Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Jde elektrickým kytarám o krk?

Jan Hamerský
Jan Hamerský
4. 12. 2018
 6 275

Na obchodu s exotickými dřevy mají výrobci elektrických kytar jen malý podíl. Zákaz těžby palisandru a hrozba téhož u mahagonu a ebenu je zasáhly. Jsou to materiály, bez kterých si před pár lety ani výrobci, ani muzikanti svět elektrických kytar nedokázali představit.

Jde elektrickým kytarám o krk?

Když na seznam ohrožených druhů CITES (Convention on International Trade in Endangered Species) přibyl na začátku roku 2017 palisandr (rod Dalbergia), automaticky se mezi ohrožené druhy spolu s ním zařadily i elektrické kytary. Zákaz volného obchodu se dřevem, ze kterého se na ně nejčastěji vyrábějí hmatníky, komplikuje mírně řečeno výrobcům život.

Na konečcích prstů

Zatímco na tělo elektrické kytary se dnes používá škála nejrůznějších dřev, hmatníkům vládne velká trojka. Na světlé hmatníky se používá javor (1). Jeho těžba a pěstování podléhají řekněme západním standardům. Hmatníky akustických kytar (ale i některých elektrických) bývají tradičně z ebenu (rod Diospyros, 3), který se těžil tradičně v Africe, dnes nejvíc v Kamerunu a Gabunu. Zakladatel světové značky akustických kytar Bob Taylor mluví o těžbě ebenu takhle:

Eben, to bylo dřevo – my jsme to dvě, tři nebo čtyři století dělali tak, že jsme přišli do nějaké země a brali odsud tamější eben, až tam žádný nezbyl. Doslova. Pak jsme se přesunuli do další země, a brali jsme odsud jejch eben. Až tam žádný nezbyl. Proč říkám my? – protože eben, který se porazí v Africe, nevyužijou Afričani. Kácí se tam proto, aby se prodával lidem, jako jsme my, abychom si z něj dělali věci jako kytary.

Dnes se kromě afrického používá eben z příbuzných stromů rostoucích v jižní a jihovýchodní Asii.

Tmavé hmatníky elektrických kytar se nejčastěji vyrábějí z palisandru (2), někteří čeští prodejci občas pod vlivem anglického názvu rosewood mluví o růžovém dřevě. Píšeme vyrábějí, protože do minulého času se přechází postupně, dřevo není zboží rychlé spotřeby a jsou ho po světě jisté nezanedbatelné zásoby. Obchod s ním ale podléhá přísné kontrole.

„Na tyto dřeviny se vztahují velice přísná regulační a vývozní opatření,“ vysvětluje hlavní kytarový technik Zdeněk Lev z velkoobchodu Kytary.cz. „Ukládají vývozci a dovozci povinnost doložit přesně zeměpisný původ exotických dřevin. V praxi to znamená registrovat a zdokumentovat i všechny starší zásoby palisandru a pro veškeré jednotlivé nástroje z tohoto dřeva získat certifikát pro vývoz.“ Jde o velice nákladný a administrativně náročný proces. Nástroje z těchto stromů, které byly vyrobeny před regulací, se zpětně registrují na základě faktur.“

Výrobci kytar by rádi výjimky

„Oproti nábytkářskému průmyslu ovšem spotřebují výrobci hudebních nástrojů jen zlomek dřeva,“ doplňuje Zdeněk Lev. A potvrzuje to i Ondřej Vlk, kytarář a mistr odborného výcviku z královéhradecké Střední uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku: „V hudebním průmyslu se zpracuje jen něco mezi třemi a pěti procenty ze světové těžby exotů. Zbytek polyká výroba luxusního nábytku, především v Asii a parfumářský průmysl, ale už jsem viděl i schody z bubingy a parkety z cocobola.“

Žádný div, že lidé, kterých se regulace obchodu a těžby dřeva na hudební nástroje týkají, je často vnímají dost negativně a usilují o výjimky.

A ty možná přijdou…

Ve vzduchu visí možnost alespoň částečného návratu k dřívějšímu stavu. Pracovní skupina CITES letos v Soči (říjen 2018) předložila návrh, který počítá s výjimkou pro výrobu hudebních nástrojů. Související opatření mají být kompetentním místům představena do konce roku, aby se o nich v květnu příštího roku mohlo hlasovat. Bude-li návrh přijat, vejde v platnost za další tři měsíce.

