Hokynář u kazisvěta

Je skvělé, že český premiér byl přijat v Bílém domě. A to ve formátu a s poctami, které se, jak jen to bylo možné, blížily poctám poskytovaným hlavě státu.

Andrej Babiš navíc nejen při samotném setkání s americkým prezidentem, ale i při většině dalších jednání vystupoval dobře. Hovořil často o demokracii, o odkazu prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, o spojenectví s USA a důležitosti našeho členství v NATO.

Český premiér mluvil slušnou angličtinou, měl nabitý program, včetně setkání s americkými investory nebo s „přáteli Česka“ v americkém kongresu, ze strategického hlediska byla velice důležitá i jeho návštěva u šéfky CIA Giny Haspelové.

Je možné, že i díky silným vazbám Donalda Trumpa na Česko – ostatně dvě jeho starší děti, které hrají důležitou neformální roli v jeho administrativě – jsou polovičními Čechy, se podařilo Babišovi s Trumpem navázat něco, co premiér nazval „osobním vztahem“. Potud vlastně všechno dobře.

Babiš nehájil evropské, a tedy ani české zájmy

Z ekonomického hlediska ale Babišova návštěva úspěšná nebyla. Nebyl na ní podepsán ani připraven jediný kontrakt. Vysmívaný Apple Store na Staroměstském náměstí v Praze by třeba i mohl být třešinkou na dortu – kdyby byl nějaký dort.

Obchodní vztahy s USA se pro Česko nevyvíjejí dobře. Dokonce by se dalo říct, že kvůli Trumpově politice Amerika především směřují k možná největší krizi za desítky posledních let.

Připomeňme, že jedna z prvních věcí, kterou Donald Trump udělal, bylo rozstřelení vrcholících jednání o americko-evropské investiční a obchodní dohodě TTIP. Ta, pravda, v některých částech Evropy narážela na odpor, mohla ale obchodně i civilizačně propojit Evropskou unii a USA, dva navzájem politicky i lidsky nejbližší ekonomické bloky světa, víc než kdykoli předtím.

Místo dohody s Evropskou unií má ale buldozer Trump našlápnuto na obchodní válku s ní. Válku, ve které tahají USA vůči půlmiliardovému unijnímu bloku za kratší konec. Aby za něj netahaly, musí postupovat politikou rozděl a panuj. A k tomu jsou dobří politici typu Andreje Babiše, kteří nad společný evropský zájem stavějí vlastní hokynářské ego. A jen se tetelí blahem, jak doma prodají, že je přijali v Bílém domě.

Pokud Trump zavede drakonická cla na dovoz aut z Evropy, je to útok na srdce české prosperity, automobilový průmysl. Pravda, neodnesla by to přímo Škodovka, ale její mateřský koncern VW už ano, a to velmi těžce. O desítkách českých firem vyrábějících autodíly pro evropskou produkci ani nemluvě.

Babiš sice cla a hrozbu obchodní války zmínil a snažil se prý u Trumpa apelovat, aby zavedení cel aspoň odložil na dobu po evropských volbách, stěžejní bod rozhovoru s Trumpem ale z tématu neudělal, byť pro Česko to stěžejní bod nepochybně je. Na takovou debatu se ale český premiér nepřipravil, ostatně to veřejně přiznal. „Nemám o jednání USA a EU o clech dostatek informací. Neznám celý kontext, mandát ani strategii Evropské komise,“ přiznal premiér státu, který vyrábí nejvíc aut na hlavu na světě.

Inu, nevyrábějí se v Agrofertu, nabízí se jedovatá poznámka.

Nenechat se rozdělit

Trump, který mimochodem nadšeně přivítal brexit, největší katastrofu, která se na Evropskou unií a český průmysl řítí, je po desítkách let první americký prezident, který sice bere Evropu jako bezpečnostního partnera. Ekonomicky v nás ale vidí pokud ne nepřítele, tak minimálně soupeře.

Proto je klíčové, aby Česko jasně podporovalo jednotné unijní vyjednávání s USA, samozřejmě i s tím, že máme i při jednání s Amerikou své specifické národní zájmy. Je s podivem, jak málo je český premiér hájí a jak málo o dění kolem obchodu s USA, pro Česko klíčovém, ví a jak málo je schopen a ochoten naše zájmy ve Washingtonu prosazovat.

Trump je pro Česko a celou Evropu za mnoho, mnoho let nejhorší prezident. I tak je ale třeba udržet přátelské vztahy a zachránit z euro-amerického partnerství, co se dá. Pokud ale Trump razí heslo Amerika především, není odpovědí Babišovo Především Česko, ale to, že se český premiér bude v USA chovat především jako státník země Evropské unie. Protože jen jako součást Unie je Česko Spojeným státům rovnocenným hráčem, nebo možná v něčem i silnějším. A to je něco, čemu i „kazisvět“ Donald Trump nakonec rozumí.

Autor je redaktor Deníku. Foto Profimedia.cz