Dostavba: Dá si ČEZko novou mezinárodní ostudu?

Společnost ČEZ by si ráda nechala postavit nové jaderné reaktory, které by časem mohly nahradit ty stávající. A měla by kvůli tomu vyhlašovat tendr na to, kdo zakázku vybuduje. Sám generální Daniel Beneš říká, že pokud se do dostavby jádra nepustíme, budeme muset odebírat o to víc zemního plynu – a tedy zvyšovat svoji závislost na Rusku.

Ovšem vzpomeňte si na mezinárodní ostudu kvůli výběrovému řízení na dostavbu Temelína slavně vyhlášenému a neslavně zrušenému před několika lety. Uchazeče mimochodem stálo desítky milionů dolarů. A teď tu máme riziko, že se i nový jaderný tendr bude časem rušit a mezinárodní ostudu si dámě jako přes kopírák.

Stát stavitel

O možné dostavbě jaderných bloků se tu v odborných kruzích vede už celkem dlouho bouřlivá diskuze. Politici mají, zdá se, jasno – chtějí stavět. Pro někoho je to jasno možná překvapivé. V máločem totiž nacházejí tak širokou i hlubokou shodu, jako právě u jádra.

Jenže ďábel tkví v detailu. Každá zájmová skupina chce stavět jinak. Hrad samozřejmě s ruským Rosatomem, Andrej Babiš raději se západní firmou, nejlépe Westinghouse. Pravicoví politici se tváří, že je jim jedno, od koho budou dostávat „všimné“, podstatné pro ně je, aby bloky stavěla firma se stoprocentní státní účastí, tedy s garancí státu. To zase nechtějí ostatní výše jmenovaní. 

A pozor. Dost možná největší zádrhel nejistého projektu čeká za hranicemi. Německo není žádný obskurní ekologický spolek se snahou okopávat kotníky, ale velmi silný soupeř (ano, v oblasti energetiky je to soupeř), se kterým je nutné počítat a který ze své ideologie Energiewende neuhne. Těžko předpokládat, že svoje funkční jaderné zdroje Němci odstaví a nás je nechají postavit, a ještě od nás budou odebírat „jadernou elektřinu“ a platit nám za ni. A na jadernou energetiku si už začínají dívat přes prsty i v Bruselu, jelikož nedávno bylo v Evropském parlamentu odhlasováno, že jádro bude považováno za špinavý zdroj.

Malí jsou proti

Pro úplnost je třeba dodat, kdo nechce stavět mamutí jaderné bloky vůbec. V první řadě jsou to minoritní akcionáři, kteří odmítají už na první pohled ekonomicky nevýhodný projekt s tezí, že jestli stát řeší bezpečnost a nezávislost energetiky, tak ať si připlatí. A že nelze nutit veřejně obchodovatelnou společnost do politicko-bezpečnostního projektu. Je třeba si uvědomit, že vlastní kapitál společnosti ČEZ je nižší, než na kolik přijde výstavba jediného nového jaderného bloku, a že pouhá výstavba tohoto bloku může stát víc, než je celá tržní hodnota ČEZ, a. s., (se šesti jadernými reaktory a s velkou četností vodních, uhelných, plynových a OZE elektráren). A zdaleka nejde jen o obavu z omezení výplaty dividend do budoucna, ale o ohrožení samotného fungování energetické společnosti.

Stavět jaderné bloky nechtějí ani zelení fundamentalisté. Ty je ale třeba brát s rezervou, protože nechtějí plynové elektrárny, samozřejmě ani uhelné kvůli emisím a výstavbu nových jaderných bloků budou bojkotovat. Lze předpokládat, že na staveništi dostavovaných jaderných bloků by bylo více takzvaných ekologů než samotných dělníků. Někdo holt preferuje omezení spotřeby energie a doma nejraději svítí svíčkou. A když už je pro používání elektřiny, tak výhradně z nestabilních obnovitelných zdrojů.

Jsou alternativy?

Řešením obnovy velkých jaderných bloků, které budou postupně dosluhovat, a případně alternativou k uvažované výstavbě nových mamutích jaderných reaktorů můžou být malé modulární jaderné reaktory. Jejich pozitivum bych neviděl ani tak v rozšíření do každého většího města, přece jen jaderná technologie nebývá blbuvzdorná, ale v tom, že se dají celé bloky postavit v továrně a podle potřeby na místě zhotovení seskládat do požadované podoby.

Jaroslav Šura

Absolvent Provozně ekonomické fakulty ČZU. Dlouhodobě se zabývá kapitálovými trhy, na podobné téma zpracovává dizertační práci. Je držitelem burzovní makléřské licence. Podílník v několika firmách.

Problém je zatím v tom, že komerčně se zatím ještě nevyužívají a na trhu se objeví v až následujících letech. Premiér Andrej Babiš po nedávném návratu z USA vyjádřil nadšení, že firma Westinghouse bude mít menší modulární reaktory do dvou let, ale například místopředseda představenstva ČEZu a zároveň finanční ředitel Martin Novák uvedl, že malé modulární jaderné reaktory sice můžou v budoucnu nahradit velké jaderné zdroje, ale jejich profitabilita se těžko odhaduje, když nejsou v běžném provozu.

Vzhledem k tomu, že výstavbu nového jádra bude schvalovat v lepším případě vláda z řádných voleb (budou-li) až v roce 2025, je zřejmé, že první kopnutí do země nebude před rokem 2030. Není tedy kam spěchat, ČEZ vyrábí elektřiny dostatek a ve velkém množství ji vyváží. Než by se mamutí jaderné bloky dostavěly, lze předpokládat, že menší modulární bloky budou už dávno v komerčním provozu. Nedostatek elektřiny vážně nehrozí, v záloze může být i výstavba plynových zdrojů, které lze postavit během dvou až tří let s méně než desetinovým nákladem oproti stejné jaderné kapacitě.

A strašit v tomhle případě závislostí na Rusku se ukazuje jako liché, protože plyn odebíráme zejména přes Německo, jednak se na evropský trh dostává čím dál více zkapalněného zemního plynu z Afriky, Norska, ale hlavně z USA, které enormně navyšují svoje produkční kapacity. Největším problémem zemního plynu tak zůstává, že nemá žádné vlivné přímluvce a že za něj nikdo nelobuje.

Česká republika nemá kam spěchat. Přílišný tlak na výstavbu mamutích předražených jaderných bloků může naopak napáchat nedozírné a nevratné škody.