Všichni ale nesdílejí názor, že na omezení těžby tlačí především ekologové, kterým nezáleží na tom, kdo a co z nich vyrobí. Zdeněk Lev připomíná, že mnoho muzikantů a významných lidí z oboru – například Bob Taylor, zakladatel respektované značky Taylor Guitars – jsou schopni sami ze své vůle a bez tlaku hledat kompromis. „Planetu máme jen jednu a kytary se dají dělat mnoha různými způsoby z dřevin, kterých je ještě dost.“

Problém může být v tom, že většina muzikantů jsou jako zákazníci spíš konzervativní. Nepřekvapí to asi u hráčů klasické hudby, ale kupodivu – vzdor rebelskému kořenu rokenrolu – i pro elektrifikované kytaristy. O tom svědčí třeba i to, kolik se za desetiletí vytvořilo modelových řad kytar podle nástrojů třeba Jimiho Hendrixe nebo Erica Claptona.

Jiné dřevo. Nebo bez dřeva

Nechávají se muzikanti při výběru nástroje ovlivnit ohledy na životní prostředí? „Spíše ti, kdo vybírají dražší nástroj,“ tvrdí Zdeněk Lev na základě své zkušenosti z obchodu z hudebninami. „Mají obecně o nástrojích větší přehled, znají problematiku jejich výroby a dovedou si představit ty obrovské objemy dřeva po celém světě, které na výrobu hudebních nástrojů padnou.“ Kytarář Vlk má jinou zkušenost: „Spíš jednou za čas se někdo zeptá, odkud dřevo pochází. Já sám nejsem konzervativní. Na hmatnících mých kytar se můžou objevit tradiční druhy ebenů i palisandrů, ale taky oliva, redheart a purpleheart nebo katalox. Vždycky jde o to, aby se k sobě jednotlivé komponenty stylově a barevně hodily.“

Zkostnatělé už ale dnes nemůžou být ani velké značky. Fender v odezvě na regulaci nahrazuje na hmatnících palisandr dřevem pau ferro s podobnými vlastnostmi (ostatně někdy se mu přezdívá bolivijský palisandr, i když botanicky palisandru rodu Dalbergia příbuzný není). Cenový rozdíl je zanedbatelný. Gibson a kanadský Godin zacházejí ještě dál. Kriticky ohrožený eben zaměňují za ekologicky šetrný kompozit Richlite, ze kterého se vyrábějí součástky Boeingů, lodí nebo sportovní náčiní; v zásadě jde o recyklovaný papír napouštěný fenolovou pryskyřicí, tedy o příbuzného bakelitu. Pro hmatník má takřka ideální vlastnosti. Je velmi odolný, s téměř nulovou tepelnou roztažností a po vyleštění je nerozeznatelný od ebenu. Přitom nejde o lacinou náhražku. Od roku 2017 jím Gibson osazuje své nejvyšší nástrojové řady. Jiný trik od Gibsonu je „pečení“, úprava tradičního, leč světlého hmatníkového dřeva javoru k obrazu tmavého palisandru. Ondřej Vlk jako další alternativy zmiňuje ještě dřeva okoume, olivovník, ovangkol a kompozity Rocklite (tentokrát se pryskyřicí nenapouští papír, ale dřevěná drť, směs se pak lisuje pod velkým tlakem) nebo český Lignamon, dřevo plastifikované za vysokého tlaku čpavkem.

Nemáme náhražky, máme nástupce

Marketing firmy Gibson neříká Máme problém s ebenem a museli jsme hledat náhradu. Vyprávějí ten příběh jinak. „Hmatníky se roky a roky dělaly ze dřeva – protože prostě nic lepšího nebylo. Pak si kosmonautika a další obory začaly žádat nové, lepší materiály. (…) Dvacet let jsme zkoumali a s kytaristy probírali vlastnosti Richlitu a nakonec jsme u Gibsonu došli k tomu, že to není jen nejlepší náhražka dřev jako eben, ale že je ve skutečnosti předčí.“

O ekologii se totiž v Gibsonu raději moc nemluví. V letech 2009 a 2001 se jeho továrny staly cílem razií agentů United States Fish and Wildlife Service. Při první z nich se našel eben ilegálně dovezený z Madagaskaru, při druhé se zabavovala exotická dřeva původem z Indie, která sice prošla přes americké celníky, ale nebyla řádně značena. U soudu později Gibson připustil, že porušil zákon, a zaplatil pár set tisíc pokuty a smířil se s tím, že přišel o dřevo ve zhruba stejné hodnotě. Jeho šéf ale později prohlásil, že mu to jen přišlo lepší, než se soudit roky a platit miliony právníkům. Z kauzy se stalo i menší politikum: razie v Gibsonu se vykládaly jako demokratická zvůle proti firmě, jejíž vedení finančně podporovalo republikány.

Jak ale Lev dodává: „Řada lidí je stále finančně závislá na dosud používaných materiálech a zcela jistě se vždycky budou snažit regulace obejít anebo získat výjimku.“ Kdyby totiž šlo jen o palisandr, který postihl CITES zatím. Další na řadě by mohl být mahagon, jedno ze nejčastěji používaných dřev na těla elektrik, nebo další tradiční hmatníkové dřevo – eben.

Na vydrancování afrického ebenu hudební průmysl zprostředkovaně nese svůj díl viny. „Dodavatelé, výrobci i zákazníci ho chtěli mít zcela černý,“ říká Lev. „Jestli je černý celý, nebo má v kresbě dřeva světlejší místa, to ale poznáte, až když strom pokácíte.“ Někdy se pokácelo dvacet stromů, použily se dva a zbytek zůstal ležet ladem. To se změnilo, když Bob Taylor začal na své akustické kytary používat i jiný než čistě černý eben. „Na kvalitu nástroje pochopitelně barva dřeva nemá žádný vliv. Je to čistě estetická věc,“ doplňuje Lev.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Na čem opravdu záleží

Jaký vlastně mají vlastnosti dřeva podíl na zvuku a co už jsou jen muzikantské pověry? „U akustických i elektrických kytar na kvalitě dřeva vždycky záleží,“ tvrdí Lev. „U akustických kytar je to aspekt zcela zásadní. U elektrických hrají velikou roli ještě i elektronika a snímače.“ Snímače reagují na kmitání struny nad sebou a signál pak putuje dál elektronikou až do aparátu. Stejně důležité je ale i to, jak struny na kytaře dokážou rozechvět dřevo. Kvalitu dřeva lze otestovat velmi jednoduše. „Stačí bez aparátu zahrát akord a vnímat vibrace těla a krku.“ Čím déle kytara po zahrání akordů zní, tím lepší. „Bohužel i kvalitní dřevo se dá utopit pod silnou vrstvou laku. Proto jsou tak ceněné kytary s tenkou vrstvou nitrolaku. Ovšem je třeba zůstat stát nohama na zemi a přiznat si, jestli je naše ucho opravdu schopné slyšet rozdíly ve zvuku a nemáme je načtené z knížek a rozhovorů.“

Mistr Vlk věc vysvětluje méně školometsky: „Samozřejmě že záleží, v jakém dřevě snímače jsou. Hmotnost, pružnost, tvrdost a homogenita dřeva mají vliv na rezonanci nástroje. Kytara ale nemusí nutně být jen z mahagonu z Hondurasu. Stačí aby materiál splňoval určité fyzikální vlastnosti.“

Zajímavá kytara se dá nakonec vyrobit i z jinak nezajímavého dřeva. Rychle rostoucí olši si dřív pochvalovali snad jen řezbáři a výrobci dřeváků. Než se spolu s jasanem stala jedním z nejpoužívanějších dřev pro výrobu kytar Fender. „Leo Fender,“ opakuje Zdeněk Lev jednu z prvních kapitol z historie elektrické kytary, „ji začal používat kolem roku 1956, právě pro její snadnou dostupnost – a výsledek byl velice příjemný. Nabízí teplý a vyvážený tón s vyššími středy a podobně jako u jasanu je proti ostatním dřevům její zvuk jasnější. Olše má také uzavřenější póry a hodí se pro netransparentní lakování. Takhle vznikla celá řada skvělých nástrojů. Ovšem odpovědět na otázku vlivu dřeva na zvuk se nedá zcela objektivně. Každému se líbí něco jiného.“

Když tedy zajdeme do krajnosti, co dejme tomu využít odpadní dřevo, které leželo za chalupou, nebo z něj byla zbitá vrata od stodoly? Mezi malovýrobci je to jeden z módních trendů, přistoupili by ale na podobné experimenty i giganti a „tvůrci průmyslových standardů“? „Třeba Gibson Sunken Treasure,“ vzpomíná Lev. „Vynikající nástroj. Bylo vyrobeno 150 kusů. To dřevo leželo několik desetiletí na dně jedné laguny v Belize.“ Zajímavá je prý i limitovaná edice Hollywood Bowl od Fenderu. Dělala se ze sto roků starých sedadel ze slavného amfiteátru, vyrobených kdysi z aljašského cedru. Vlk souhlasí „Proč ne. Brian May,“ odkazuje na kytaristu kapely Queen, který si kytaru postavil jako teenager z palivového dříví, „to dokázal výborně. Když je ve dřevě potenciál, je jen na výrobci, jak ho využije.“

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (21)

Vstoupit do diskuze
Jan Hamerský

Jan Hamerský

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo