Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Očima expertů: Tipy pro Andreje a Alenu. Kde škrtat

Ondřej Tůma
Ondřej Tůma | 15. 2. 2019 | 100 komentářů | 15 622
alena schillerováandrej babišjiří cihlářladislav minčičlukáš kovandapavel sobíšek

Ekonomice dochází dech. Vláda chce začít šetřit (a taky víc vybírat). Kam by měli premiér Babiš a ministryně financí Schillerová sáhnout při úsporných opatřeních?

Očima expertů: Tipy pro Andreje a Alenu. Kde škrtat

Zdroj: Shutterstock

Období hojnosti se podle všeho chýlí ke konci, ekonomika zpomaluje a ekonomové a analytici přehodnocují svoje prognózy na letošní i příští rok. Nepříjemné je to zejména pro ministryni financí Alenu Schillerovou, která má na starost státní rozpočet. Její šéf, premiér Andrej Babiš, přitom v poslední době „naděloval“, kde mohl – a ve velkém. S tím je teď zřejmě konec. Bude se šetřit! Ministryně Schillerová to ohlásila na začátku února po zasedání vlády, kde s koaličními partnery probírala, ve kterých oblastech a rezortech by se daly najít potřebné miliardy.

Odezdikezdismus

Žranice končí. Vláda počítá, kolik stála, přemýšlí, jak vyjít s tím, co zbývá, a kde si zajistit dodatečný příjem.

Vláda dává, vláda bere

První zprávy hovořily o tom, že by úsporná opatření měla dosahovat až padesáti miliard korun. Schillerová to ale později dementovala. Jejím hlavním cílem je, aby schodek rozpočtu pro příští rok nepřesáhl plánovaných čtyřicet miliard korun. Jedním z nejčastěji zmiňovaných kroků je propouštění ve státní správě. Padáka by mohla dostat až desetina zaměstnanců. Logicky se nabízí i možnost zrušení velkých slev na jízdné pro seniory a studenty, které vláda zavedla v loňském roce. To ale podle všeho ministryně Schillerová odmítá. Kromě škrtání koalice debatovala i o možnostech, jak zvýšit příjmy státní kasy. V úvahu prý připadá zvyšování daní u tvrdého alkoholu a hazardu. Jen to ale určitě nebude stačit.

A co si o záměru Andreje Babiše a Aleny Schillerové myslí ekonomové? Kam by podle nich měla vláda sáhnout při plánovaných úsporných opatřeních? A jak dosáhnout toho, aby byla snaha o úspory skutečně efektivní?

Jiří Cihlář

analytik Next Finance

Jiří Cihlář
+22
+
-

Dlouhodobě hovoříme o tom, že na výdajové straně rozpočtu by bylo možné částečně omezit mimobilanční položky příspěvků na kulturu nebo sport. V případě současné vlády se však přímo nabízí, kde by se dalo ušetřit – zrušení nedávno zvýšených slev na dopravu pro studenty a důchodce. Také se domníváme, že by vláda měla přinést větší klid do práce podnikatelskému sektoru. Tady uvedu jeden příklad. Na jedné straně vláda za pomocí EET chce mít přehled o každé i korunové tržbě živnostníka, na druhé straně se mluví o zavedení paušální daně, která jde přesně opačným směrem – naopak by dala živnostníkovi s obratem do milionu ročně možnost se prostřednictvím jedné paušální platby zbavit povinnosti přiznávat na třech různých formulářích daň z příjmu, sociální a zdravotní pojistné. Vláda by se také měla pokusit o vytvoření stabilního a předvídatelného daňového prostředí, a to obzvlášť v době ekonomického zpomalení.


Ladislav Minčič

ředitel odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory a bývalý náměstek ministra financí

Ladislav Minčič
+15
+
-

Racionální úspory vidím v zeštíhlení státní správy, tedy ve snížení výdajů na platy. Zeštíhlení by mělo ovšem odrážet zbytnost jednotlivých agend, plošný přístup by asi nebyl optimální. Zeštíhlení by bylo i příležitostí ke změření výkonu jednotlivých státních zaměstnanců formou personálního auditu. Je ale otázka, jak nezaujatě budou posuzovat své kolegy zaměstnanci téhož úřadu. Budou-li k personálnímu auditu najaty speciální externí firmy, lze se obávat jejich malé připravenosti, neboť budou nejspíš vycházet ze zkušeností ze soukromého sektoru, které nejsou vždy přenositelné.

