Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Svět potřebuje revoluci v ekonomickém vzdělávání

Joris Tieleman
Joris Tieleman
4. 6. 2019
 5 768

Je potřeba přestat učit ekonomii jako pouhou vědu. Je to věda společenská.

Svět potřebuje revoluci v ekonomickém vzdělávání

Většinu světa dnes ovládá ekonomické myšlení. Ale výuka ekonomie uvízla hluboko v minulosti. Ekonomie se pořád točí okolo zastaralých modelů z 19. století, odvozených z newtonovské fyziky, a lidi chápe spíš jako atomizované částice než jako společenské bytosti.

Akademický výzkum se často dokáže z tohohle zjednodušování vymanit, vzdělávání na nižších stupních ale nikoli – a jeho absolventi pak nemístně zjednodušené ideje přenášejí dál, do politiky, médií, byznysu i služeb.

My ekonomové máme tendenci vyjadřovat se svým specifickým kódem, žargonem, a v matematických modelech. Mluvíme o „ekonomických zákonitostech“ a tváříme se, jako by byly stejného druhu jako zákony fyzikální. Výukové materiály balíme do silné vrstvy technické hantýrky a vykazujeme z poslucháren veškeré debaty o etice. Snažíme se skrýt v bezpečném bílém laboratorním plášti „skutečné vědy“, což je fenomén, který držitel Nobelovy ceny Friedrich Hayek nazýval scientismem.

Stručně řečeno, ekonomie se stala roztomile suchopárnou a bedlivě střeženou disciplínou. Aby se to mohlo změnit, nutně potřebujeme proměnit ekonomické vzdělávání. Ekonomie, která se dnes učí na univerzitách, totiž zrovna moc nereflektuje problémy skutečného světa, ať už politické, environmentální nebo sociální.

Ne-společenská ekonomie

Vezměme si třeba ošidné proplétání ekonomie s politikou. Ekonomové se mu snaží vyhýbat jako čert kříži – jejich snahy jsou ale marné. Upozaďovat při výuce politiku, historii a širší kontext, jak si zvykla většina ekonomů, je jako studovat „přirozené“ vodní toky v Nizozemsku, ale nevzít v potaz, že tu žijou lidé, kteří je usměrňují, stavějí na nich hráze, rekultivují půdu a budují kanály – a že to dělají už tisíce let. Nemůžete dost dobře studovat systém, když ignorujete lidi, kteří ho tvoří.

Politika a ekonomie jsou neoddělitelně spjaté. Dobře si to uvědomoval už Adam Smith, David Ricardo nebo Karl Marx. Dneska se na to nějak pozapomnělo. Neznamená to, že by se měli ekonomové politizovat nebo si museli vybrat stranu. Ale znamená to, že ignorujeme politiku na vlastní úkor – když před politikou budeme zavírat oči nebo když se budeme tvářit, že stojí mimo ekonomiku, že jde o externí vlivy, pak brzdíme svoje chápání systému, který se snažíme studovat.

Ekonomové hovoří jen v číslech, lpějí na statistických datech a kvantitativních modelech. Děláme to v naději, že budeme působit objektivně. Je to ale kontraproduktivní – „data“ nám neříkají všechno. Ostatní společenské vědy jako sociologie nebo antropologie využívají širší paletu metod, a díky tomu vidí společnost v širší perspektivě. Pokud bereme svou společenskou roli ekonomických poradců vážně, měli bychom se více otevřít a zahrnout také poznatky, které tyto ostatní obory přinášejí o tom, jak funguje ekonomie.

Akademičtí ekonomové si jsou dobře vědomi nedostatků své disciplíny. Toto povědomí o komplexitě ekonomického systému ale bohužel není zpravidla vlastní těm, kdo univerzity po absolutoriu opouštějí. A to dělá drtivá většina absolventů. To jsou lidé, kteří pokračují do velkého byznysu, do vlády a do centrální banky, odkud udávají směr politikám a vytvářejí náš ekonomický „selský rozum“.

Klapky na očích

Jakou sadu vědomostí si tedy absolventi z univerzit odnášejí na ta nejvlivnější místa ve společnosti?

