Očima expertů: Milionová rada

Nerozvážné investice, nákup nevhodné nemovitosti, ztráta času s nefunkčními projekty, špatné zkušenosti s výběrem obchodních partnerů a spolupracovníků. Kdo něco z toho na vlastní kůži nezažil, je buď velký klikař, nebo nad ním bdí jeho anděl strážný, třeba v podobě dobrého rádce. Schopnost dobře naslouchat zkušenějším může být obzvlášť v byznysu jednou z nejcennějších vlastností. Velká část podnikatelů vám ale zároveň poví, že chybami se člověk učí. A že každé klopýtnutí, i když bolestivé, může nakonec znamenat důležitý posun vpřed. Zkrátka i negativní zkušenosti se dají přetavit v něco pozitivního. Nechme ale už motivačních řečí a pojďme si prostě poslechnout, co konkrétné někomu vážně zafungovalo.

Jakou nejlepší radu ohledně financí, peněz a byznysu dostali podnikatelé, ekonomové, investoři a vrcholoví manažeři, které jsme oslovili v naší pravidelné anketě? Od koho a v jaké situaci klíčová rada přišla? A jak ji dokázali uplatnit ve svém životě?

Petr Stuchlík

podnikatel, investor, kandidát na primátora Prahy

Od maminky, když jsem se ve čtyřiadvaceti stal šéfem obchodního týmu iDnes, krátce po tom, co MAFRA koupila portál fincentrum.cz. Maminka tehdy poznamenala: „Pety, od teď už budeš jako ředitel sám. Počítej s tím, že z lidí, se kterými spolupracuješ, včetně kamarádů, jsou podřízení.“ Měla pravdu, samozřejmě. Můžete mít s kolegy dobré vztahy, přátelit se a trávit někdy i čas v soukromí. Jenže pokud chcete být dobrý lídr, nesmíte zapomenout, že vaše práce není šíření štěstí a radosti, ale tah na branku a dosažení společných cílů. Zvlášť, když se láme chleba. Pro někoho je tahle rada možná jasná a samozřejmá. Přesto kolem sebe vidím příliš mnoho šéfů, kteří nedokážou udělat nepopulární rozhodnutí. Chcete-li každého udělat šťastným, prodávejte zmrzlinu.

Michal Šmída

zakladatel a CEO Twisto

Kdyby měla být všechna naše rozhodnutí důkladně promyšlená, abychom eliminovali rizika a neznámé, tak by se svět nehýbal. Lidé musí podstupovat rizika jak v podnikání, tak i v rozhodování jít mimo svoji komfortní zónu, obětovat pohodlí a přijmout to, že na cestě k úspěchu udělají mnoho chyb.

Já před takovým rozhodnutím stál před šesti lety, když jsem působil v investiční bance v Londýně. Mohl jsem v pohodlné pozici zůstat dalších X let, vydělávat hezké peníze a být ve zlaté kleci do konce života. Stal by se ze mě stroj a z života jen rutina. Rozhodl jsem se, že to není cesta pro mě, a po jedenácti letech v zahraničí se vrátil zpátky do Česka, abych začal něco svého. Velký krok do neznáma a budování byznysu z nuly je ta největší škola – tuto zkušenost nezískáte, pokud zůstanete v korporátu a budete snít o tom, jak jednou začnete něco vlastního. Nečekejte a udělejte to hned, čas si nikdy nekoupíte zpět, ale korporát vás zaměstná vždy.

Aleš Michl

spoluzakladatel investičního fondu Quant a poradce ministryně financí

Žádné takové rady neexistují. Každý je v tom sám, i když si to leckdy nechceme přiznat a bezhlavě věříme doporučením ostatních. Čím dřív si to uvědomíme, tím lépe.

Anna Marešová

designérka, podnikatelka

Během podnikání jsem dostala řadu rad od lidí, kterých si vážím a kteří jsou ve svém byznysu velmi úspěšní. Vždycky je o nich dobré popřemýšlet, protože vznikají na základě zkušeností, a často draze vykoupených zkušeností.

Mám to štěstí, že jsem dobré rady dostávala v klíčových momentech. Třeba, když jsem hledala svoji první asistentku. Prý nemám koukat na její životopis, na to, kde dotyčná pracovala, ani na to, co všechno umí. Spíš se mám zaměřit na to, jestli má chuť se učit novým věcem a zda má nadšení pro práci, kterou jí nabízím. Když člověk chce, naučí se cokoliv, ale když nechce, není schopen využít ani to, co už dávno umí. Řídím se tím doteď a řekla bych, že to funguje velmi dobře.

Někdy přišly vtipnější rady – třeba že „halíře dělaj talíře“. Nejdřív jsem se tomu smála, ale postupem času jsem to pochopila. Pro mě to znamená nic nepodceňovat, žádný malý krok ani malé rozhodnutí.

Lubo Smid

spoluzakladatel a CEO technologické společnosti STRV

„Peněz je na světě mnoho, ale času má každý málo!“ Nevím, jestli jsem tu radu od někoho slyšel přesně v téhle formě, ale je pro mě svým způsobem důležitá a popisuje moc dobře, jak přistupuji ke svému životu i byznysu. Mám okolo sebe hned několik lidí, kteří fungují velmi podobně, a tento způsob myšlení se často promítá i do mých rozhodnutí. Důležité je najít si cestu, jak věci co nejvíc usnadnit, i když třeba není jisté, zda to vyjde. Kdybychom to v STRV nedělali, tak bychom za těch šest let v USA nikdy neuspěli. Ne každé rozhodnutí je nutně spojené s návratností investice, ale pokud jde o peníze, ty se dají vydělat vždycky – zato ztracený čas vám už nikdo nevrátí.

O svém osobním životě uvažuji stejně jako o investicích a byznysu. Spořím spíš nutné minimum pro případ jistoty a většinu prostředků se snažím dávat do zážitků a užívat si maximálně času, který mám.

Jakub Lohniský

zakladatel Le Premier

Nejen když jsme začínali, ale často i nyní dostávám radu, že k růstu se nedá prošetřit. Souhlasím, že díky extrémní kontrole nákladů můžete mít větší úspěch, potažmo zisk, ale na začátku musíte nastartovat růst investicemi. To se ale lehce řekne, hůř dělá. Často totiž střílíte do neznáma, jen věříte, že daná rozhodnutí utratit peníze (které si třeba musíte navíc půjčit) budou mít za pár let kýžený efekt. Proto hluboce smekám přede všemi, kteří dokážou tenhle gambling hrát ve velkém a jsou úspěšní.

Vlastimil Hrabal

viceprezident obchodu v asijském startupu Oriente

Nejlepší rada v byznysu, kterou jsem kdy dostal, byla od mého prvního šéfa Martina Havelky v ING. Říkal: „Nikdy neodmítej nové příležitosti, i když nemáš ponětí, o co přesně jde.“ Řídím se tím pravidlem celou svoji kariéru, od té doby, co jsem ještě v ING nastoupil do nově založeného oddělení Lean Six Sigma a začal pracovat jako Black Belt. Do té doby jsem ani jeden z těchto pojmů neslyšel. Pak jsem dostal nabídku z Direct pojišťovny. Byla první internetovou pojišťovnou na trhu a v tom čase velkou neznámou. V rámci asi třetího pohovoru v životě jsem kývl na možnost práce v Indii, a po dvou letech tam se posunul do sales sektoru, což byl úplný opak operations, které jsem dělal doposud. Nikdy jsem té změny nelitoval, protože ty dva roky v Sales mi daly možnost začít něco nového – tentokrát vytvářet byznys pro startup v Hongkongu a později dělat to samé pro zakladatele Skypu, což je v této chvíli poslední ano do neznáma, které jsem vyslovil. Je zajímavé, kam až vás takový přístup může dovést. Je to neopakovatelná cesta a jsem zvědavý, co přijde dál.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Cyrrus

Vlastně to ani tak nebyla rada, ale ono známé „Vím, že nic nevím.“ Sókratův nejznámější výrok mi asi v pěti letech zprostředkoval děda. Utkvěl mi v paměti. Jeho přehráváním v mysli jsem se naučil o věcech pochybovat, ke všemu, co slyším či vidím přistupovat kriticky. To se hodí i ve financích, které jsou plné „zaručených“ rad či tipů, jak investovat a zbohatnout. Pokud k financím přistupujeme v duchu tvrzení „vím, že nic nevím“, tedy že „jedinou jistotou je nejistota“, nemůžeme nic zásadně pokazit. Pokud se tedy nejistým prostředím kolem nás nenecháme masírovat až moc. Žádný „jistý“ recept na zbohatnutí neexistuje.

Opravdu bohatí a úspěšní lidé jsou tam, kde jsou, díky notné porci štěstí. Vzdělání, tvrdá práce a píle, vytrvalost, disciplína, fištrón, to všechno jsou v podstatě nutné předpoklady opravdového úspěchu a bohatství (nepočítám-li dědictví apod.). Bez dávky štěstí ale stačit nebudou. Bez štěstí budeme mít na složenky, ale ve Forbesu o nás psát nebudou. Všechny ty příběhy úspěšných a bohatých, které v právě časopisech typu Forbes vídáme, jsou příběhy lidí, kteří měli štěstí. Zpětně to vypadá, že si šli za svým, měli jasný cíl, ale ve skutečnosti – i když by si to zřejmě nepřiznali – věděli jen to, že vlastně nic neví. Nemá tedy ani cenu jejich příběh moc napodobovat. Podruhé už se to tak stejně nepovede. Proto buďme v životě i ve financích sví, jděme vlastní cestou, používejme vlastní hlavu, moudrým naslouchejme, ale o všem pochybujme.