Nabízí se zde má starší myšlenka křížových kontrol, kdy experti z jednoho resortu „auditují“ resort jiný, přičemž část prostředků za výsledně uspořená pracovní místa v kontrolovaném úřadě připadne do rozpočtu kontrolujícího úřadu. Pochopitelně by se nepostupovalo tak, že by úřad A kontroloval úřad B a naopak, ale tak, že by A kontroloval B, B zase C atd., nakonec by úřad Z kontroloval A. Úředníci navzájem totiž nejlépe znají rezervy státní správy. Jeden z někdejších členů vlády sice nazval takový přístup nežádoucím kanibalismem, nicméně jsem přesvědčen, že v nějaké modifikované podobě by podobný motivační mechanismus mohl zafungovat.


Pavel Sobíšek

hlavní ekonom UniCredit Bank

Pavel Sobíšek
+9
+
-

Především vidím jako pozitivní, že iniciativa zavazující resorty k šetření vzniká. Makroekonomické prognózy se přehodnocují směrem dolů, což vytváří pro příjmy veřejných rozpočtů zatím těžko kvantifikovatelné riziko. Zvýšení efektivity fungování státní správy by mohlo ušetřit nemalé peníze, optimální cestou ale jistě nebude nechat způsoby šetření na vedení jednotlivých ministerstev. Čekal bych spíš zadání procesního auditu koordinovaného Úřadem vlády. Ten by mohl ukázat citelné úspory v provozních výdajích, ovšem stěží v rozsahu 25 miliard korun. Škrtat v jiných výdajích, tedy v investicích či dotacích, bude problém. Vládní koalice je obětí svých krátkozrakých politik z minulosti, kdy neváhala obrátit každou jednorázově získanou miliardu do trvalého zvýšení výdajů, zejména sociálních. Ohledně dodržení plánované výše schodku 40 miliard korun v příštím roce nejsem velký optimista.


Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Czech Fund

Lukáš Kovanda
+32
+
-

Anketa

S kým byste škrtali vy?

Předně je třeba říct, že by to přece mělo být docela naopak! Pokud by fiskální politika fungovala proticyklicky (= růst vládních výdajů, když jde ekonomika dolů, a naopak), měla by nyní vláda předstoupit s prohlášením, že se kvůli zpomalení ekonomiky v příštím roce bude muset uchýlit ke stabilizaci, nebo dokonce už i nárůstu svých výdajů. Tak, aby navýšenými výdaji kompenzovala onen útlum. To není volání po ještě větším přerozdělování, které by se pochopitelně mělo dlouhodobě spíše omezovat. Když už ale jednou vláda přerozděluje, je celospolečensky mnohem více žádoucí, když bude přerozdělovat proticyklicky než procyklicky (= pokles výdajů, když jde ekonomika dolů, a růst výdajů, když míří nahoru).

Proticyklické zásahy ovšem předpokládají, že budeme mít naspořeného „strejčka“ z časů vrcholné prosperity. Čas vrcholné prosperity ovšem vláda – i ta minulá – promarnila. Navyšovala platy státním zaměstnancům, nejvýrazněji minimálně za poslední desetiletí navyšovala také jejich početní stav. Navyšovala minimální mzdu, a tím pádem mzdy zaručené a celkovou mzdovou hladinu v ekonomice, čímž snížila míru zisku tuzemské podnikové sféry na nejnižší úroveň od konce minulého století, a urychlila tak nástup sestupné fáze cyklu. Takže ano, například nyní navrhované propouštění části státních zaměstnanců je v dané situaci správným krokem. Nemělo ale ani nikdy dojít k předchozímu navýšení jejich počtu. Ideálně se měl početní stav redukovat při vrcholící prosperitě, kdy by si díky boomu nejsnáze našli místo v soukromé sféře, a nyní už v zájmu „proticykličnosti“ s početním stavem státních zaměstnanců příliš nehýbat.

Autor článku

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách. Vedl cestovatelský server Tripzone.cz. Od roku 2010 pracuje pro největší český finanční portál Peníze.cz, zároveň působí jako šéfredaktor časopisu Finmag. Když zrovna neťuká do klávesnice, čte si detektivky, sedí na Letné (na pivu a na fotbale) nebo cestuje po Evropě.