To se stalo předmětem systematického zkoumání zainteresovaných studentů. Členové University of Manchester Post-Crash Economics Association napsali knihu, která zkoumala 174 ekonomických modulů na sedmi hlavních britských univerzitách. Zjistili, že jen necelá desetina z nich se věnuje čemukoli nad rámec ekonomie hlavního proudu. V Nizozemí studenti zjistili,  že problémy skutečného světa, od klimatické změny po nerovnost, se školy zabývaly jen v šesti procentech všech modulů, a že jen dvě procenta metodologických kurzů se soustředila na něco jiného než na práci se statistikou.

Zdroj: Economics Education 

Série navazujících výzkumů, mezi kterými byl i projekt pokrývající 13 zemí od Argentiny po Izrael, zjistila, že ve výukových modulech ekonomie je to podobné všude na světě.

Bakalářští a magisterští studenti ekonomie se všude na světě učí teorii z učebnic, které se v podstatě nezměnily od padesátých let minulého století. Jde o teorie postavené na individuálních aktérech, kteří soutěží na trhu s cílem maximalizovat úzce definovaný „ekonomický užitek“ (v případě lidí) nebo „zisk“ (v případě firem). Tyto principy se vyučují jako neotřesitelné, asi jako newtonovská fyzika, a jsou stejně jako ona prosté hodnotových soudů.

Je to absurdní. Hodnoty samozřejmě existují; mainstreamová ekonomie hodnotí vysoce efektivitu, trhy a růst – a klade jedince před kolektivy. Jenže studenti nejsou vedení k tomu, aby si tyto hodnoty uvědomovali, natož aby je nějak zpochybňovali – a následky jsou závažné.

Modely, které vyučujeme, ignorují nerovnost – a zatím nerovnost čím dál víc nesmiřitelně rozděluje naši společnost. V posluchárnách je nezpochybnitelným dogmatem ekonomický růst, přestože ten samý ekonomický růst rychle rozkládá ekologické základy našeho světa. A zatímco individuálně třeba darujeme něco na charitu, třídíme odpad nebo se cítíme provinile, že moc často létáme, jsme kolektivně neschopní reformovat samotný systém, ze kterého tyhle problémy pramení.

Naděje klíčí

Přesto tu je naděje na změnu. V Británii reagují na výš zmíněná hnutí a mnohé ekonomické studijní programy jsou dnes už – pokud jde o teorie i metody – pluralističtější. Goldsmiths College v Londýně například obnovila svůj studijní program filozofie, politika a ekonomie, který k těmto oborům přibírá i další disciplíny. A Chumacher College v Devonu dnes nabízí magisterský program Economics for Transition, ve kterém se explicitně propojují ekonomické a ekologické systémy. A mezitím se ustavuje také mezinárodní akreditační systém pro pluralitní magisterské ekonomické vzdělávání.

Potřebujeme ovšem mnohem hlubší inovace, nový přístup k ekonomickému vzdělávání. Takový, který se nebude schovávat za limity modelování à la fyzika 19. století, které si sám nastavil, ale místo toho začne brát vážně společenskou roli ekonomů. Potřebujeme ekonomii, která se soustředí na kompletní a komplexní ekonomický systém a která uznává všechny relevantní zdroje vědomostí, místo aby se bojácně uchylovala k statistickým datům. Takovou, která se zabývá problémy, jež nejvíc tíží společnost, ne tím, co pohodlně pasuje na mainstreamovou metodu.

Doufejme, že s takovými reformami nebudeme muset čekat, dokud dnešní generace ekonomů neodejde do důchodu. To už by mohlo být pozdě.

Z anglického originálu, který vyšel pod licenci Creative Commons na The Conversation, pro Finmag přeložil Kamil Hrabal
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (37)

Vstoupit do diskuze
Joris Tieleman

Joris Tieleman

Joris Tieleman je PhD Candidate na Erasmus University v Rotterdamu. Je spoluzakladatelem Rethinking Economics in Netherlands. Pracuje v Our New Economy, charitě věnované férovějšímu a udržitelnějšímu ekonomickému... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo