Očima expertů: Budou Češi kamarádit s kreditkami?

Kreditní karty nemají v Česku takovou tradici jako v západních zemích. Ostatně, pokud vyjdete na ulici a zeptáte se náhodných kolemjdoucích, jaký je rozdíl mezi debetní a kreditní kartou, s velkou pravděpodobností se správné odpovědi nedočkáte. Zatímco s „debetkou“ čerpáte peníze z vlastního účtu, prostřednictvím „kreditky“ si půjčujete od banky či nebankovní společnosti. A právě to spoustě lidí vadí. Češi totiž zatím – naštěstí – nepovažují „život na dluh“ za samozřejmost, takže zadluženost domácností není tak vysoká. I když v posledních letech začíná svižně růst.

Přitom když se kreditní karta umí dobře používat, nemusí to finančně vůbec bolet, ba naopak. Když „vypůjčené“ peníze vrátíte včas v rámci bezúročného období, neplatíte žádný úrok. V rámci cashbacku pak můžete získat při nákupech přes kreditku nějaké to procentíčko zpět. Dlužno ale dodat, že po regulaci poplatků za používání karet výhodných cashbacků v poslední době výrazně ubylo.

Ve srovnání se západními zeměmi tu ale k uživatelům kreditek přistupují jinak i samotné banky. Například ve Spojených státech je využívání karty žádoucí. Pokud si v budoucnu chce člověk zažádat o větší úvěr, je aktivní splátková historie a dobrý kreditní scoring nezbytností. Naopak v Česku jsou kreditní karty při větší půjčce spíš na obtíž. Tak jako tak, banky se budou muset v Česku pořádně snažit, aby tu kreditní karty dokázaly skutečně prosadit.

Co si myslí lidé z finanční branže? Proč se podle nich v Česku kreditní karty víc neprosadily? Čeká je u nás v nejbližších letech spíš ústup z pozic, nebo se bankám podaří trh s kreditními kartami rozpohybovat?

Zdeněk Bubák

šéfredaktor Finparáda.cz

Za nižší mírou využívání kreditních karet v Česku než například v USA vidím dva hlavní faktory. První je celková nižší zadluženost domácností v Česku než v USA nebo v západní Evropě daná nižším objemem úvěrů na hlavu. Druhým faktorem je mnohem vyšší nabídka jiných typů úvěrů od mikropůjček, nebankovních půjček, po bankovní půjčky, které je možné v současnosti získat on-line, a to dokonce za několik minut. Tato nabídka snižuje možnost větší penetrace trhu kreditními kartami. Navíc si používání kreditky žádá určitou míru finanční vzdělanosti, kterou ne každý oplývá, i proto se kreditkám můžou lidé vyhýbat.

Nemyslím si, že se bankám podaří trh s kreditními kartami výrazněji rozhýbat. Už nyní nabízejí různá vylepšení typu automatických splátek, možnosti čerpání peněz karty na účet a podobně. Jedinou možností je masivnější vysvětlování výhod bezúročného období, což je hlavní výhoda kreditní karty.

Michal Šmída

zakladatel a CEO Twisto

Bankám se „revitalizace“ kreditek nepovede, protože produkt klientům správně nevysvětlují a jen ho tlačí přes pobočky. Kreditky mají velký potenciál, jak ukazují čísla ze zahraničí, například 40 procent plateb v Anglii proběhne přes kreditky. Jako nástroj jsou kreditky lepší než debetky. Bohužel problém je, že rozlišení český klient nezná. Pokud banky zásadně nezmění svůj přístup a přemýšlení o produktu a komunikaci, tak si kreditky dál ponesou stigma nepochopeného produktu, který je vnímán jako past na zákazníky. Tohle je pohled, který se snažíme v Twistu změnit – produkt děláme transparentní (počínaje měsíčním poplatkem i RPSN) a pod kontrolou (jasně píšeme, kdy je splatnost a klientovi se několikrát připomínáme). Banky představují pravý opak: o splatnosti typicky mlčí a čekají, že klient zapomene u výpočtu RPSN, že se počítají poplatky zpětně ke každé platbě. Takže když odkládáte splatnost o jeden měsíc, platíte i za měsíc, kdy jste kredit čerpali. To je hlavní zdroj problému a ještě bude trvat dlouho, než se to změní.

Dalibor Chvátal

šéfredaktor Měšec.cz

Těch důvodů je podle mě několik. Zaprvé, klesající bonita klientů: na kreditku každý nedosáhne, je to úvěrový produkt a věřitelé mají ze zákona přísné podmínky pro ověřování bonity před poskytnutím úvěrového produktu. Zadruhé, kreditka zhoršuje pozici pro hypotéku: Existence kreditky s velkorysým limitem, což není pro střední třídu výjimkou, má vliv na hodnocení bonity při žádosti o hypotéku. Takže kreditka je často první produkt, který žadatel o hypotéku ruší, případně výrazně snižuje její limit. Zatřetí, někteří vydavatelé karet sami „pročistili“ portfolio svých klientů o ty, kteří byli neaktivní (kreditka jen tzv. ležela v šuplíku) a o ty, kteří kreditku používali jen jako nástroj pro sbírání finančních bonusů.

Banky provedly nezbytnou optimalizaci portfolia kreditek, a to je dobře. V současné době je vidět, že na trhu s kreditkami opět vznikají nové produkty, které motivují různými, velmi dobrými benefity. Kvůli nízké marži u karet pro spotřebitele naopak začaly vznikat kreditky pro podnikatele a firmy, u kterých jejich vydavatelé rozdávají štědré cashbacky, protože se na ně regulace nevztahuje (a mají tak z čeho rozdávat).

Adam Kusý

produktový manažer kreditních karet mBank

Nemyslíme si, že se kreditní karty v Česku neprosadily. Počáteční boom a prudký nárůst počtu kreditních karet byl způsoben především zasíláním předschválených kreditek klientům přímo domů. Těm pak stačilo kartu aktivovat a mohli čerpat úvěrový limit. Takový způsob „prodeje“ měl i negativa. Klienti, kteří nebyli dostatečně obeznámení s tím, jak karty využívat, v mnoha případech končili nadměrně zadlužení. Negativní přístup ke kreditkám se snažíme pomalu odbourávat a daří se nám to ruku v ruce s růstem finanční gramotnosti, kterou podporujeme. Dalším nepopulárním krokem bylo pro uživatele karet snížení odměn za platby kreditní kartou, které reagovalo na regulaci ze strany Evropské unie.

Nyní vidíme pozvolný a zdravý růst počtu klientů. Taktéž vidíme příležitost pro změnu propozice tohoto výhodného produktu pro aktivní klienty. Počet vydaných kreditek je tedy nižší, není to ale na škodu. Úbytek jde totiž na vrub především neaktivních karet. Klienti do značné míry porozuměli tomu, že kreditní karta je výborným nástrojem třeba pro cestování. Například rezervace hotelu nebo půjčení vozu v autopůjčovně bez ní bývají problematické. A pro nutné nákupy je kreditka také velice zajímavý platební a úvěrový nástroj. Vzhledem k nízkým úsporám českých domácností se například nákup nové ledničky prostřednictvím kreditní karty stává velice užitečnou volbou.

Dagmar Prajzlerová

manažerka projektu Partners bankovní služby

Trh s kreditními kartami se dosud vzpamatovává z období, kdy s nimi CITI banka masivně oslovovala klienty v nákupních centrech. Skupina najatých studentů po úvodní otázce „Paní nakupujete ráda?“ podepisovala s lidmi smlouvy na kreditky jako na běžícím pásu. Bez vysvětlení, „o čem to je“, hlavně bez vysvětlení, že se jedná o úvěrovou kartu, kterou je třeba splácet.

Přesto věřím, že se bankám ještě podaří trh oživit. Za velkou louží se na majitele kreditních karet pohlíží jako na solventní a bonitní klienty, prověřené bankami. A to je jedna z cest. Nabízet produkt jen těm, kteří na to mají a vědí, že se jedná o úvěrovou kartu, kterou lze splatit za konkrétních podmínek, a to dokonce i bez úroku. Další nástup obliby kreditních karet může nastat ruku v ruce se schopností bank propojit kreditní kartu a bankovní služby za pomoci nových a moderních technologií. První vlaštovky tu již máme, za všechny mohu jmenovat například Twisto kartu. Třešničkou na dortu je uvědomit si, že je kreditka výborná pro cestování či platby na internetu, prostě všude tam, kde je klasická debetní karta ohrožená.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Czech Fund

Češi nemají dluh v lásce. Nižší úroveň soukromého zadlužení v poměru k velikosti ekonomiky než Česko vykazuje v Evropské unii jen Rumunsko a Litva. To jsou ale země, kde je v menší míře než v Česku rozvinuté finanční zprostředkování. Jinými slovy: těžko budeme v Evropě hledat zemi s takovou nechutí domácností i firem k dluhu, jako je Česko. A platba kreditní kartou znamená zadlužení. A starost. Starost vycházející z nutnosti dluh splatit, pokud možno v bezúročném období. Tenhle druh starostí Češi taky nemají v lásce. Češi zkrátka mají před dluhem zdravý respekt. Možná je to někdy trochu na úkor ekonomického růstu, ale dlouhodobě to vytváří poměrně stabilizované společenské klima. Auta u nás na náměstích – třeba na rozdíl od Francie – nehořela ani v době krize v roce 2012 a tehdejších statisícových demonstrací proti Kalouskovi s Nečasem.

Menší respekt ovšem mají Češi před úřady. Upomínku k zaplacení pokuty za jízdu MHD načerno nejeden z nich hodí do koše. A za pár let se diví, kam dluh narostl. Podstatná část dnes mediálně hojně propíraných exekucí vzniká takto. Nikoli přímým zadlužením, nýbrž nesplácením dluhu, který vznikl a bobtná kvůli laxnosti či zkoušení, co všechno systém dovolí.