Proč Saúdové doopravdy dovolili ženám řídit? Ekonomická nutnost!

Aktivistky ze Saúdské Arábie se o to snažily léta. Přesně 24. června zrušila Saúdská Arábie naříení, které zakazovalo tamějším ženám řídit auto. Je to nejviditelnější z balíku opatření, která v nedávné době postupně zavádějí saúdský král Salmán bin Abd al-Azíz a korunní princ Mohamed bin Salmán s cílem posílit úlohu žen v saúdské společnosti.

Z těch ostatních jmenujme třeba zpřístupnění dalších pracovních míst ve státním sektoru, očividné zmírnění pravidel pro ženské odívání, rozšíření volebního práva žen nebo možnost volit i kandidovat v komunálních volbách roku 2015. A pak také v neposlední řadě malé, ale důležité kroky ke zmírnění mužské nadvlády, kdy se u ženy u každého významného rozhodnutí vyžaduje souhlas mužského příbuzného.

Konec ropné ekonomiky

Jen pár týdnů před zrušením zákazu bylo ale několik aktivistek zatčeno za volantem, což na odhodlání vlády zmírňovat společenský útlak žen vrhá trochu pochyby. Saúdská vláda nemá zrovna navrch nad duchovenstvem. Podobné zásahy lze proto pokládat za výraz nesouhlasu části kléru s obsahem reforem či tempem jejich prosazování.

Režim Saúdské Arábie je známý jako jeden z nejkonzervativnějších na světě. Čím to, že právě teď se tu povolují šrouby? Ve své poslední studii dokazují, že důvodem je v prvé řadě nutnost oživit ekonomiku – a sice skrze vyšší produktivitu mužů i žen.

Saúdská Arábie se teď potýká se závažnou ekonomickou situací. Bohaté příjem z ropy umožnil zemi v posledních šedesáti letech vybudovat nabobtnalý sociální systém, který pokrývá výdaje člověka od kolébky až do hrobu. Obyvatelům kromě bezplatného bydlení a dalších lukrativních výhod zajišťuje dobře placené zaměstnání ve veřejném sektoru – s pramálo povinnostmi, zato s dlouhými dovolenými a brzkým odchodem do penze.

Model fungoval, dokud nebylo obyvatelstvo výrazně početné a ropa vynášela. To je ovšem minulost. Populace překotně narůstá a narůstat bude i v dohledné budoucnosti. Šedesát procent z dvaadvaceti milionů saúdských občanů je mladší třiceti let. Cena ropy v roce 2014 prudce poklesla, a přestože teď se situace o něco zlepšila, má pokles doteď neblahý vliv na výši státního příjmu.

Vědom si situace, představil v roce 2017 mladý princ Mohamed takzvanou Saúdskou vizi 2030, návrh dosud nejradikálnější reformy saúdské ekonomiky. Má ambiciózní dlouhodobý cíl: transformovat ekonomiku závislou především na příjmech z ropy na ekonomiku „po ropě“ a zvýšit podíl pracujícího obyvatelstva. Z celkových dvanácti milionů placených míst v Saúdské Arábii pracují sami Saúdové jen na pěti milionech, zbývajících sedm je obsazeno pracovníky z ciziny. Vize 2030 dále prosazuje, aby se noví zaměstnanci najímali podle toho, jaký můžou přinést prospěch, ne s ohledem na rodové nebo kmenové vazby jako dneska.

Ženy jako pracovní síla

Ženy hrají ve Vizi 2030 důležitou roli. Saúdské ženy jsou obecně o něco vzdělanější než muži, a proto vláda věří, že můžou sehrát v rozvoji země aktivní roli. Na rozdíl od svých mužských protějšků by také mohly být svolnější ujmout se některých prací – jako jsou zdravotní sestry a další pečovatelské profese –, které dnes zastávají migranti. Saúdky jsou na trhu práce výrazně podreprezentovány. Pouze jeden z pěti zaměstnanců v Saúdské Arábii je žena, což je ve srovnání se zbytkem světa nebývale nízké číslo.

Jeden z důvodů, proč se ženy ve velkém nepodílí na trhu práce, vychází z kulturních tradic a náboženských výkladů: ženy staví do role hospodyněk, zatímco muži mají vykonávat práci mimo domov. Ženy se také potýkají s celou škálou praktických překážek, které jim ztěžují přijetí pracovní nabídky, i když by o ni stály. A je jednou z hlavních takových překážek je právě doprava.

Saúdská Arábie má velmi horké klima a pobyt venku na slunci fyzicky vyčerpává. Tamější města jsou navíc stavěna v americkém stylu: dlouhé vzdálenosti mezi prací, domovem, službami a nákupy. Ženy tak prakticky nemají možnost se do zaměstnání dopravit pěšky nebo na kole, ani kdyby jim v tom nebránily kulturní bariéry. Veřejná doprava nedostačuje a taxislužbu ženy nesmí využívat, necestují-li aspoň ve dvou. Zákaz řídit tak pro ně de facto znamenal, že aby mohly opustit dům, musel je odvézt jejich mužský příbuzný nebo řidič – pokud si ho rodina mohla dovolit.

V práci scházejí i muži

Najmout řidiče nebo si pořídit druhé auto možná není problém pro majetné rodiny, většina lidí zaměstnaných ve veřejném sektoru si ale osobního řidiče dovolit nemůže. Saúdský princ proto mimo jiné naléhal na veřejné instituce, aby pro své zaměstnankyně dopravní služby rozšířily nebo vytvořily.

Otázka dopravy ovšem ovlivňuje i výkonnost mužů. Pokud totiž rodina nemá vlastního řidiče, má manžel za povinnost odejít z práce a ženu odvézt, potřebuje-li k zubaři, doktorovi nebo na jinou důležitou schůzku. Většina zaměstnavatelů – alespoň tedy ve veřejném sektoru –, s nimiž jsem se setkal během práce na svém výzkumu v Saúdské Arábii, tento kulturní požadavek akceptuje, čímž uznává odvoz manželky za oprávněný důvod k absenci.

Zrušení zákazu řízení se proto z dlouhodobého hlediska jeví jako nezbytný krok ke zlepšení výkonu saúdské ekonomiky. Teoreticky by se mělo více vzdělaných žen přesunout na trh práce a výkonnost mužské pracovní síly by měla vzrůst. Ze všeho nejdůležitější ovšem zůstává, že zákaz proklestil cestu ke změně kulturních norem, které by v budoucnu měly umožnit ženám a mužům být a pracovat pospolu.

Z anglického originálu publikovaného na The Convesrsation pro Finmag přeložil Kamil Hrabal