Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Čaj, železnice, Amazon. Jak monopoly škrtily USA

Matěj  Schneider
Matěj Schneider | 2. 10. 2019 | 13 komentářů | 6 219
antimonopolní zákony

Spojené státy se zrodily z antimonopolního boje. Bostonský čajový dýchánek roku 1773 nebyl nic jiného než revolta proti monopolu Východoindické společnosti. Od té doby Spojené státy procházejí střídavě obdobími růstu monopolů a agresivního boje proti nim.

Čaj, železnice, Amazon. Jak monopoly škrtily USA

Prvních několik dekád své existence prožily Spojené státy – z pohledu koncentrace trhu – v relativním klidu. Pak ale přišla druhá půle devatenáctého století a industrializace a rozvoj železnice, popohnané navíc občanskou válkou. Tady začíná kariéra nejednoho budoucího milionáře. „Tito králové železnic, monopolisté železa nebo vepřového, založili dynastie, které Charles Austin Beard přirovnával ke starým vévodským rodinám feudální Anglie,“ psal americký novinář Matthew Josephson.

Od občanské do první světové války ovládly monopolistické praktiky takřka všechna odvětví amerického průmyslu. Ze všeho nejdůležitější byly ale železnice. Kdo přímo či nepřímo ovládal tyto železné tepny, které se postupně rozpínaly přes celý kontinent, mohl snadno opanovat celá průmyslová odvětví – nejslavněji John D. Rockefeller při budování svého ropného impéria.

Sedláci na huntě

Do svízelné situace se kvůli postupné monopolizaci dostali především farmáři na jihu a západě země. Trh s jejich plodinami byl silně vychýlen ve prospěch zájmů obchodníků a farmáři trpěli pod systémem zástavy úrody (crop lien system). Běžný farmář totiž platil ve svém místním obchodě v podstatě jednou ročně, poté co prodal úrodu. Během roku si obchodník postupně navyšoval dlužnou částku. Na dluh prodávali obchodníci za klidně i o půlku vyšší cenu, než když zákazník rovnou zaplatil. Nad tuto navýšenou cenu se ještě nabaloval úrok v desítkách procent a zemědělec tak v důsledku platil například dvojnásobnou cenu.

Tak se začali farmáři propadat do nezastavitelné spirály dluhů. Jejich úroda málokdy stačila na splacení celého dluhu. „Jižanské městské deníky farmářům kázaly, že moc nakupují a málo prodávají, ale farmáři, kteří utráceli za celý rok 10 až 50 dolarů za jídlo, věděli, že je to jinak. Mohli citovat jinou statistiku: jižanská úroda 8,6 milionů balíků bavlny v roce 1890 se prodala za 429,7 milionu dolarů; příští rok se 9 milionů balíků prodalo za pouze 391,5 milionu – pokles o 38,2 milionu i přes zvýšení produkce,“ píše historik Lawrence Goodwyn ve své přelomové knize The Populist Moment.

V jádru této nespravedlnosti byly právě železnice. Velkoobchodníci často platili za přepravu například obilí přes půlku světa stejnou cenu jako místní farmář, který potřeboval přepravit svou úrodu do nejbližšího mlýna. Železniční společnosti si mnohdy účtovaly přepravné nikoliv na základě reálné vzdálenosti, ale zaúčtovali nejvzdálenější možný bod na dané trati. „Na mnoha místech to znamenalo, že si farmář mohl buďto zaplatit vysoké ceny, nebo sledovat, jak jeho úroda uhnije,“ píše Goodwyn.

Farmáři z jihu a západu Spojených států se aktivizovali a založili Farmářskou alianci, ve které se snažili společně bojovat proti síle monopolů. Soustředili se především na vzájemné vzdělávání a jejich silným nástrojem byly družstevní sýpky. Všechno ústilo v založení populistické Lidové strany, která společně s demokraty v roce 1896 nominovala Williama Jenningse Bryana na prezidenta. Jeho prohra proti republikánovi Williamovi McKinleymu sice znamenala rozmělnění tohoto hnutí, téma antimonopolních opatření ale od té doby nikdy z americké vrcholné politiky nezmizelo. V roce 1912 byl problém monopolů dokonce jedním z hlavních témat prezidentských voleb, ve kterých se střetli hned čtyři výrazní kandidáti.

Clifford Berryman: Prezidentův sen o úspěšném lovu. Plyšoví medvídci prý sice mají své anglické jméno – teddy bears – po Theodoru Rooseveltovi, nicméně s medvědy na obrázku to nemá nic společného. Ti reprezentují korporace: ty, které si podle prezidenta zaslouží zničení, ty, které patří na vodítko – a tvrdě pracující v pozadí.

