Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Škrty v evropském rozpočtu: políček Středoevropanům za uprchlíky

Luboš Palata
Luboš Palata | 5. 6. 2018 | 35 komentářů | 15 167
imigraceuprchlíci

V rozpočtu Evropské unie na roky 2021–2027 toho bude hodně jinak. Západ má střední Evropy dost, začal myslet sám na sebe a dodatečně nám vrací naše chování v uprchlické krizi.

Škrty v evropském rozpočtu: políček Středoevropanům za uprchlíky

Postoje velké části novějších zemí Evropské unie přijdou region dráž, než asi předpokládal kdokoli, kdo se bil v prsa, abychom z několikatisícových kvót nepřijali jediného migranta. Šestnáct roků od vstupu končí Středoevropanům v Unii zlaté časy.

Můžeme se dohadovat, do jaké míry se na tom podepsal brexit. Odchod bohaté Británie prostě Unii pustí žilou víc, než kdyby se rozhodly odejít všechny země, které Evropská unie při rozšiřování na východ přijala.

Můžeme se dívat na tabulky, podle nichž jsme dnes už na téměř devadesáti procentech průměrného ekonomického výkonu EU a zároveň se ptát sami sebe, jak je možné, že naše platy jsou na třetině.

A vlastně bychom měli tleskat, že Unie přestane dotovat široširé lány nejen Babišovy řepky. A ze seškrtaného rozpočtu bude nutit členské země, aby z unijních fondů neživily novodobé zemědělské grófy, ale udržovaly při životě vesnice a zemědělské malovýrobce. Tedy pokud projde návrh na škrty v unijní zemědělské politice, který Evropská komise v pátek oznámila.

Máme, co jsme chtěli

Byla to ale právě naše středoevropská protiimigrační hysterie, kvůli čemu se z unijních peněz významná část odkloní na ochranu hranic a státům, které migrační nápor zatěžuje nejvíc, tedy Řecku a Itálii. Ale i zemím, které se starají o azylanty, tedy hlavně Německu, Švédsku a Rakousku, půjde z unijních peněz výrazná pomoc. Český premiér Andrej Babiš k tomu nemůže říci ani popel. Je to přece přesně to, co i on sám požadoval. Zastavit migraci, téměř za jakoukoli cenu, a hlavně aby nám Německo nebo Řecko nebo Itálie žádné migranty necpaly.

Jenže jak to bývá, nic není zadarmo. Hysterická česká antiuprchlická politika bude velmi drahá ve velkých škrtech sedmiletého evropského rozpočtu. Na kontě tak bohaté země jako je Německo se má podle Der Spiegelu objevit 4,5 miliardy eur (112 miliard korun) za starost o uprchlíky ze syrské vlny, podobně se má přispět i Rakousku a Švédsku. Naproti tomu u zemí jako Česko, Maďarsko, Slovensko a Polsko, které s výjimkou pár lidí žádného migranta z válkou rozvrácených zemí, jako je Sýrie, Irák, nebo Afghánistán, nepřijaly, vidíme zatím jen samé škrty.

Velká část tady škrtnutých peněz půjde na jih Evropy. Nejen proto, že se tak dobře ekonomicky nerozvíjí, ale i proto, že právě on se musí s přílivem migrantů popasovat jako první. Viz funkční dohoda Itálie s Libyí, či dohoda Evropské unie s Tureckem, která je fakticky dohodou o tom, jak spolu budou věci řešit Řeci a Turci.

Když někde přidáte, musíte jinde škrtnout. A škrty jsou v plánovaném rozpočtovém rámci na roky 2021–2027 obrovské. Minus 24 procent v kohezních fondech pro Česko, ale i zchudlé Maďarsko. Minus dvacet procent v zemědělské politice. To byly dvě kapitoly rozpočtu, odkud jsme až dosud čerpali.

Najdou se politici, kteří nad tím jásají. Hlavní zahraničněpolitický expert největší opoziční strany ODS Jan Zahradil tohle všechno ve svém komentáři na Facebooku odkýval. A dal si jen jedinou podmínku, že nebudeme nuceni přijmout jediného migranta podle kvót. Skoro jako by říkal, že ty stovky miliard škrtů jsou vlastně přesně to, co jsme my Češi chtěli. Že se těch peněz rádi vzdáme, jen když u nás neuvidíme jediného nového muslima.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz


Migrant za sto milionů

Brusel proto po letech hádek (a teď už i měsících soudních tahanic se zeměmi V4, kromě Slovenska, které soudci uteklo z lopaty) prostě navrhl rozpočet, v němž středoevropské země mají to, co chtěly. Za nulovou solidaritu v uprchlické krizi výrazné snížení solidarity bohatší západní části Evropy s tou naší, stále ještě zaostalou a chudší.

Výsledek bude, že tu sice nebudeme mít pár tisíc Syřanů, které jsme měli podle kvót vzít, ale taky tu nebudeme mít stovky kilometrů dálnic a železnic, které by tu jinak být mohly. A zemědělství se v naší části Evropy zase stane ekonomicky skomírajícím oborem, což zaplatí každý z nás v ceně potravin.

Když si to jen tak zkusmo rozpočítáte, tak nás nepřijetí asi dvou tisíc běženců na základě kvót přijde v tom novém rozpočtu Unie bratru tak na 100–150 milionů korun za každého, v celkové sumě pak stovky miliard korun. Je samozřejmě možné, ba pravděpodobné, že nějaké škrty by přišly i tak, o jejich případné velikosti by se dalo jedině spekulovat. Co ale předmětem spekulací asi nebude, je olbřímí rozměr políčku, který nám tímto Unie uštědřila.

Facky za hysterii, nesolidaritu, a hloupost. Jenže vykládejte to v zemi, kde právě díky „záchraně“ před dvěma tisíci chudáků ze Sýrie vyhraje i někdo takový jako Miloš Zeman přímé prezidentské volby.

Autor je redaktor MF Dnes

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.