Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Z hladové země. Miliony Venezuelanů opustily domov

František Kalenda
František Kalenda
15. 5. 2019
 7 096

Latinská Amerika zažívá největší uprchlickou krizi v moderních dějinách. Příchod milionů Venezuelanů prchajících ze zbídačelé vlasti zatěžuje už tak podfinancované veřejné služby v cílových zemích a zvyšuje společenské napětí.

Z hladové země. Miliony Venezuelanů opustily domov

Politická a humanitární krize ve Venezuele zasahuje stále víc sousedy i vzdálenější země v celé Latinské Americe. Zdaleka přitom nejde o rozhodnutí, jestli uznat prezidentem vládnoucího Nicoláse Madura, nebo opozičního předsedu Národního shromáždění Juana Guaida. Státy od nejdostupnější Kolumbie a Brazílie až po daleké Peru či Argentinu se totiž musí potýkat s rostoucím počtem uprchlíků. Experti mluví o exodu historických rozměrů.

Už nyní podle odhadů OSN opustilo Venezuelu na 3,5 milionu lidí, tedy víc než deset procent celé její populace. Drtivá většina jich zůstává v regionu, přestože desetitisíce majetnějších utečenců směřují také do Španělska a Spojených států. Při zachování současného tempa, kdy z Venezuely odchází na pět tisíc osob denně, by počet uprchlíků mohl ke konci roku přesáhnout pět milionů.

Latinská Amerika zažila v moderní době jedinou srovnatelně masivní vlnu po kubánské revoluci v roce 1959, kdy „ostrov svobody“ opustil zhruba milion a půl lidí. Značná část z nich ale zamířila do USA, navíc Kubánci utíkali v několika vlnách v průběhu desítek let, nikoli v krátkém časovém období, kdy se počet Venezuelanů za hranicemi násobí zejména od roku 2017. Prakticky všechny státy v regionu byly od poloviny 20. století zvyklé spíš na velkou emigraci než imigraci, ať už to bylo vinou politického útlaku či špatné ekonomické situace.

Jedinou výjimku v tomto ohledu představovala paradoxně právě Venezuela, která přijímala desetitisíce uprchlíků před Pinochetovým režimem v Chile a ještě v roce 2011 zde žilo přes sedm set tisíc tehdy výrazně chudších Kolumbijců. Dnes je situace opačná a v Kolumbii žije zhruba 1,3 milionu lidí z Venezuely. Přes 700 tisíc venezuelských utečenců se nachází v Peru, 250 tisíc v Ekvádoru, 130 tisíc v Argentině a kolem sta tisíc v Chile, Brazílii a Panamě.

Kde jsou?

Země

Počet obyvatel

Uprchlíků

Kolumbie

42 milionů

1,3 milionu

Peru

32,5 milionu

700 tisíc

Ekvádor

16 milionů

250 tisíc

Argentina

44 milionů

130 tisíc

Chile

18 milionů

100 tisíc

Brazílie

210 milionů

100 tisíc

Panama

3,5 milionu

100 tisíc

Limity otevřenosti

Ačkoli hlavní cílové země postrádají zkušenosti a prostředky na to, aby se s takovým počtem příchozích v krátkém časovém období vyrovnaly, zachovávají vůči utečencům relativně otevřenou politiku. Zpravidla jim umožňují vstup do země pouze s občanským průkazem a rychlou legalizaci pobytu, spojenou s pracovním povolením a přístupem k základním službám, jako je veřejné školství a zdravotnictví.

Další čtení

Prezidenta i vzdoroprezidenta Venezuely známe. Finmag přináší seznam postav v jejich stínu. Hráčů, kteří můžou výrazně změnit její směřování v příštích týdnech. A možná je mezi nimi nová alfa, kdoví…

Venezuela. Ve stínu dvou prezidentů

Jak se ale množství imigrujících Venezuelanů zvyšuje, některé státy zpřísňují podmínky. Peru kupříkladu omezilo vydávání zvláštního povolení k dočasnému pobytu (PTP) pouze do půlnoci 31. října loňského roku, kdy o možnost legálně pracovat nebo studovat zažádalo přes půl milionu Venezuelanů. Zároveň zavedlo požadavek na to, aby se utečenci při vstupu do země prokazovali pasem, což je pro osoby přicházející z Venezuely často takřka neřešitelný problém, protože na tento dokument se mimo jiné kvůli nedostatku papíru čeká i roky.

Peruánské úřady také mezi uprchlíky začaly aktivně vyhledávat osoby se záznamem v trestním rejstříku. Ty hromadně deportují zpátky do vlasti. Podobně postupuje sousední Ekvádor, jenž po Venezuelanech od ledna požaduje výpis z trestního rejstříku, i když se toto nařízení nevztahuje na příbuzné osob s legalizovaným pobytem a přirozeně ani na děti nebo osoby starší 65 let. V Brazílii se pro změnu objevil návrh z pera vládních poslanců, kteří požadují, aby měli brazilští občané přednost při využívání veřejného zdravotnictví.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Tlak roste...

Zpřísnění podmínek do značné míry reaguje na vzrůstající napětí v přijímajících společnostech. Příchod statisíců Venezuelanů do nepříliš bohatých a mnohdy hospodářskou stagnací zasažených států s sebou přináší řadu zcela praktických problémů, od zátěže na obvykle bolestně podfinancované veřejné služby až po zvýšení kriminality, provázené mediálně velmi viditelnými excesy.

V Ekvádoru došlo k požadavku na čistý trestní rejstřík po vraždě těhotné ženy venezuelským občanem na ulici přímo před zraky policie. Stojí za to připomenout, že dnešní Venezuela trpí zdaleka nejvyšším počtem vražd na počet obyvatel na světě, velmi aktivně v ní působí drogové gangy a mezi obyvatelstvem je množství zbraní. To všechno vede k částečně se potvrzujícím obavám, že se tyto problémy spolu s uprchlíky přelijí do sousedních zemí.

Paletu možných obtíží spojených s tak masivní a těžko kontrolovatelnou imigrací shrnuje proslov starosty brazilského příhraničního města Pacaraima Juliana Torquata před brazilským Senátem, ve kterém začátkem května varoval před „kolapsem ve společnosti, školství i ve zdravotnictví“ a prohlásil, že jeho město trpí nárůstem „krádeží, loupeží, přepadení, vražd a únosů“.

Torquato si postěžoval především na zcela nedostatečné prostředky z federálního rozpočtu, což ilustroval na příkladu počtu studentů místních základních a středních škol, jenž od roku 2017 vzrostl o 35 procent, aniž se za tuto dobu zvýšilo množství peněz, které na ně dostává od státu. Pro osm set lidí se ve školách zatím vůbec nenašlo místo. Nutno dodat, že Brazílie plánuje zasaženému pohraničí ulevit přerozdělováním utečenců do různých částí země, zatím se ale tímto způsobem podařilo přemístit jen zhruba pět tisíc lidí.

... a pára musí ven

Vinou praktických problémů doplněných o všemožné mýty šířící se na sociálních sítích a v alternativních médiích se původně pozitivní vnímání utečenců v řadě zemí zhoršuje. Například průzkum společnosti Ipsos pro peruánský deník El Comercio ukázal, že počet respondentů s negativním postojem vůči venezuelským migrantům se mezi loňským únorem a letošním dubnem zvýšil ze 43 na 67 procent. Ve stejné době ze 49 na 23 procent pokleslo množství Peruánců, kteří příchozí z Venezuely vnímají pozitivně.

Venezuelští utečenci se pak často stávají oběťmi xenofobních útoků – jako 82 lidí napadených pěstmi a kameny v desítkách ekvádorských měst po zmíněné vraždě těhotné ženy. Brazilské příhraniční město Pacaraima bylo loni v srpnu svědkem ještě horší vlny násilí, když se protest proti okradení a zbití místního obchodníka údajně skupinou Venezuelanů zvrhl v pálení stanů uprchlíků a házení kamenů na osoby, které se pokusily překročit hranici.

Obyvatelé Pacaraima vyhnali loni v srpnu venezuelské uprchlíky z jejich dvou improvizovaných táborů. Na improvizované pneuhranici pálí zbytky jejich majetků a dočasných příbytků. Foto Profimedia

Následkem těchto střetů, mnohými označovanými za pogrom, se víc než tisícovka Venezuelanů vrátila domů. Madurova vláda podobných incidentů spolu s často těžkými životními podmínkami v cílových zemích zneužívá k vylepšení vlastního obrazu a pokouší se zklamané utečence nalákat zpátky organizováním široce medializovaných leteckých transportů. Podle oficiálních údajů už se takto do Venezuely navrátilo víc než 14 tisíc lidí, proti celkovému počtu uprchlíků je to ale samozřejmě kapka v moři.

Státy Latinské Ameriky se nyní snaží zajistit utečencům důstojnější životní podmínky, než je pobyt na ulici nebo v improvizovaných obydlích, a to jak za pomoci armády, které třeba Brazílie na hranici svěřila uprchlické tábory a přepravu utečenců do dalších částí země nebo v kooperaci s desítkami neziskových a charitativních organizací, z nichž je velké množství napojeno na různé křesťanské církve.

Přetrvává však zásadní problém v podobě nedostatku financí. Ekvádor stagnuje, Brazílie se teprve pomalu vzpamatovává z nejhorší hospodářské krize od 30. let, Argentina se do krize opět vrací, a přestože Peru roste slušným tempem, životní úroveň jeho obyvatel je i v regionálním kontextu stále velmi nízká. K už tak mimořádně početné skupině městské chudiny se nyní přidávají miliony zoufalých Venezuelanů, a jak už to tak bývá, mezinárodní společenství se na pomoc nehrne.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
5
+

Sdílejte

Diskutujte (25)

Vstoupit do diskuze
František Kalenda

František Kalenda

Spisovatel a publicista zaměřující se na Latinskou Ameriku. Působí jako výzkumný pracovník v oboru antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde také na bakalářském oboru v angličtině... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo