Spoření na penzi má být pro všechny. Ve hře je státní fond i progresivní daň

V první části rozhovoru, kterou jsme přinesli v sobotu, přirovnává vedení důchodové komise k mission impossible. Proč Danuše Nerudová přesto nabídku přijala? Mluvili jsme také o tom, jak v penzijním systému napravit znevýhodnění žen oproti mužům. Teď si můžete přečíst zbývající část rozhovoru.

Před extrémní závislostí českých důchodců na starobní penzi varuje i OECD. Jak to změnit? 

Nedostatečná diverzifikace příjmů v důchodovém věku je jednou z největších slabin našeho penzijního systému. Důchodci jsou tu z devadesáti šesti procent závislí pouze na státním důchodu. Jedním z možných řešení je podle mě posílení role třetího pilíře. Šlo by například zavést státní penzijní fond po vzoru Německa nebo Rakouska, jehož účastníky se automaticky stávají občané při nástupu do prvního zaměstnání.

Samozřejmě by muselo platit, že pokud se člověk nebude chtít účastnit, může ze systému dobrovolně vystoupit. Už jen to by ale mohlo zásadně zvýšit informovanost občanů o tom, jak by měli uvažovat nad svým důchodem a že by si na něj měli dostatečně spořit.

Myslím si také, že stejně jako se na základních školách začíná učit finanční gramotnost, měla by se třeba v občanské nauce probírat důchodová gramotnost. Často je to poslední možnost, jak s částí obyvatelstva koncepčně hovořit a dostat k nim informaci o tom, jak vypadá náš důchodový systém, z jakých pilířů se skládá a že je dobré s důchodem nespoléhat jen na stát.

Danuše Nerudová

Narodila se v roce 1979. Vystudovala obor hospodářská politika a správa na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Od září 2007 tam působila jako vedoucí Ústavu účetnictví a daní. Ve své vědecké práci se specializuje na problematiku daní a jejich harmonizaci s Evropskou unií. V roce 2017 získala titul profesorky, jmenovací řízení pro obor finance absolvovala na Vysoké škole ekonomické v Praze. Od února 2018 je rektorkou Mendelovy univerzity. O rok později ji ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová jmenovala do čela Komise pro spravedlivé důchody.

Zmínila jste možnost zavedení státního fondu ve třetím pilíři. Nebylo by to příliš komplikované? Navíc by šlo o přímou konkurenci existujících soukromých penzijních fondů…

Je to jedna z diskutovaných možností. Víc bych to teď nerozváděla. Úpravy třetího pilíře budeme řešit na příštím jednání komise.

Dost mě překvapilo, že v důchodové komisi není zástupce penzijních společností, které přitom ve třetím pilíři spravují úspory 4,4 milionu lidí v hodnotě 450 miliard korun…

Na to se musíte zeptat paní ministryně Maláčové, která komisi sestavovala.

Ta mi odpověděla, že komise má už tak dost členů. Popravdě ale nevidím rozdíl, jestli jich je třiačtyřicet, nebo čtyřiačtyřicet.

Myslím, že ve chvíli, kdy začneme řešit úpravy třetího pilíře, nás Asociace penzijních společností stejně kontaktuje. Pokud se nepletu, o úpravách třetího pilíře debatuje s ministerstvem financí. Ostatně právě ministerstvo financí by si mělo pohlídat, jestli se efektivně nakládá se státní podporou, protože do třetího pilíře přes ní a daňové úlevy míří ročně 19 miliard korun. Když se podívám na výnosnost fondů třetího pilíře a ziskovost penzijních společností, vůbec se mi to nelíbí.

Ve fondech doplňkového penzijního spoření se ale v době kolísání finančních trhů nedalo čekat žádné závratné zhodnocení. Navíc jde o dlouhodobé investování, takže nemá velký význam hodnotit výsledky v horizontu dvou let.

Jenže většina fondů neporáží ani inflaci. A to rozhodně nemluvím jen o posledních dvou letech.

Záleží na tom, jaký fond si člověk zvolí. Dynamické investiční strategie připsaly za posledních šest let slušné zhodnocení.

Jenže do těch vám většina lidí peníze nedá. Češi jsou známí tím, že mají velkou averzi vůči riziku, takže své úspory na stáří sotva nechají v akciových fondech. Musíme se zamyslet nad tím, jak dosáhnout toho, aby úspory Čechů na stáří dlouhodobě neztrácely na hodnotě. To se dnes bohužel děje.

Už máte našetřeno?

Ani jeden ze „starých“ fondů loni neporazil inflaci. Jenom jediný se dostal aspoň nad hranici jednoho procenta. Přesto poprvé v posledních pěti letech výnosy rostly.

Kolik vydělalo vaše penzijní připojištění? Známe výsledky fondů

---

Po dvou letech půstu se fondy doplňkového penzijního spoření nadechují k růstu. Projděte si, jak zhodnotily vklady během letošního prvního čtvrtletí.

Nové penzijní fondy konečně zase rostou. Kolik vynášejí?

Jak na to? Sama jste přece mluvila o tom, že by lidé měli přijmout odpovědnost za své příjmy v důchodovém věku.

Musíme si uvědomit, že Češi jsou postiženi čtyřiceti lety komunismu, kdy na – rozdíl od zahraničí – velká část lidí neměla možnost nakumulovat před odchodem do důchodu dostatek peněz, aby z nich mohla utvořit portfolio, které by jim dál přinášelo pravidelný příjem. S touto skupinou obyvatel už nemáme šanci cokoli udělat, můžeme jim alespoň valorizovat penze, abychom neměli jednu třetinu důchodců na hranici chudoby. Naprosto zásadní je ale práce s mladou generací, kterou musíme vzdělávat a které musíme vysvětlovat, že je normálním, aby se člověk během aktivního života dostatečně zajišťoval na stáří.

Takže jste pro povinný vstup do třetího pilíře?

Neříkala bych povinný vstup, ale spíš automatický. Mladým lidem by se s nástupem na pracovní trh začalo automaticky odvádět určité procento z výplaty do třetího pilíře. Kdo se nebude chtít účastnit, může se odhlásit.

V poslední době se také často mluví o povinných příspěvcích zaměstnavatelů do třetího pilíře. Jak se na to díváte?

Podle dosavadních debat v rámci důchodové komise mám pocit, že panuje široká shoda na tom, aby u fyzicky a psychicky náročných profesí zaměstnavatelé odváděli na důchod svých zaměstnanců více. Ti by pak mohli odejít do důchodu dříve.

A u zbytku? Byla byste pro povinný příspěvek do třetího pilíře pro všechny zaměstnavatele?

V téhle otázce ještě nejsem rozhodnutá. Bude hodně záležet na postoji největších zaměstnavatelů a také na odborech. Rozhodně bych ale byla pro větší angažovanost zaměstnavatelů v rámci penzijního systému. Velkou šanci jsme promarnili v devadesátých letech, kdy se nepovedlo nastavit podobný systém, jak bylo běžné třeba v Německu nebo Rakousku. Přitom participace zaměstnavatelů na důchodovém pojištění v těchto zemích jasně ukazuje, že to může dobře fungovat.

Jedno z klíčových témat, ke kterému by se měla vaše komise časem dostat, je finanční udržitelnost důchodového systému. Pomohlo by oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu?

Je otázkou, jaké výhody by oddělení důchodového účtu v naší situaci přineslo. Zda by takové řešení přineslo nejen změny technicistní, ale i reálné.

Když se podíváme na demografický výhled, tak by se český důchodový systém mohl za dvacet let dostat do pořádných potíží. Do penze budou odcházet takzvané Husákovy děti. Poměr pracujících, kteří do systému přispívají, a penzistů, kteří z něho čerpají, se oproti dnešku zásadně promění.

Máte pravdu, to je velká výzva. Ale odmítám mediální zkratku, že na důchody nebude. Samozřejmě, že bude. Stát ale musí změnit svou příjmovou politiku, možná i přehodnotit priority ve výdajích. Na straně výdajů totiž nebude moc na výběr – školství, zdravotnictví, důchodový systém, infrastruktura. To jsou oblasti, které nemůžete nechat padnout. Zásadní bude, jak se k tomu v té době postaví vláda.

Jak to tedy udělat, aby se v budoucnu nemusely peníze do důchodového systému přesouvat z jiných důležitých oblastí?

Možností je víc. Velká část jich míří na zvýšení podílu pracujících v populaci. Například můžeme více motivovat seniory, kteří nemají zdravotní problémy, aby ze zaměstnání předčasně neodcházeli. Nebo můžeme vytvořit takové podmínky pro matky s malými dětmi, aby nemusely zůstávat doma nejdéle v Evropě. Pravicové strany by jistě zmínily i možnost zvýšení věku odchodu do důchodu.

Takže se podle vás problém vyřeší jen těmito kroky?

Jak už jsem řekla, paralelně musí probíhat diskuze o změnách na straně příjmů. Nejen kvůli stárnutí populace, ale i kvůli očekávanému technologickému pokroku nebo nerovnostem ve zdanění občanů a podniků.

Kde tedy oproti současnému stavu brát?

Z mého pohledu by bylo rozumné zavést progresivní zdanění firem, které by se odvíjelo od míry ziskovosti společnosti. Rozhodně je to lepší cesta než dnes tak diskutovaná sektorová daň. Malé a střední podniky to nepřidusí, zároveň by nedocházelo k přesunu daňového břemene na spotřebitele, což by například v případě selektivní bankovní daně zcela jistě nastalo. Pokud chceme zdanit velký byznys, který je tu velmi ziskový, jde o koncepční řešení.