Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nerovný přístup k nerovnostem. Proč má gender přednost?

Jsou statistiky, jistě pravdivé, že ženy mají v průměru nižší mzdy. Ale jsou i statistiky o jiných příjmových nerovnostech. Děti vzdělaných jsou vzdělanější, děti bohatších bohatší. Například. Proč protežujeme genderovou příjmovou nerovnost před ostatními nerovnostmi, možná problematičtějšími?

O ženách a mužích se píše pořád: naposledy na mě text vyjadřující pohoršení nad tím, že se všichni neztotožňujeme s feministickými mantrami, zaútočil z prvního odkazu pod politickým komentářem v celostátním deníku. „Myslíte si, že pouze určitá skupina lidí by měla mít přístup ke vzdělání, dobrému platu, možnosti seberealizace? Pokud ano, tak kdo by o tom měl rozhodovat?“ ptala se autorka. Mohla by psát o dětech ze škol, které místo vzdělávání testují nabiflované poučky, nebo invalidech, kterým stát neplatí osobní asistenty, aby se mohli vzdělávat a seberealizovat. Místo toho čtenáři sdělila, že pokud se neoznačuje za feministu, trpí nevědomými předsudky. Text nepřináší fakta ani argumenty, pouze upozorňuje na to, co považuje za problém: že v kontextu „rovnoprávnosti“ žen „hledáme a tápeme. A máme strach, nechceme hlavně žádné změny.“

Volání po nápravě společenských křivd do médií patří. Věřím, že pokud společnost opomíjí nějaké zásadní téma, může závažnost tématu částečně i vyvážit argumentační nepodloženost. Jenže je otázka údajného znevýhodnění žen ve společnosti v médiích reprezentovaná méně, než kolik by se slušelo s ohledem na společenský význam tématu?

Vyšší postava, vyšší příjem

Texty o nerovnosti mezi muži a ženami nejčastěji mluví o výši příjmů. Pro srovnání tedy začněme s jiným faktorem, který ovlivňuje, kolik člověk vydělá: výškou postavy.

Studie mapující souvislost genů, výšky a sociálního postavení uvádí, že v Británii znamená geneticky podmíněný rozdíl šesti centimetrů výšky v průměru o měsíc delší vzdělání. Pro představu o velikosti takového efektu užijme jako míru jeden autobus lidí: ne ten londýnský dvoupatrový, ale obyčejnou karosu s padesátkou cestujících. Pokud v jednom autobuse cestují lidé o šest centimetrů vyšší než ve druhém, statisticky v něm bude sedět o jednoho vysokoškoláka víc. A protože většinu produktivního života své vzdělání důsledně zpeněžujeme, bude se mezi autobusy lišit i průměrný příjem domácnosti – a to asi o 1130 liber ročně. Běžný roční příjem se přitom v Británii pohybuje mezi dvaceti a třiceti tisíci, takže tisícovka navíc není úplně zanedbatelná položka.

Studie se zabývá vyloženě geny, takže rozdíl nemůžeme vysvětlit nezdravými vlivy v dětství nebo během těhotenství. A kontrolovala vliv pohlaví, takže to za rozdíly také nemůže. Nejspíš existuje souvislost mezi genetickými účinky na výšku postavy a duševní schopnosti, které se pak odrážejí v kariérních rozdílech. Podstatnou část efektu ale vysvětlují společenské vlivy: „sebevědomí, stigma, pozitivní diskriminace,“ vyjmenovávají autoři. Zkrátka sklon vidět ve vyšších lidech vůdce.

Četnost výzkumů s podobnými výsledky zastiňuje i růst hub po dešti – a občas proběhnou médii, ale jinak se o ně nikdo víc nezajímá. Proč by taky měl? Lidé se zkrátka mezi sebou liší, lišili a lišit budou. I my, malí lidé, můžeme žít naprosto spokojené životy, aniž by nás statistických sto liber na měsíc nějak obtěžovalo. V poměru k průměrné britské mzdě se jedná o pár jednotek procent – zlomek toho, co ovlivní vzdělání, inteligence, snaha, kontakty i obyčejné štěstí.

