Etiopie. Proč Africe nejde pomoct, pokud si nepomůže sama

(Addis Abeba) Mrakodrapy vedle slumů a ulic plechových obchodů. Široké asfaltované ulice, statisíce aut, mnoho nejnovější modely světových značek, ale v bočních ulicích bláto a prach. Tisíce diplomatů Africké unie, sídla OSN pro Afriku a dalších mezinárodních organizací, nový obří letištní terminál, ale také žebrající matky s dětmi na křižovatkách, kapsářské a zlodějské gangy. Pro Evropana, která se ocitne v Addis Abebě, nejen hlavním městě Etiopie, ale v jistém ohledu i celé Afriky, je to velmi zvláštní směs, v níž si klade otázku, zda a jak lze takovým zemím jako Etiopie, případně Africe jako kontinentu vůbec pomoci.

Z padesáti milionů sto dvacet

Jeden příklad za všechny. V roce 1992 měla Česká republika deset milionů tři sta tisíc obyvatel, Dnes jich má asi deset a půl milionu. Etiopie měla v roce 1992 necelých padesát milionů obyvatel, dnes jich má kolem 120 milionů, podle odhadů, protože nic jiného než odhady v této zemi k dispozici není.

Především na venkově, kde žije drtivá většina obyvatelstva, je zcela normální, že rodiny mají osm až deset dětí. Protože se podařilo snížit dětskou úmrtnost, zlepšit zásobování základními potravinami a podmínky k životu vůbec, dožívá se velká většina dětí dospělosti a to paradoxně vytváří demografický tlak, který ohrožuje další generace Etiopanů.

Etiopie je federativní stát, v jehož rámci žije asi osmdesát národů a národností. Oficiálně je jako jazyk sice zavedena amharština, ale často se mnozí obyvatelé Etiopie spolu domluví jen velmi chatrnou angličtinu, která plní funkci dorozumívací řeči.

Aby toho nebylo málo, země je sice tradičně ortodoxně křesťanská, etiopská pravoslavná církev je jednou z vůbec nejstarších na světě, v zemi je ale i početné společenství protestantů a současně se především na jihu země rychle se zvětšuje muslimská populace, která podle některých odhadů může už křesťany početně převážit.

Jak se máš, soudruhu?

Po pádu císařství v roce 1974 vládl v Etiopii na Moskvu orientovaný marxistický režim a jednou ze socialistických zemí, kam jezdili Etiopané studovat, získávat výuční listy nebo prostě pracovat v továrnách, bylo také Československo. Ještě dnes se při podobných příležitostech, jako byla teď třídenní návštěva českého ministra zahraničí Tomáše Petříčka, s českými politiky sejde několik desítek Etiopanů, kteří mluví česky a na pobyt Československu dodnes vzpomínají. Jen vás občas překvapí, když vám poklepají na rameno s veselým pozdravem: „Jak se máš, soudruhu?“

Česko, jak Petříček v Etiopii potvrdil, považuje už roky Etiopii za nejdůležitější zemi, pokud jde o poskytování rozvojové pomoci. Z Prahy sem už několik let míří pomoc ve výši sta milionů korun ročně, což je třetí nejvyšší částka po Afghánistánu a Jordánsku.

V celkovém objemu toho, co Etiopie, „miláček poskytovatelů humanitární pomoci“, dostává od západních donorů je to ale jako plivnout do Stromovky. Například objem humanitární pomoci a vládních investic, které do Etiopii posílá Dánsko, se ročně pohybuje ve stovkách milionů, jenže ne korun, ale dolarů. Víc než sto milionů eur ročně se je i pomoc, kterou poskytuje Etiopii Evropská unie.

Výsledkem pomoci je, že dnes není v Etiopii hladomor, země je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik nejen Afriky, ale i světa. I tak je ale průměrné HDP na hlavu tisíc dolarů ročně a HDP celé Etiopie se sotva blíží úrovni dvaadvacetkrát méně lidnatého Slovenska.

Jak zastavit populační explozi

I mnozí z Evropanů, kteří přímo v etiopských regionech poskytují humanitární pomoc a uskutečňují rozvojové projekty, se shodnou na tom, že první věc, kterou je dnes potřeba nejen v Etiopii, ale na většině kontinentu řešit, je populační boom. „Je těžké říci, kolik je dnešní Etiopie schopna uživit lidí, ale víc než nějakých sto padesát milionů to nebude,“ uvedl jeden z českých vědců, kteří v Etiopii dlouhodobě působí. Toho počtu může dosáhnout Etiopie za deset let.

Cesty ke snížení porodnosti můžou být různé. Například urbanizace. Ve velkoměstské Addis Abebě se průměrný počet dětí snížil na pouhé tři až čtyři. Pomáhá tomu i vzdělání, dívky, které prošly alespoň základní školou, odmítají být pouze rodičkami houfu dětí. Důležitý je i tlak vlád, je ale otázka, jak moc je efektivní. Proti omezení porodnosti naopak působí náboženské instituce, jak křesťanská církev, tak islámští duchovní, a také neexistence jiné sociální sítě, než poskytuje velká rodina. A nakonec i západní humanitární a rozvojová pomoc, zvlášř, když je poskytována zcela bezpodmínečně.

Bez zastavení populačního boomu se situace v Africe téměř nemá šanci zlepšovat. Peníze ze Západu můžou sice pomoci, například se zlepšením vzdělání, nebo zvládnutím současného stavu. Ale pokud má mít Afrika budoucnost vyspělého kontinentu, musí Afričanů přibývat méně, než jich přibývá v posledních desetiletích. Protože řekněme si to otevřeně, kdo z vás by i v Česku dokázal dobře uživit deset dětí?

Autor je redaktor Deníku. Fotku z Addis Abeby. na které se potkává moderní betonová architektura a moderní plechová architektura, pořídil Martchan / Shutterstock.com

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag