Návrh rozpočtu EU: uklidňujcí zpráva o stavu Unie

Unie sice má být o jednu velkou zemi menší, na objemu jejího rozpočtu to ale nemá být poznat. Vlastně v něm bude ještě o něco víc peněz. Ovšem – jak pro koho.

Rozpočet, zahrnující předpokládanou inflaci do roku 2027, by měl celkem dosáhnout 1,279 bilionu eur, v naší měně tedy nějakých 31 bilionů. Je to celkově o něco víc, než předchozí rozpočet na roky 2013–2020. A když se odečte Velká Británie, je to v poměru k hrubému národnímu důchodu Unie znatelný nárůst, víc než desetiprocentní. Poslední rozpočet přibližně odpovídal jednomu procentu hrubého národního důchodu, teď to má být 1,11 hrubého národního důchodu. Komisaři se ovšem nechali slyšet, že kdyby měli vyslechnout všechny nápady a požadavky členských států, bylo by to daleko, daleko víc, až někde kolem dvou procent HND.

Změny v rozpočtu lze sice vydávat za revoluční – několikanásobně se například navýší prostředky na boj s terorismem, obranu, boj s migrací a ochranu vnější hranice, z jiné perspektivy už ale revoluce tak horká není. Pro zmíněné navýšení stačilo škrtnout pár procent ve fondech na podporu zemědělství a životního prostředí nebo kohezních fondech, které mají pomáhat s rozvojem chudších regionů.

Výzvy, nebo výzvičky?

Z toho vyplývá logický důsledek. Na zemědělství a do kohezních fondů jde stále velká většina unijního rozpočtu, zatímco do nových kapitol, které se týkají výzev, jako je řešení nelegální migrace, obrana proti terorismu nebo společné evropské vojenské aktivita, jde pořád jen zlomek. Obdobné je to třeba s podporou vědy a výzkumu.

Zkrátka – to, co se tváří jako velké rozpočtová revoluce, je změna jen v náznaku. Komise nepřipouští, že by třeba otázka přistěhovalectví nebo obrany proti ruské vojenské hrozbě byla pro Unii důležitější než spokojenost francouzských farmářů s evropskými zemědělskými dotacemi nebo český zvyk opravit si z evropských peněz fasádu na návsi a postavit čističku.

Jde o znepokojující neschopnost Evropské unie účinně reagovat na vážné hrozby, nebo o projev stability, že se Evropa nezhroutí z příchodu jednoho či dvou milionů migrantů či z odchodu jednoho, byť velkého členského státu?

Vážení diktátoři, navrhněte si trest

Jako poloplnou – poloprázdnou sklenici lze vidět i další navrhovaný „zásadní krok“. Tím je návrh na podmínění vyplácení peněz do jednotlivých evropských zemí tím, jestli je v nich funkční právní stát. Tedy v podstatě obrana před tím, aby peníze z rozpočtu Unie dostávala nějaká – uvnitř Unie vzniklá – diktatura.

Tento bod, který si do návrhu na sedmiletý rozpočet prosadilo Německo a Francie a jehož konkrétní podobu vypracovala eurokomisařka Věra Jourová, má ale háček. Musí ho odsouhlasit i „diktatury“, kvůli kterým vznikl, tedy Maďarsko Viktora Orbána a Polsko Jarosława Kaczyńského. A to proto, že tento bod, stejně jako celý nový víceletý rozpočtový rámec, musí být přijat jednomyslně.

Hrozí tedy, že pokud bude pojistka přijata, bude to v takové podobě, že se Polska a Maďarskem nakonec týkat nebude. Anebo její přijetí prostě Maďaři a Poláci zablokují, pak ale zase pravděpodobně druhá strana – tedy západní země, které do rozpočtu víc přispívají, než z něj dostávají – nepřipustí navýšení svých příspěvků…

Bohatství je zodpovědnost

Pro Česko je sedmiletý rozpočet, pokud by byl přijat ve verzi, kterou Komise včera představila, mírným posunem ke stavu, kdy Praha bude dostávat z Bruselu míň, než kolik do něj odvede. Lze to brát za známku toho, že jsme se ekonomicky posunuli blízko k unijnímu standardu. Že jsme hospodářsky „nejvíc západní“ zemí postkomunistické Evropy. Členským státem, který už zemím jako Portugalsko nebo Řecko ukazuje záda.

Škoda je, že na to nedokážeme být hrdí, že naše platy tomu neodpovídají a že se zrovna teď k podílu na moci přibližují komunisté a Okamura. Že se nám příčí představa země bohaté, a proto solidární s chudšími. Může příštích sedm roků na proměnu téhle čecháčkovské mentality v mentalitu evropskou stačit?

Autor je redaktor MF Dnes