačně. Čínská lidová republika by Tchaj-wan ráda ovládla podle doktríny uplatňované v Hongkongu – jedna země dva systémy. Na Tchaj-wanu naopak sílí hlasy požadující „vzdát se pevninské Číny“ a usilovat o obyčejnou nezávislost a mezinárodní uznání. Dnes totiž Čínskou republiku uznává patnáct regulérních států, z Evropy například jen Vatikán.

Tchaj-wan má přes 23 milionů obyvatel na 36 tisících čtverečních metrech, patří mezi nejhustěji obydlené státy světa.

Jediná skutečná čínská demokracie

Tchaj-wan si před třiceti lety prosadil plnou demokracii a ta je dnes tím zásadním, co ho odlišuje nejen od pevninské komunistické Číny, ale i od Hongkongu, kde si lidé volí jen do parlamentu jen polovinu zástupců. „Je to asi nejlépe fungující demokracie v Asii,“ říká mi o Tchaj-wanu jeden západoevropský diplomat působící v Tchaj-peji.

„Velká Čína“ by ráda viděla – nebo oficiálně vidí – ostrov s 23 miliony obyvatel jen jako svou provincii. Tlačí ostatně třeba na aerolinky, aby letiště v Tchaj-peji neoznačovaly jako tchajwanské. Výtky za to, že „špatně uvádějí“ Tchaj-wan nebo Hongkong se ale dočkaly i další nadnárodní firmy v čele s Apple a Amazonem. A s nátlakem slaví dílčí úspěchy: Apple například ze seznamů emojis, které jsou dostupné na čínské pevnině a v Hongkongu, škrtl tchajwanskou vlajku.

Co ale na Čína nemá, to je podporu Tchajwanců. Přes každodenní snahu všemi možnými kanály, od televizního vysílání až po fake news na sociálních sítích, přesvědčit obyvatele Tchaj-wanu o nevýhodách demokracie a přednostech komunistické diktatury, má demokracie podle průzkumů podporu u víc než 80 procent obyvatel. „Máme tu svobodnou soutěž politických stran, svobodu slova, právní stát,“ říká ředitelka Ketty W. Chen viceprezidentka Tchwajwanské nadace pro demokracii.

Hledání pravé Číny

Trochu složitější to je s otázkou Tchajwanské samostatnosti. „Já jsem Tchajwanec, narodil jsem se tady a Čína mě vůbec nezajímá. Samozřejmě, že bych chtěl, abychom byli normální samostatný stát,“ říká jako mnoho jiných dvacátník Ten, který si jako student přivydělává prodejem značkových čepic na proslaveném tchaipejském nočním trhu.

Sociologické průzkumy ale ukazují, že takový postoj převažuje jen u mladé generace Tchajwanců, většina je pro zachování současného statu quo. V něm je Tchaj-wan de facto samostatným, nezávislým státem, jinak se ale považuje za součást Číny. Nebo ještě přesněji: považuje Čínu za svoji součást.

„Chceme s Čínou mluvit a vyjednávat a najít kompromisní řešení,“ říká o další budoucnosti Tchaj-wanu bývalý ministr obrany Andrew Yang, který patří k politickým silám navazujícím na Čankajška a jeho pojetí Tchaj-wanu jako „té pravé, jediné Číny“.

Kladivo a srp

V Hongkongu se volilo

Prosperita nestačí. Obyvatelé bývalé britské kolonie, která se před 22 lety vrátila do čínské náruče, chtějí také politickou svobodu. A tak povstali proti místnímu vedení, které jde na ruku komunistům v Pekingu. Po měsících demonstrací dali odpor vůči politice, kterou Čína v enklávě prosazuje, i tamní voliči. Uštědřili kandidátům loajálním Pekingu těžkou porážku.

Čína stabilizuje Hongkong

Hrozba i partner

Čínská lidová republika čas od času – naposledy v novoročním projevu prezidenta Si Ťin-pchinga – otevřeně vyhrožuje vojenským útokem, kdyby se Tchaj-wan rozhodl vyhlásit plnou nezávislost. Tchaj-wan má sice velmi moderní, skvěle vyzbrojenou armádu, Čína má ovšem naprosto drtivou převahu. Naštěstí jsou tu Spojené státy, hlavní záruka Tchaj-wanu proti čínskému útoku. „Dnešní vztahy s USA jsou nejlepší za poslední desetiletí,“ uvádí exministr

Z obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou ovšem Tchajwanci žádnou radost nemají. Tchajwanské firmy v minulých dvou desetiletích na pevnině mohutně investovaly a do Číny směřuje 40 procent vývozu ostrova, jehož ekonomický blahobyt stojí a padá na exportní výkonnosti.

Z českého pohledu je pozoruhodný pohled Národní rozvojové rady, dnes jakéhosi hlavního ekonomického poradního orgánu vlády. „Od levné výroby jsme museli svou ekonomiku přesměrovat do počítačového průmyslu a informatiky. A dnes provádíme další změnu, kdy se naše ekonomika soustředí na nové obory, jako jsou biotechnologie a zelená energie, uvádí Connie Changová, ředitelka Národní rozvojové rady.

Je naše demokracie na prodej?

Když se Tchajwanců zeptáte, čím by jim Západ mohl pomoci, ani neočekávají, že by na ostrov přijížděly tak vysoce postavené delegace, jako je ta, kterou sem plánuje přivést předseda českého Senátu Jaroslav Kubera.

„Pro nás je nejpodstatnější, abyste se jako demokratické země nenechali od Číny zastrašit a koupit,“ říká výkonná tajemnice Národní bezpečnostní rady J.R. Wu „Ve chvíli, kdy by se Pekingu podařilo penězi a tlakem zničit vaše demokratické systémy, pak jsme my tady na Tchaj-wanu ztraceni,“ dodává.

Autor je redaktor Deníku. Foto autor

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag červen 2021Zdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.