Atomovka a pak hned monopoly

Jako bojovníci proti monopolům bývají – částečně právem – označováni oba Rooseveltové, kteří to dotáhli do Bílého domu – jak Theodor, tak Franklin Delano. Daleko významnějším bojovníkem proti monopolům byl ale soudce Louis Brandeis, jmenovaný k nejvyššímu soudu Woodrowem Wilsonem v roce 1916. Brandeis preferoval představu co největší decentralizace ekonomiky Spojených států. „Liberálové místo toho vyřešili problém soustředěné ekonomické moci přikloněním se k vizi silné federální vlády, která měla regulovat nejhorší excesy korporátní Ameriky a ostatní dopady chtěli vyřešit silným sociálním systémem,“ píše ředitelka portlandského Institutu pro místní soběstačnost (ISLR) Stacy Mitchellová v knize Big-Box Swindle.

Po druhé světové válce dosáhla síla antimonopolních zákonů ve Spojených státech vrcholu. „Záležitosti, se kterými se vypořádávají antimonopolní zákony – otázka rozložení moci ve společnosti – jsou nejdůležitější hned po otázce přežití lidstva tváří v tvář hrozbě jaderných zbraní,“ řekl během slyšení v Kongresu šéf antimonopolního odboru Ministerstva spravedlnosti za Johna F. Kennedyho, Lee Loevinger. „Věřím v antimonopolní zákony skoro jako kdyby to bylo sekulární náboženství,“ řekl při přijímacím pohovoru Robertu Kennedymu.

Všechno se změnilo na přelomu 70. a 80. let, kdy americký antimonopolní diskurz ovládli proponentí Chicagské ekonomické školy, především Robert Bork. Z komplexního vyvažování poměrů sil ve společnosti pod taktovkou Borka zbyla jen snaha o snížení cen v poměrně krátkodobém horizontu. Samotné zákony se příliš nezměnily. Proměnil se pouze jejich výklad a s ním agresivita vymáhání. To postupně umožnilo narůst novým gigantům.

„Obchodní řetězce zvýšením koncentrace bohatství a moci a podporou nepřítomného vlastnictví maří americké ideály. Znemožňují rovnost příležitostí, proměňují nezávislé živnostníky v úředníky, podmílají zdroje, vitalitu a naději menších měst,“ hřímal v roce 1933 Louis Brandeis. V době, kdy tato slova psal, nemohl vůbec tušit, že jednou v tomto odvětví vyroste takový gigant jako obchodní řetězec Wal-Mart. V dnešní době má řetězec roční příjmy srovnatelné s HDP Belgie a je ideálním symbolem návratu monopolů.

Škodí obchoďáky ekonomickému zdraví?

Síla Walmartu na trhu je taková, že dokázal masivně nutit své subdodavatele k nedobrovolné změně chování. Bez přístupu na jeho regály by se jich značná část rychle dostala do velkých problémů. Šéf thinktanku Open Market Institute Barry Lynn ve své knize Cornered popisuje, jak Walmart dodavatelům diktuje, jaké materiály mají používat při výrobě svých produktů, jak mají vypadat jejich obaly, dokonce za jakou cenu je mají nabízet. Paradoxně tak Walmart některé své dodavatele dotlačil k tomu, že se spojili v jednu firmu, aby měli výhodnější vyjednávací pozici. Koncentrace plodí koncentraci.

Walmart se nejednou uchýlil k praktice predátorských cen, kdy ve snaze zničit konkurenci nabízel produkty desítky procent pod nákupní cenou. Ve státě Wisconsin utratila firma nemalé peníze na lobbing za zrušení regulací, které zakazují predátorské ceny pro pohonné hmoty. V dnešní době dominují hudebnímu průmyslu streamovací služby. Na počátku tisíciletí byl ale celosvětově největším prodejcem hudebních CD na planetě Walmart. Drtivá převaha na trhu umožnila firmě nutit dokonce i hudebníky jako Willieho Nelsona nebo Nirvanu upravit obaly alb. Jiní intrepreti vydávají upravené verze svých alb pro Walmart, jehož politika jasně říká: neprodáváme nic s nálepkou Parental Advisory.  

Firma má za sebou také dlouhou historii šikany menších měst, když jí hrozí sebemenším zvýšením daní. Jednou z taktik, které firma používá, jsou žaloby proti městským zastupitelstvům, která hlasují proti návrhům, ze kterých by měla firma prospěch. Žaloby nemusí mít vůbec reálnou šanci na úspěch, ale samotný soudní proces je pro menší města naprosto zdrcující. Gigantický Walmart si tak za poměrně drobné výdaje kupuje efektivní nástroj zastrašování. Když v některých pobočkách notoricky minimálně platícího Walmartu chtějí zaměstnanci založit odbory, vedení firmy pohrozí, že daný obchod prostě zruší. Nejednou to opravdu udělal.

„Jakkoliv se megaobchody, obzvláště Walmart, prezentují jako spojenci těch nejchudších – s tím, že jim pomáhají více nakupovat za menší ceny – pravda je, že žádná jiná skupina lidí jejich vlivem víc netrpěla,“ píše Stacy Mitchellová v Big-Box Swindle. Cituje studii Penn State University, podle které se v místech, kde byl mezi lety 1987 a 1998 vystavěn Walmart, míra chudoby naopak zvyšovala. „Megaobchody k těmto trendům výrazně přispěly jednak tlačením na snížení platů už tak nízkopříjmových skupin, vytlačováním zaměstnaneckých pozic ve výrobním sektoru, devastováním rodinných podniků a vysáváním bohatství z lokální ekonomiky,“ píše Mitchellová.

