Dva biliony eur – a nic. Východní Německo za Západem pořád zaostává

Dva biliony euro, to je padesát bilionů českých korun. Tolik peněz přiteklo v necelých třech dekádách od sjednocení ze západního Německa do bývalé NDR. Západní Němci a firmy se sídlem ve starých spolkových zemích také i po třiceti letech odvádějí solidární daň – 5,5 procenta přirážky k dani z příjmů, dani z kapitálových příjmů a korporátní dani. Je to sice o něco méně, bývávala vyšší, ale i tak se mnozí ptají, jestli je to nutné, a hlavně – jestli to něco přináší.

V posledních letech se pravidelně objevují debaty, zda „solidární daň“, která vynáší něco kolem 17 miliard eur ročně, nezrušit. A jestli neomezit celkovou pomoc východním zemím Německa z federálního rozpočtu. V této souvislosti vzbudila pozornost a hodně rozporuplné reakce studie Leibnizova institutu ekonomických studií východoněmeckého Halle (IWH).

Pomoc, která škodí?

Podle té je v nových spolkových zemích o dvacet procent nižší produktivita práce než v nejméně výkonné západní spolkové zemi Sársku. „Východoněmecké firmy jsou o pětinu méně výkonné než firmy na západě Německa. V praxi to znamená, že východoněmecký závod s tím samým počtem zaměstnanců jako jeho západoněmecká obdoba vyprodukuje o dvacet procent méně výrobků,“ uvedl pro stanici Deutsche Welle ředitel IWH Reint Gropp. Východní Němci to většinou přisuzují tomu, že v zemích bývalé NDR nejsou skoro žádná sídla velkých koncernů a firem, ale i to Gropp vyvrací. „S tím, že ve východním Německu nejsou centrály velkých koncernů to nemá nic společného,“ říká.

Za hlavní důvod označuje Gropp – světe div se – právě dotace, které do východního Německa přicházejí z úrovně federální vlády a které pocházejí také ze solidární daně. Často se využívají na boj proti – v celoněmeckém porovnání vysoké – nezaměstnanosti, pomáhají udržet i nerentabilní pracovní místa a vytvářejí tak vlastně umělou zaměstnanost. „To se projevuje negativně při snahách o zvýšení produktivity práce,“ dodává Gropp. Místo sypání peněz do umělého udržování zaměstnanosti jsou podle IWH třeba peníze do technologií, vědeckého výzkumu a inovací, které budou vytvářet vysoce produktivní pozice. Jenže to by znamenalo podpořit jen relativně úzkou skupinu firem i východních Němců jako takových, nesnižovat nijak výrazně nezaměstnanost a některým špatně kvalifikovaným lidem prostě práci nedotovat a nenabízet.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Dalším problémem, který v Německu přetrvává, je podle jiného respektovaného pracoviště pro ekonomické výzkumy IFO fakt, že východoněmecké zboží nemá na německém trhu takové postavení, jako výrobky ze západní části země. „Nabízí se proto za zbytečně nízké ceny, což potom vytváří tlak na nižší mzdy. Stává se z toho začarovaný kruh,“ uvádí ředitel drážďanské pobočky IFO Joachim Ragnitz.

Jak navíc říká zplnomocněnec spolkové vlády pro nové spolkové země Christian Hirte, bez státních dotací by dnes v bývalém východním Německu kolabovala i celá průmyslová odvětví.

Ossis berou „jen“ osmdesát tisíc

Mzdy poslední rok v Německu sice rostly nejrychlejším tempem za mnoho posledních let – nezaměstnanost byla rekordně nízká a firmy marně hledaly pracovníky na víc než milion neobsazených pracovních míst. Neznamená to ale, že by se nějak výrazně snižoval rozdíl mezi platy na východě a západě Německa. Zatímco průměrný západní Němec bral na konci loňského roku asi čtyři tisíce eur (něco přes sto tisíc korun) hrubého, průměrný východní Němec si vydělal „jen“ necelých 3200 eur (přes 80 tisíc korun). V přepočtu na koruny asi o dvacet tisíc míň. Ale samozřejmě – co bychom za to my Češi dali; průměrný český plat není ani na polovině východoněmeckého a výkonnost ekonomiky je přitom s bývalou NDR dnes v Česku srovnatelná.

V některých nových spolkových zemích – například Meklenbursku-Předním Pomořansku nebo Braniborsku – se daří i díky dotacím ze spolkového rozpočtu v posledních letech i přes nižší příjmy zastavit odliv obyvatelstva do západních spolkových zemí. A to je pro mnohé německé politiky to hlavní, co vyváží i nižší výkonnost ekonomiky i nutnost pokračovat i třicet let po sjednocení v subvencování „nových“ spolkových zemí. Je otázka, jestli na tom něco změní blížící se odchod Angely Merkelové, první „východoněmecké“ spolkové kancléřky.

Autor je redaktor Deníku