Úžasný ČEZ. Managementu navzdory

Pražská burza je často přehlížená. Podle investora Jaroslava Šury má ale i výhody. Přečtěte si, kvůli čemu umanutě věří polostátnímu ČEZu, proč se mu ulevilo, když Petr Kellner vycouval ze vstupu do Monety, jak se dívá na diskuze kolem sektorové bankovní daně a jaké další české tituly by měly mít v portfoliu investorů své místo. Rozhovor proběhl během silné průtrže mračen v jedné restauraci v centru Prahy.

Počasí pláče. Jaké je nálada minoritního akcionáře ČEZu a Monety?

Určitě by mohlo být líp, ale na slzy to není. Z Monety jsem částečně prchnul. První redukce v portfoliu přišla po ohlášení dealu s Petrem Kellnerem. Druhá ve chvíli, kdy se začalo reálně uvažovat o bankovní dani. Nějaké pozice si ale stále držím a časem se budu určitě vracet. Monetě jako takové totiž věřím. Navíc obě komplikace, které jsem jmenoval, nakonec nebyly tak žhavé. Sloučení s Air bankou se nekoná a místo bankovní daně bude zřízený rozvojový fond, jehož podoba ještě není jasná.

A co ČEZ? Ten jste v investičních tipech vždycky vynášel do nebes…

Za ČEZem si pořád stojím. Blíží se valná hromada a napětí by se dalo krájet.

Navržená dividenda je jen 24 korun.

Minoritní akcionáři jsou z toho hodně rozladění, čekali rozhodně víc. Výrazně se totiž zlepšuje hospodaření ČEZu, v roce 2018 došlo k pomyslnému odrazu od dna a pro letošek se čeká minimálně dvojciferný růst EBITDA [zisku před započtením daní, úroků a výnosů – pozn. red.]. Management ČEZu ho odhaduje mezi 57 a 59 miliardami – a to je hodně konzervativní. Já myslím, že to bude začínat šestkou. Navíc se v následujících letech výrazně zvýší čistý zisk a také dividenda.

Teď je ale dividenda slabá…

V posledních deseti letech se většinou pohybovala mezi čtyřiceti a padesáti korunami, v letech 2017 a 2018 byla třiatřicet korun, takže další snížení není nic příjemného. Přiznám se, že nevidím moc důvodů, proč by měl ČEZ sedět na balíku peněz místo toho, aby je ve větší míře rozdělil akcionářům.

Je šance, že by se nakonec vyplácelo víc?

Záleží na tom, jak rozhodne valná hromada, která se bude konat 26. června. Protinávrh aktivistického minoritního akcionáře Michala Šnobra je velmi dobře vyargumentovaný a cílí na pětatřicet korun. Musel by jít ale na řadu dřív než návrh představenstva. 

Mluví se i o mimořádné dividendě?

Ano, pokud by se podařilo prodat aktiva v Bulharsku, mohla by se vyplácet mimořádné dividenda. Ale rozhodně si nemyslím, že k tomu dojde tak brzy, jak se psalo v některých médiích. Prodej se může protáhnout. Zatím je to spíš taková berlička představenstva před valnou hromadou. 

Dlouho předvídáte razantní růst ceny akcií ČEZu, ale pořád to není žádný zázrak. Proč?

Důvodů může být celá řada. Koruna už asi není v zahraničí tak sexy jako v loňském roce. Dost velkých investorů prodává, třeba polské penzijní fondy, které měly ČEZ v portfoliu. Zbavují se akcií, protože tam dochází k penzijní reformě, která definitivně ruší druhý pilíř. A další věc, co růstu ceny akcií ČEZu nepřeje, je bohužel management firmy. Proběhla spousta pochybných obchodů, které ČEZ poškodily. Navíc přístup k minoritním akcionářům je vážně tristní. Když se ještě naposledy vrátím k dividendě, je s podivem, že v době, kdy lepíme děravý rozpočet, jak se dá, nemíří víc peněz do státní kasy i touhle cestou.

Je možné, že se přístup managmentu změní?

Myslím, že dokud tam bude Beneš, ke změně nedojde. Pochybení je opravdu hodně. Například stará uhelka Počerady se měla před třemi lety prodávat za sedm miliard korun, ale dozorčí rada to zamítla. A teď se uvažuje o tom, že by se Počerady prodaly za dvě miliardy. Máte pocit, že se za tři roky tolik změnilo, aby šla cena tak výrazně dolů? A podívejte se na aktivity ČEZu na Balkáně, to je jeden průšvih za druhým. Další komplikace, o které se zatím moc nemluví, je v Turecku. Takže těžko může mít minoritní akcionář ČEZu k managementu důvěru.

Přesto ale akcie ČEZu tvoří drtivou část vašeho portfolia. Proč firmě dál věříte?

Já vždycky říkám, že ČEZ je úžasná firma managementu navzdory. Cena silové elektřiny výrazně stoupla, to samé se týká povolenek, takže jsem přesvědčený, že ČEZ čekají světlé zítřky. Nebo minimálně několik růžových let.

Pokračují i debaty o dostavbě jaderných bloků, která by pro akcionáře zřejmě neměla pozitivní dopad. Jak je to s dostavbou jádra vlastně žhavé?

Samozřejmě je to riziko, které investoři vnímají, ale nemyslím si, že to bude tak dramatické. Někdo tvrdí, že se jen udělá smlouva mezi státem a ČEZem a budou všichni spokojeni, ale to je podle mě sci-fi. Klika kolem Hradu chce stavět s Rusem, Babiš by zas nejradši stavěl s Američany, kde by připadaly v úvahu malé modulární bloky. Ódééeska chce stavět taky, ale přeje si, aby se o to postarala firma, která bude ze sta procent vlastněná naším státem. Minoritní akcionáři zas nechtějí stavět vůbec, protože si uvědomují, že to je velké ekonomické riziko, která může firmu dost poškodit. A v neposlední řadě tady jsou ekologičtí aktivisté, ale taky Německo a jeho Energiewende. To je spousta zájmů a proměnných.

S kým se bude v Temelíně stavět?

S RusemS AmeričanemS KorejcemS ČíňanemS někým jinýmPostavíme si samiNic se stavět nebude

Hlasovat

A jak to dopadne?

Je to trošku věštění z křišťálové koule, ale myslím, že smlouva o dostavbě bude nakonec tak obecná, že si v ní každý bude moct najít, co chce. Kdyby byla konkrétnější, spustí se takový kravál, že nakonec nic neprojde.

Takže dostavbu v tuhle chvíli jako velké riziko pro akcionáře nevnímáte?

Tendr má být ukončený v roce 2024. Když budou řádné volby, bude o finálních krocích rozhodovat až vláda v roce 2025. A šest let je hodně dlouhá doba, jak v politice, tak v energetice. Navíc i kdyby se v roce 2025 rozhodlo, že do toho stát jde a hned by byl vybraný uchazeč o dostavbu – což si teď nedokážu moc představit, protože Asiati nebudou splňovat evropské normy, Rusové jsou pro velkou část národa naprosto neprůchozí a americké malé modulární bloky ještě nejsou v komerčním provozu –, tak se stejně kopne do země až někdy po roce 2030.

Přijde mi, že akcionář ČEZu musí mnohem víc sledovat politické dění než fundament firmy. Není lepší se takovým akciím vyhnout?

Je pravda, že politiky se v případě ČEZu řeší opravdu hodně, ale pořád mi převládají pozitiva. Fundament, zejména cena silové elektřiny, je tak silný, že tuhle firmu v portfoliu zkrátka chci. Navíc když se podíváte na burzovní blue chips, najdete různá negativa i u nich.

Pojďme se ještě vrátit k Národnímu rozvojovému fondu, do kterého by měly být zapojeny české banky. Je to dobrý nápad?

