Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Trumpova zeď proti mercedesům

Pavel Jégl
Pavel Jégl | 21. 5. 2019 | 4 komentáře | 8 522

Nespoléhejte na to, že Donald Trump se vyřádí v celní válce proti Číně. Evropa je druhá na řadě.

Trumpova zeď proti mercedesům

Donald Trump během celní války s Čínou odložil vinčestrovku nabitou cly vůči německým, japonským a jihokorejským automobilkám. Že by ústup? Kdepak, americký prezident je odhodlán proti cizím automobilkám vystřelit za šest měsíců, až Amerika (podle předpokladu expertů z amerického ministerstva obchodu) zvítězí v obchodní válce s Čínou.

V pátek, kdy vrchní velitel oznámil že rozhodnutí o clech odloží o půl roku, Bílý dům upozornil, že dovážená auta jsou hrozbou americké bezpečnosti, prý to potvrzuje studie ministerstva obchodu. Nato prezident odjel na setkání se šéfy realitních společností, kde řekl o Evropské unii: „Postavili bariéry, nechtějí naše zemědělské produkty, nechtějí naše auta. Svoje mercedesy k nám posílají tak snadno jako sušenky. Posílají k nám taky BMW… Těžce je zdaníme všechny.“

Že kromě zdi proti migrantům na jihu chystá celní zeď proti autům, Trump naznačil mnohokrát. Třeba při loňské schůzce s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. Společné prohlášení z jejich schůzky formuluje záměr odstranit cla pouze u „non-auto industrial goods“, tedy u „průmyslového zboží mimo aut“.

Cla dnes

Spojené státy teď uplatňují dovozní clo 2,5 procenta na osobní auta a 25 procent na nákladní vozy a pickupy dovážené z Evropy. Evropská unie dovoz aut z USA zatěžuje jednotným desetiprocentním clem. Nabídku Evropské komise, aby si EU a USA vzájemně cla na automobily zrušily Trump loni odmítl.

Clům se stěží vyhne také Japonsko, byť jeho vláda pro to dělá vše možné, ba i nemožné – dokonce navrhla Trumpa na Nobelovu cenu za mír. A klidný spánek nemůžou mít ani šéfové a akcionáři jihokorejských automobilek, které do Ameriky vyvážejí podstatnou část své produkce.

Pohasínající sláva Detroitu

Zprávu o dopadech dovozu aut na americkou národní bezpečnost, kterou se Trump ohání, vláda odmítla zveřejnit. Nedostali ji ani kongresmani.

Z toho, co členové Trumpovy administrativy sdělili, však vyplývá, že ministerstvo obchodu se ve zprávě odvolává na strategii národní bezpečnosti z roku 2017, ve které se píše: „Funkční obranný průmysl je kritickou součástí americké moci a inovační základny pro národní bezpečnost. Schopnost ozbrojených sil okamžitě reagovat na mimořádnou situaci závisí na schopnosti vyrábět potřebné součástky a systémy, na fungujících a rozvinutých zásobovacích řetězcích a na kvalifikované americké pracovní síle.“

Stejné téma rozebíralo loni na Trumpovu žádost ministerstvo obrany. Pentagon vypracoval studii o průmyslové základně a dodavatelských řetězcích důležitých pro obranný průmysl země. Připomíná v ní, že vývoj v oblasti kolových a pásových vozidel pro armádu je závislý na automobilovém průmyslu, jehož základna se zužuje.

Z dat amerického ministerstva obchodu vyplývá, že zatímco v roce 1985 se Američany vlastněné automobilky (především detroitská trojka – General Motors, Chrysler a Ford) na prodejích v USA podílely 67 procenty (10,5 milionu v USA vyrobených a prodaných vozů), v roce 2017 jen 22 procenty (3,7 milionu prodaných aut). Ve stejné době vzrostly dovozy aut do USA na dvojnásobek.

Hondy američtější než fordy

Jenže časy se mění a mění se i měřítka toho, co je a není americké auto. Už několik let vznikají na druhé straně severního Atlantiku žebříčky „nejameričtějších“ automobilů, tedy těch, které obsahují nejvíc v USA vyrobených dílů.

Na webu cars.com loni zvítězil hrdý Američan Jeep Cherokee, který patří do portfolia Chrysleru. Jenže hned za ním se umístily dvě cizácké značky Honda Odyssey a Honda Ridgeline konstruované v Japonsku a vyráběné v Ohiu a Alabamě. A mezi prvními sedmi jsou čtyři „nejameričtější“ japonské značky.

Z toho je patrné, že ti z Američanů, kteří se při koupi auta řídí zásadou Buy American, to nemají snadné.

Na propojenost zahraničních dodavatelů s americkými výrobci automobilů poukazuje i zmíněná studie amerického ministerstva obrany. Upozorňuje však, že při posuzování americké závislosti na dovozech a zahraničích technologiích by měla vláda rozlišovat, jestli jde o spojence, nebo protivníka.

Právě to Trump nedělá. Pro něj jsou téměř všichni „foe“ (složenina friend a woe, někdo mezi protivníkem a nepřítelem).

Auta dělají deficit

Lze tušit, že bezpečnostní důvody slouží Trumpovi jen jako záminka k tomu, aby mohl cla vyhlásit. Z obchodních důvodů to vláda udělat nemůže, k tomu by musela mít souhlas Kongresu. A tak se Trump odvolá na článek 232 obchodního zákona, který americké vládě umožňuje v zájmu národní bezpečnosti stanovit clo v neomezené výši.

Stejně postupoval Trump loni, když vyhlásil cla na ocel (25 procent) a hliník (10 procent). Pokud by byl upřímný, musel by tehdy odtweetovat tento vzkaz: Když nebudu mít na své straně Pensylvánii, Michigan a Ohio (ocelářské oblasti), nevyhraju příští prezidentské volby.

U aut je hlavní důvod jiný – vysoký podíl na deficitu zahraničního obchodu. Podílejí se na něm z poloviny. Druhá polovina deficitu pochází z Číny.

Všechno ukazuje na to, že Trump se rozhodl vyřešit obě poloviny problému. Jednu po druhé.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag červen 2021Zdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz

Autor článku

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval v médiích – v Zemských novinách, centrální redakci regionálních deníků a v Hospodářských novinách. Zasedal v redakční radě Vojenských rozhledů. Kromě psaní se nyní věnuje finančnímu poradenství ve struktuře Partners (pracuje ve VIP kanceláři v Praze-Vinohradech) a svému psovi.