Sociální rozdíly nepřerostete

Skutečné rozdíly navíc leží úplně jinde. Průměrná mzda v Karlovarském kraji je 28 tisíc hrubého, třikrát až čtyřikrát méně než v sousedním Bavorsku. Statistiky srovnávající „průměrnou mzdu člověka narozeného v Karlovarském kraji“ s „průměrnou mzdou člověka narozeného v Bavorsku“ chybějí – ale příslušný rozdíl vycházející jen z místa narození bude velmi podobný. A to mluvíme o sousedních regionech: srovnáme-li průměrný příjem člověka narozeného v Sýrii a Švýcarsku, nespravedlnost se bude pohybovat v tisících procent.

Společenská diskuze se tak docela přirozeně točí okolo chudoby, sociální mobility a dalších problémů, které se na blahu sedmi miliard jednotlivých dílků lidstva projevují skutečně zásadně. Zásadní obtíže lidstva totiž obvykle poznáme i bez statistik. I pokud zůstaneme jen v Evropě.

Finmag na Mars!

Finmag předplatné

„Nejvíc vidět jsou Troškové gastronomie. Ti, co si nemuseli odstát provoz, kdy vaříš pro plnou restauraci,“ říká kuchař-samorost Michal Hugo Hromas a tančí mezi ohni, na kterých chystá svatební menu.

Tak jako materiál točený na Husákových narozeninách vznikly záběry z demonstrace 17. listopadu jen jako dokument pro archiv. Vracíme se s jejich autory na Národní třídu.

Téma: doprava. Elektrické motory dominovaly nad spalovacími. A zase budou. Jaké jsou plány a jaká realita v budování železnic a dálnic. Neznámé oběti 11. září: lidi, co kvůli strachu z létání jeli autem.


Navštivme, klidně i virtuálně, pár náhodných vesnic na východní Ukrajině – a pár náhodných vesnic okolo Prahy. Je rozdíl v tom, jak lidé žijí, co jedí, jaké mají možnosti vzdělání a rozvoje, jaký mají přístup do nemocnic, znatelný? Lidé v nich se přitom liší v podstatě jen tím, do jakého prostředí se narodili. Anebo v Česku: navštivme pár domácností náhodně vybraných lidí pocházejících buď z nevzdělaných rozvrácených rodin na kraji Sudet, a pár potomků lékařů nebo učitelů z větších měst. Liší se jejich životy, možnosti, kvalita jídla, zdravotní péče, vzdělání?

Dopad toho, jakým rodičům a do jakých podmínek se člověk narodil, je docela zjevný. Pokud ale navštívíme pár náhodných lidí, kteří měří 177 nebo 183 centimetrů, žádného zásadního rozdílu si nejspíš nevšimneme. Což efekt výšky nezpochybňuje, ale naznačuje, že nedosahuje obřích rozměrů jiných, zcela zjevných faktorů.

A nakonec – pokud bychom navštívili domácnosti pár náhodně vybraných Čechů a Češek: všimli bychom si odlišností v přístupu ke vzdělání, zdraví nebo možností osobního rozvoje na základě pohlaví? Kdybychom je následovali na oběd, lišila by se kvalita jídla srovnatelně s tím, jak se liší manažerské saláty od rohlíků se salámem stavebních dělníků?

Gender gap v kontextu

Opakovaná lež se stává pravdou, ví lidstvo už odedávna – a nepřestává to platit ani v digitálním věku. Samotné opakování samozřejmě není důkazem nepravdivosti, nicméně otupuje naši schopnost případnou lež rozeznat. Nad opakovanými informacemi o genderové vyváženosti a nevyváženosti platů, pozic a čehokoli dalšího je proto zapotřebí se pokaždé znovu zamýšlet: skutečně jejich význam odpovídá tomu, kolik prostoru jim věnujeme?

Průměrná mzda žen a mužů se liší o 19 procent (plat se liší méně, o 14 procent: je dobře, že stát jde příkladem). Což je obrovské číslo, které samozřejmě volá po vysvětlení. Můžeme předpokládat, že část kariérních a platových rozdílů mezi muži a ženami vyplývá z prostého faktu, že se víc žen než mužů rozhodne kariéru odložit a věnovat se dětem, nicméně samo o sobě takové vysvětlení neobstojí.

Ke zhodnocení takového rozdílu ale potřebujeme i srovnání. Genderový rozdíl ve mzdě odpovídá necelým dvěma třetinám rozdílů mezi Prahou a Karlovarským krajem. Nebo rozdílu mezi muži, kteří měří 170 a 200 centimetrů. A také jen zlomku rozdílu v důsledku postavení rodičů. Ve Spojených státech mají děti bohatých deseti procent trojnásobné příjmy oproti dětem z nejchudších deseti procent rodin. V Česku jsou platové rozdíly sice menší, jenže zase vedeme světové žebříčky v selektivitě vzdělávání: náš školní úspěch – a skrze něj i příjmy – závisí víc na rodičích než na nás samotných.

Jinými slovy: pokud nemáte problém se uživit, za své příjmy byste měli poděkovat v první řadě svému původu a našim společným předkům, kteří vybudovali celou úspěšnou českou a evropskou společnost. Poté svým rodičům a prarodičům a praprarodičům, na jejichž péči a předaných schopnostech leží většina našeho osobního úspěchu ve společnosti. A dostupnosti škol a tak dále. A až potom přichází méně zásadní faktory jako pohlaví nebo centimetry výšky. Totéž platí i v případě, že úspěch závidíte někomu jinému.

Pohlaví, geny a společnost

Existence důležitějších problémů samozřejmě neodůvodňuje přítomnost těch menších. O oprávněnosti rozdílů mezi pohlavími má smysl diskutovat – nicméně příslušná srovnání nás nabádají k troše umírněnosti. A nejen ona, ale i další kontext: ostatní, nepříjmové rozdíly, které s těmi příjmovými bezprostředně souvisejí.

Rozdíl v době dožití mužů a žen činí asi pět let. Byť jistou roli hrají hormonální rozdíly, za větší část můžou společenské faktory: životní styl, chování, sociální role. Proto se také genderový rozdíl v době dožití v současné společnosti snižuje. Onen vyšší příjem mužů tak není jediné, co muže od žen odlišuje. Různé příjmové i nepříjmové a biologické i kulturní rozdíly mezi chováním mužů a žen spolu nicméně souvisí, takže s trochou zjednodušení lze konstatovat, že ty vyšší příjmy stojí pár let života. Průměrný rozdíl šest tisíc hrubého měsíčně se za čtyřicet let kariéry nastřádá ve víc než dva miliony čistého příjmu navíc – a o pět let dřívější smrt. Každých šedesát tisíc, které dostane průměrný muž navíc oproti průměrné ženě, tak znamená o měsíc dřívější smrt.

Za rozdíly přitom nestojí jen společenské vlivy a tlaky. Vezměme si za příklad agresi a kriminalitu. Muži jsou napříč společnostmi zodpovědní za větší část agresivního chování a zločinnosti – a také častěji končí ve vězeních. Za částí takového rozdílu jistě stojí společenská očekávání a životní styl. Část vysvětlení jistě pragmaticky vyplývá z větší síly mužů. Ale existují i hlubší, genetické vztahy, které prosté srovnávání mužů a žen komplikují. Například gen MAOA, přezdívaný „válečnický gen“.

Podle tohoto úseku DNA vyrábějí naše neurony enzym důležitý pro odbourávání některých neurotransmiterů. V případě nedostatku enzymu mozek v raném dětství zaplaví přílišné množství serotoninu, což naruší vytváření receptorů potřebných pro zvládání stresu. Porušení tohoto genu tak souvisí s agresivním jednáním, což nefunkční verzi genu přineslo onu populární přezdívku. A z genetických důvodů, které shrnujeme v boxíku, se tyto „válečnické“ vlastnosti projevují násobně častěji u mužů než u žen.

Válečnický gen

Geneticky muže a ženy odlišuje podoba jednoho z třiadvaceti párů chromozomů, které tvoří naši DNA. Zatímco buňky ženského těla nesou dva chromozomy typu X, muži mají po jednom chromozomu od typu X a Y. Gen MAOA se vyskytuje na chromozomu X, takže jej ženy mají dvakrát. Špatné fungování tohoto genu na jednom chromozomu tak může vyvážit příslušný úsek druhého chromozomu, kterým muži nedisponují. Důsledky shrnuje profesor psychiatrie James Fallon v knížce Psychopat v mém mozku:

„Po oplození a prvních děleních buněk vajíčka se jeden z dvojice chromozomů X u ženy náhodně deaktivuje, ale u některých genů, včetně MAOA, zůstávají aktivní oba geny. Proto žena musí mít neefektivní verzi genu MAOA na obou chromozomech X, aby se nedostatek MAO-A a s ním spojený přebytek serotoninu projevil. Ženy proto nejsou k účinkům válečnického genu náchylné. Protože incidence válečnického genu na každém chromozomu X je třicet procent, pravděpodobnost, že žena získá oba, činí 30 % krát 30 %, tedy devět procent. Tento výpočet také minimálně zčásti vysvětluje, proč je v populaci víc agresivních mužů než žen. Rozdíl navíc dále zvyšuje přítomnost testosteronu, který ovlivňuje agresivní chování u mužů víc než u žen.”

MAOA nicméně navzdory své přezdívce kóduje enzym, ne přímo agresivitu – a jeho účinek je tak daleko širší. Díky tomuto a podobným genům mohou být někteří lidé také odvážnější, ráznější, vznětlivější nebo roztržitější – a v konečném důsledku také líp nebo hůř pracovat. Rozdíly mezi muži a ženami to nevysvětluje, ale ukazuje, že srovnávání statistických ukazatelů mezi muži a ženami není úplně banální operací. Na jednu stranu bychom totiž měli ze srovnání vyloučit anomálie: zajímají nás přece vlivy „bytí mužem“ a „bytí ženou“, a ne důsledky nějakých obskurních variant genů. Na druhou stranu jsou to ale právě ty genetické zvláštnosti, co ke statistickým odlišnostem mezi muži a ženami přispívá.

Podobné biologické faktory si v žádném případě nenárokují vysvětlení celého devatenáctiprocentního rozdílu v příjmech mezi muži a ženami, celého rozdílu v agresivitě ani ničeho jiného. Zároveň je zásadní na ně při interpretaci podobných čísel nezapomínat. Samozřejmě můžeme chtít, aby příjmy mužů a žen byly statisticky vyrovnané, pokud se nám jako společnosti taková myšlenka líbí. Není ale pravda, že by něco takového bylo „přirozené“.

Pomáhat ženám je zapotřebí a autor tohoto textu si váží každého, kdo se takové činnosti věnuje. Stejně jako těch, kdo ostatním pomáhají bez ohledu na pohlaví. Zároveň vnímá zásadní rozdíl mezi skutečnou pomocí a rétorickými šarvátkami o to, jestli postavení žen v české společnosti je, nebo není horší než postavení mužů, případně jak moc. Takové rozepře by v médiích a myslích bojovníků a bojovnic za lepší pořádky neměly zastiňovat problémy, které naše společné štěstí omezují násobně víc: sociální propast, v níž se nacházejí ti nejchudší, nedostatečná péče o ty, kdo se o sebe nemohou postarat sami, špatné školství nebo zdravotní, sociální i ekologické dopady konzumního života.

Vojtěch Pišl

Vojtěch Pišl

Vojtěch Pišl píše a překládá o vědách, jejichž název má aspoň deset slabik, zejména pokud se točí kolem mozku, myšlení, psychologie, neurověd, medicíny… nejraději má psychoneuroimunologii. Ve volném čase pobíhá se psem po... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 10. 9. 2019 10:36

Podle mě hraje velkou roli to, zda ta příslušnost k nějaké menšině je na první pohled viditelná. Pak i ti příslušníci menšiny se s tou svou skupinou mohou identifikovat a společně požadovat odstranění diskriminace či domnělé "diskriminace".
Ženu či člověka s africkými kořeny poznáte na první pohled a i oni sebe navzájem lehce poznají, mohou spolu mluvit, organizovat se, radikalizovat se.

Kdyby státní zaměstnanci a další jedinci tyjící z cizích daní měli na čele vytetovanou rudou hvězdu a naopak velcí čistí plátci by na čele měli vytetován cejch daňového nevolníka, velmi rychle by došlo k radikalizaci těch nevolníků, k útokům na jejich vykořisťovatele a časem by toto vykořisťování podle mne skončilo. Pokud ale váš soused jde ráno do "práce" v podobném obleku jako vy, na čele nemá tu rudou hvězdu, tak vy netušte, že v té práci třeba vymýšlí, jak vás ještě více okrást, nebo jak rozházet vám ukradené peníze.

+44
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK