Máte třetí dítě? Přidáme vám na auto. Babišův plán očima expertů

Jedno dítě, žádné dítě. Dvě děti jsou už znát. A teprve se třetím „kouskem“ v domě přichází pořádná divočina. To vám zřejmě potvrdí většina rodičů, kteří si na takovou porci dětí troufli. Pro ekonomiku i populační matematiku je to dobře. Jenže průměrná míra porodnosti na jednu ženu v České republice i v celé Evropě má k číslu 3 hodně daleko. Podle posledních dostupných statistik má totiž jedna Evropanka v průměru jen 1,6 dítěte, Česko v tomto ohledu nijak nevybočuje. Velká nesnáz to může být například pro důchodové systémy, které budou mít co dělat, aby „uživily“ důchodce, kterých v poměru k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu začne výrazně přibývat.

Andrej přisype

Premiér Andrej Babiš nedávno ve svém pravidelném facebookovém „hlášení“ uvedl, že jediná šance, jak nepříznivou populační situaci změnit, představuje podpora vícečetných rodin. „Právě to třetí dítě je klíč. Ale pro spoustu rodin zůstává jen zbožným přáním. Jen málokdo se odváží to risknout. U třetího dítěte se láme ekonomika rodiny. Třetí sedačku už nenacpete do normálního auta,“ stálo mimo jiné v Babišově statusu. Řešením by pak podle něj mohl být příspěvek na pořízení nového auta pro rodiny se třemi a více dětmi. Kritici však navrhované opatření považují pouze za líbivý trik, který by s mírou porodnosti nijak nehnul. 

Jak se na Babišův nápad dívají ekonomové a jeho političtí kolegové z koalice i opozice? Může příspěvek na auto pro rodiny se třemi dětmi motivovat Čechy k pořízení většího počtu dětí? Jaká opatření jsou v tomto ohledu nejúčinnější? A jsou vůbec ekonomické důvody hlavní důvodem, proč se dnes rodí méně dětí?

Jana Maláčová

ministryně práce a sociálních věcí za ČSSD

Nemám nic proti nápadu podporovat narození třetího dítěte, za důležitější ale pokládám to, aby měly rodiny alespoň jedno, ideálně dvě děti. Podívejme se na to v praxi. Ve skupině lidí od 30 do 45 let je téměř čtvrtina těch, co nemají dítě, anebo mají jedno a uvažují o druhém. A na ty bychom se měli zaměřit a pomoci jim. Ať už částečnými úvazky pro maminky, startovacími byty pro pracující s dětmi nebo důstojnou rodičovskou. Co se týče projednání financování dětských skupin na vládě. Pracujeme na úpravě zákona o jeslích, která povede ke zjednodušení a stabilizaci dětských skupin do budoucnosti. Pokud dosáhneme shody s koaličním partnerem, ráda bych předložila tento návrh na vládu co nejdříve.

Daniel Münich

ekonom a pedagog, CERGE-EI

Chybný je již výchozí předpoklad, že vyšší porodnost dělají hlavně třetí děti. Pravděpodobnější je, že si rodiče díky státní podpoře pořídí spíše první a druhé než třetí dítě. Byť se to někomu nelíbí, dominantní většina lidí se dnes o počtu dětí rozhoduje hlavně na základě výhledu skloubení rodičovství, pracovní kariéry a užívání dalších darů života. A jak ukazuje nedávná studie IDEA, právo veta ohledně dalšího dítěte mají v páru skoro vždy ženy. Vyšší dávky, slevy na dani nebo dotace aut a hypoték nejsou motivací nejsilnější. Jistě by to rodiny potěšilo, ale pokud stát peníze má, jako že je s odkazem na vypjaté diskuze o státním rozpočtu ani v době ekonomického růstu nemá, a pokud chce porodnost skutečně podpořit, pak by měl zvážit efektivnější formy podpory. Například dostupnost kvalitních školek a jeslí pro všechny garantovanou předem. Příznačné je, že takovou garanci stát se souhlasem vlády před časem zrušil, protože na ni nenašel peníze.

Martin Pánek

ředitel Liberálního institutu

Populistický návrh populistického premiéra, který se snaží vysát i poslední voliče ČSSD a KSČM, pokud ještě nějací zbyli. Když si spočítáte, kolik stojí výchova dítěte, tak převedeno na čistou současnou hodnotu, je tento náklad daleko vyšší, než kolik vláda může přispět na nákup automobilu. Finanční situaci rodin tak vláda míní ještě zhoršit.

Samozřejmě pořízení a výchova dětí není zisková činnost, ale v tom případě těžko někoho přesvědčí pár tisíc korun na automobil. O tom ostatně svědčí i studie za studií – státní příspěvky nemají na porodnost vliv.

Vláda by udělala mnohem lépe, pokud by snížila zdanění. Téměř polovinu našich platů vláda vezme a přerozdělí někam jinam. Skutečně by nemohla brát méně, aspoň jako ve Švýcarsku? Těžko by asi někdo obvinil zrovna Švýcarsko, že jsou v něm veřejné služby na špatné úrovni.

Jan Bauer

poslanec za ODS, člen důchodové komise

Rodinám s více dětmi takový příspěvek pomoci může, je to ale jednorázové plácnutí do vody, které nijak nezvýší motivaci mladých lidí pořizovat si více dětí. Koncepční podpoře rodin se vláda doposud vůbec nevěnovala, a to ani pod tlakem Výboru pro sociální politiku, který se několikrát i z mé osobní iniciativy podporou demografie zabýval. Finanční situace hraje při plánování rodiny bezesporu klíčovou roli, a proto také s ODS dlouhodobě prosazujeme především snižování daňové zátěže rodin s dětmi, která je v současnosti neúměrná. Na konkrétních návrzích pracujeme a představíme je během podzimu.

Markéta Šichtařová

ekonomka, Next Finance

Obecně se stavím skepticky k přidávání kdykoliv na cokoliv, protože lepším řešením je odpouštění. Tedy ne přidat na auto, ale odpustit daně (třeba když si chcete pořídit auta). Tahle logika se dá použít prakticky u jakéhokoliv zvýhodnění. Cítím v tom určitou inspiraci Orbánem – motivace lidí mít děti by to skutečně zvýšit mohlo. U většiny rodin totiž při rozhodování o počtu dětí skutečně největší roli hrají ekonomické faktory. Dokonce i tehdy, když žena říká, že se „nestíhá“ starat o víc dětí, v pozadí stojí většinou ekonomická motivace. Často to je totiž myšleno tak, že musí rodinu také nějak živit, nebo přispívat k partnerovu platu, čímž se jí zužuje manévrovací prostor pro starání se o děti. Vzhledem k tomu, že větší počet dětí „živí“ důchodový systém, může se skutečně státu rentovat podpořit porodnost slevami na dani nebo odpouštěním daní, což se mu později vrátí v tom, že důchody bude schopen ufinancovat.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Czech Fund

Z dlouhodobého hlediska nastává pokles porodnosti primárně z důvodu růstu ekonomického blahobytu, který ale kromě vynálezu antikoncepce souvisí třeba i s rozmachem sociálního státu. Takže je trochu paradoxní, když s dalším zvýšením ekonomického blahobytu, prostřednictvím ještě většího přerozdělování, někteří očekávají rapidní navýšení porodnosti. Vždyť tím chtějí umocnit to, co pokles porodnosti způsobilo. Ostatně například proslulé „Husákovy děti“ jsou spíše „Benešovými vnuky“, neb se jedná o děti rodičů vzešlých z poválečného babyboomu. Navíc v 70. letech se vlivem tehdejších propopulačních opatření změnilo převážně jen časování porodů, nikoli počet dětí na matku. Lidé se báli, že KSČ podporu zase zruší nebo omezí, takže si raději pořídili dítě rychleji, než by učinili bez oněch opatření.

Zní to možná tvrdě, ale lidé budou mít citelně a dlouhodobě víc dětí teprve tehdy, když budou muset. Zaopatřovací stát, který se paternalisticky stará o jedince od kolébky po rakev, na účet ostatních či za cenu bobtnajícího dluhu, lidem motivaci plodit děti spíš bere, než dává. Pak se to snaží dohánět líbivými, „marketingovými“ opatřeními, která ovšem zaberou jen těžko, jako jsou dotace na nákup třetího auta. Lidé by měli víc dětí tehdy, pokud by museli převzít větší díl odpovědnosti za svůj život a pokud by jim k tomu stát zároveň vytvořil podmínky znatelně menším přerozdělováním a zdaňováním. Ale také třeba uvolněním přeregulovanosti bytové výstavby, která bydlení ve finále zdražuje, zejména právě mladým rodinám s dětmi. Klíčovým důvodem slabé porodnosti je přebujelost státního aparátu.