Ke kafi Kašpárkův výběr

Chytré čtení na víkend

Dobré čtení má oproti sebelepší buchtě jednu výhodu. Nevadí, že se do něj před vámi zakousl někdo jiný. Každý týden šéfredaktor Finmag.cz Michal Kašpárek ochutná metráky textů. A každý pátek vám e-mailem pošle přehled těch nejlepších. Pokud tedy budete chtít a přihlásíte se k odběru našeho pravidelného newsletteru. 

Čtení na víkend

Amazon a jeho vazalové

Čím se mezi obchodními řetězci stal Walmart, tím se obzvláště v průběhu uplynulé dekády stal v online prostoru Amazon. 50 procent veškerých online prodejů v současnosti v USA provádí právě firma nejbohatšího člověka na zemi, Jeffa Bezose. Do této pozice se dostal mimo jiné proto, že funguje nejen jako online obchod, ale také jako platforma pro jiné prodávající. „[Bezosovým] základním cílem nebylo vybudovat online knihkupectví, nebo online obchod se vším všudy. Chtěl vybudovat nástroj, který by se stal základním stavebním kamenem obchodu obecně,“ cituje rané zaměstnance Amazonu kolektiv autorů ve studii Why Amazon Matters Now More Than Ever.

Amazonu by se nikdy nepodařilo narůst do takových rozměrů, kdyby firma (a její akcionáři) nebyli ochotni obětovat okamžitý zisk na úkor růstu a zvětšující se dominance. To se v posledních dvou dekádách stalo standardem u většiny firem ze Silicon Valley. Žádná firma ale přístup nepraktikovala v takové míře jako Amazon, který se do zelených čísel výrazně dostal teprve v posledních letech.

Nejlíp přístup Amazonu vykresluje souboj, který před desíti lety svedl s firmou Quidsi, online obchodem s drogistickým zbožím, především pak s dětskými plenami. V roce 2009 chtěl Amazon Quidsi odkoupit, ale jeho majitele odmítli. Amazon zareagoval snížením svých cen plenek a dětské drogerie o přibližně 30 procent. Když se v Quidsi pokoušeli ceny taky snížit, zjistili, že jejich web pravděpodobně monitorují boti Amazonu, kteří vždycky ceny sníží ještě víc. Quidsi nemohl vyhrát. Jen na plenách během tří měsíců přišel o sto milionů dolarů. Není divu, že nakonec kapituloval a nechal se Amazonem koupit.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz


Podobné praktiky Amazon používá i proti obchodníkům, kteří prodávají skrz jeho platformu. Amazon bedlivě sleduje data prodávaných produktů, a když najde nějaký výjimečně úspěšný produkt, obejde obchodníka a jde přímo za výrobcem, kterému díky své tržní síle může nabídnout lepší podmínky než drobný obchodník. V některých případech se Amazon zbaví i výrobce a prostě začne produkt vyrábět sám.

Další sférou, kde Amazon upevňuje svoji dominanci, je doprava. Vzhledem ke své velikosti je schopný vyjednat lepší podmínky s dopravci jako FedEx a UPS než jeho konkurenti, kteří prodávají skrze platformu Amazonu. Dopravci si pak ztráty vynahrazují vyššími cenami právě pro konkurenci. Amazon toho využil nabídkou služby „Fulfillment By Amazon“, se kterou mají obchodníci v rámci jeho platformy u dopravců stejně výhodné podmínky. Daní za to je umocnění závislosti konkurence na platformě. Konkurenti Amazonu jsou tedy čím dál tím víc zároveň jeho zákazníci.

Podle starších výkladů antimonopolních zákonů by se Amazon s tímhle střetem zájmů dopouštěl zneužití dominantního postavení. Posledních 40 let ve Spojených státech ale dominovala simplicistní antimonopolní škola, podle které je prakticky jediným prohřeškem, kterého se dominantní firma může dopustit, zvyšování cen. Technologické firmy s Amazonem v čele ukazují limity tohoto pojetí. A tak starší výklady antimonopolních zákonů začínají zažívat ve Spojených státech renezanci.

Úvodní obrázek: Zástupci monopolů přicházejí do Senátu na projednávání Shermanova protimonopolního zákona. Joseph Keppler: The Bosses of the Senate (1889).

Autor článku

Matěj  Schneider

Matěj Schneider

Publicista. Redaktor serveru A2larm, kde mimo jiné ve spolupráci s projektem Voxpot připravuje podcast Redneck o americké politice. Na Radiu Wave několik let vedl technologickou rubriku Děrné štítky, momentálně připravuje komentáře v rubrice Ucho. Převážně o americké politice píše samozřejmě pro A2larm, pak také na Aktuálně, občas pro Český rozhlas Plus. Možná tíhne doleva, ale rád čte American Conservative.