Pobavila mě reakce České bankovní asociace, která tenhle krok v podstatě uvítala. Ale je pravda, že asi neměli na výběr, protože ve srovnání se sektorovou bankovní daní je to lepší řešení. Proti vzniku státního fondu nic nemám, něco podobného úspěšně funguje v řadě zemí. Ostatně fond, do kterého se zapojovaly velké firmy, které chtěly spolupracovat se státem, tu existoval už za první republiky. 

Druhá věc ale je, kam peníze z rozvojového fondu půjdou. Pokud to bude na investice, nemám s tím žádný problém. Byl by to dobrý pilíř pro rozumné státní projekty, které by mohly mít pozitivní dopad na celou společnost. Ale jestli by se z fondu jenom lepil státní rozpočet, konkrétně mandatorní výdaje, bylo by to nešťastné řešení. 

Takže jaký dopad bude mít pro bankovní tituly účast v rozvojovém fondu?

Nejhorší pro banky je, že stále nevědí, jak bude realizace fondu konkrétně vypadat. Což se teď negativně projevuje ve výhledech analytiků. Jakmile bude jasno a přesně se řekne, kolik peněz tímto způsobem z bankovního sektoru odteče, bude to pro akciový trh a banky samotné pořádná úleva.

V případě Monety jste zmínil strach ze spojení s Petrem Kellnerem, ze kterého nakonec sešlo. Byly obavy z nejbohatšího Čecha na místě?

Řekl bych, že byly. Nemyslím si sice, že by Petr Kellner udělal podobný trik jako v případě rozdělení Telefóniky, ale přesto se mi jeho dominantnější role v bance nezamlouvala. Zejména co se týče budoucí dividendové politiky. Obavy akcionářů byly poměrně velké a je třeba pochválit generálního ředitele banky Tomáše Spurného, který při vyjednávání nakonec přitvrdil, což Kellnerovo ego neuneslo.

Neobjeví se po Kellnerovi jiný dravec, který bude chtít banku ovládnout?

Myslím, že teď bude nějakou dobu klid a třeba za rok přijdou další námluvy. Banka nezůstane dlouho bezprizorní, jednou si ji někdo koupí. Pro akcionáře je to velká příležitost, ale zároveň i určité riziko. Často se mluví o tom, že Monetu někdo pohltí, ale může to být i naopak. Spurný je zvyklý dělat velké obchody, takže si myslím, že do roka nebo dvou bude na stole další deal.

Jaroslav Šura

Narozen 1967. Trochu ekonom, trochu šachista, trochu burzián. Investor i burzovní spekulant. Minoritní akcionář ČEZ a Moneta Money Bank. Šťastný rodič a obsluhovatel většího množství koček. Kdysi náruživý čtenář čehokoli. Příležitostný filantrop.

Dokážete si představit, že by se ještě mohl vrátit do hry Petr Kellner?

Popravdě, moc ne. Kellner, nebo Spurný by museli ustoupit a přiznat tak částečnou porážku, a to jim jejich ega nedovolí, takže tohle spojení je podle mě definitivně u ledu.

Vaši favoriti na pražské burze jsou jasní, komu věříte dál?

O třetí pozici by se asi dělili Kofola, O2 a Philip Morris. Mám rád dividendové tituly a tyhle se podle mě vyplatí zejména dlouhodobým investorům.

Proč vlastně tak věříte domácí burze? Když jsem se o tom loni bavil s Jaroslavem Brychtou z X-Trade Brokers, říkal mi, že jsou pro něj české akcie nezajímavé, protože jde o příliš malý rybníček, kde je jen pár titulů, navíc ze sektorů, které jsou v zahraničí mnohem atraktivnější…

Já naopak vidím řadu výhod. Českému investorovi odpadá kurzové riziko, což je důležité zejména pro ty, co mají rádi dividendové akcie. Česká burza si tak trochu žije svým životem. Americké indexy jsou hodně vysoko, navíc kdyby přišly větší turbulence, tak se to u nás – minimálně v začátcích – tolik neprojeví. Souhlasím, že je tu mizerná likvidita, ale to je problém hlavně pro větší investory.