Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Rozpočet nezachránil Babiš, ale průmysl

Jiří Táborský
Jiří Táborský
11. 4. 2018
 7 437

Při pohledu na státní rozpočet se zdá, že řízení státu jako firmy nese ovoce. Ve skutečnosti ale úspěch odmakal český průmysl. Bohužel nejsme připraveni na okamžik, kdy mu dojde dech, přijde propouštění a propad daňových výnosů práce, se kterým rozpočet stojí a padá.

Rozpočet nezachránil Babiš, ale průmysl

HDP v posledních letech roste, nezaměstnanost je nejnižší v Evropské unii a rozpočet končí občas i v černých číslech. Marketingová mašinérie hnutí ANO korelaci mezi nástupem Andreje Babiše do aktivní politiky a návalem příznivých zpráv z ekonomiky náležitě využila. Nicméně korelace neznamená kauzalitu. A proto cílem tohoto textu je detailnější pohled na to, co se za poslední roky dělo v ekonomice i na vládě při sestavování rozpočtu. A to zejména, pokud jde o zaměstnanost, která je pro stav veřejných rozpočtů klíčová.

Napřed zběžný pohled na výdaje, kterými vláda částečně ovlivňuje strukturu ekonomiky.

Většinu vládních výdajů tvoří výdaje povinné ze zákona, tzv. mandatorní, typicky výplata důchodů. V rozpočtu na rok 2018 tvoří povinné výdaje 76,48 procenta celkových výdajů. Na přímé intervence proto v rozpočtu moc peněz není. (Metodická poznámka pro čtenáře z Ministerstva financí: jde o součet mandatorních a quasi mandatorních výdajů, což jsou skoro výhradně mzdy, které státní rozpočet vyplatit zkrátka musí).

Rozpočet stojí na zdanění práce

U povinných výdajů uděláme první zastávku. Jejich výše nebo spíš jejich podíl na celkových výdajích snižuje v dobách krizí manévrovací prostor vlády. Když Sobotkova vláda s Andrejem Babišem jako ministrem financí schvalovala „svůj“ první rozpočet, povinné výdaje tvořily 73,9 procenta. Za těch pár let to Sobotkova a následně Babišova vláda bez důvěry s hlasovací podporou komunistů a SPD dotáhla až na zmíněných 76,48 procenta v letošním roce. Za nárůst nemohly důchody ani sociální dávky, ale mzdové výdaje státní správy. Ty mají jen v letošním roce stoupnout o víc než 30 miliard na celkových 232,6 miliardy korun. Je fér připomenout, že nejde jen o platy úředníků, naopak největší část koláče připadne na učitele, policisty, vojáky a další státem placené profese.

Další zastavení bude u struktury příjmů. České veřejné finance jsou výrazně závislé na zdanění práce. S daňovým zatížením práce ve výši 42,97 procenta mzdových nákladů jsme na osmém místě v OECD. Samotná daň z příjmu fyzických osob není v mezinárodním srovnání zvlášť vysoká (konkrétně jsme s podílem této daně ve výši 3,79 procenta HDP na čtvrtém místě od konce). Výrazně vyšší je povinné pojistné: loni se na pojistném na sociální zabezpečení vybralo 466 miliard a dalších 200 miliard na zdravotním pojištění (což nás pro změnu v OECD s podílem 14,7 procenta HDP řadí na pátou příčku shora). Součet výnosů daní a pojistného z práce tak představuje 53 procent celostátního inkasa daní a pojistného, což není zrovna málo. Naše zdanění práce (a tedy i závislost na něm) je vyšší, než je průměr Evropské unie. Eurostat konkrétně spočítal, že průměrná míra zdanění práce je v Unii 35,9 procenta. V Česku tou dobou ten samý ukazatel dosáhl hodnoty 39,3 procenta

Průmyslová velmoc

Pokud tedy chceme pátrat po původu přebytkových nebo téměř vyrovnaných rozpočtů poslední doby, musíme příčiny hledat v klesající míře nezaměstnanosti. Jakmile tento trend pomine, vrátí se veřejné finance do stejného stavu, v němž byly. Vlastně bude stav spíš horší vzhledem ke zmíněnému nárůstu povinných výdajů.

Citlivost našich veřejných financí na výkyvy na trhu práce ilustroval krizový rok 2009. Česko do něj vstoupilo s nezaměstnaností 4,4 procenta (poslední kvartál roku 2008) a v posledním čtvrtletí 2009 byla nezaměstnanost 7,2 procenta. Tento relativně drobný nárůst stačil k tomu, aby se příjmy pouze z pojistného na sociální zabezpečení propadly meziročně o 37,6 miliardy.

A tím se zvolna přesouváme k tomu, proč jsou tiskové zprávy o plnění státního rozpočtu plné optimismu. Nemíním upírat Ministerstvu financí, že po zavedení EET, kontrolního hlášení a dalších nápadů se chvílemi růstem daňového inkasa podařilo předstihnout hospodářský růst. Těžiště úspěchu ale tkví jinde. A je bohužel značně vrtkavé.

HPH

Hrubá přidaná hodnota

HPH představuje rozdíl mezi celkovou produkcí a mezispotřebou (celkovými náklady na vznik této produkce). Tedy prakticky celkovou hodnotu, která v ekonomice nově vznikla v určitém časovém úseku. Je součástí hrubého domácího produktu, který kromě HPH obsahuje ještě zaplacené daně. Pro určité výpočty je vhodnější používat HPH místo HDP, aby nedocházelo ke zkreslení daňovými změnami.

Česko je nejprůmyslovější země Evropské unie. V roce 2016 vzniklo 28,11 procenta hrubé přidané hodnoty (viz box) ve zpracovatelském průmyslu. Sektor zaměstnával 26,61 procenta veškeré pracovní síly. Tomu se ostatní odvětví ani neblíží (druhou příčku má velkoobchod a maloobchod s podílem na zaměstnanosti 14 procent).

Zároveň je náš průmysl značně orientovaný na export. Pokud zahraniční poptávka z nějakého důvodu spadne, tak spadne i náš průmysl. To jsme si konec konců vyzkoušeli v roce 2009. Export padal a to samé postihlo i zaměstnanost. Celková zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu propadla meziročně o bezmála osm procent (hůř dopadl jen sektor těžba a dobývání, který ale představuje jen 0,62 procenta celkové zaměstnanosti). V průmyslu přišlo tehdy za rok o práci bezmála 109 tisíc lidí. Je zřejmé, že tak velká změna zaměstnanosti má logicky obrovský makroekonomický přesah do veřejných rozpočtů.

A právě tento vztah, který nás tak táhl dolů v roce 2009, stojí za příznivými čísly z posledních let. Export roste a zaměstnanost i objem platů v oblasti zpracovatelského průmyslu roste spolu s ním. Růst začal někdy kolem roku 2012, přičemž mezi lety 2012 a 2016 vzrostla celková zaměstnanost o bezmála 184 tisíc lidí. A který sektor se na tomto růstu podílel skoro 47 procenty? Kdo hádá zpracovatelský průmysl, má bod.

Bude se škrtat jako za Kalouska?

Co z toho tedy plyne? Nemám proti průmyslu vůbec nic. Naopak mi přijde fajn, že ten český pojme 1,4 milionu lidí, z nichž řada má jen nízkou kvalifikaci, a přesto si díky vysoké ziskovosti například automobilového průmyslu přijdou na pěkné peníze. Nicméně vazbou mezi zaměstnaností v průmyslu a veřejnými rozpočty bychom se měli zabývat.

Jestli je totiž něco opravdu značně volatilní a citlivé na hospodářský cyklus, je to právě zaměstnanost v průmyslu, jak ukazuje přiložený graf.

Celková zaměstnanost v sektoru zpracovatelský průmysl v jednotkách osob
Zdroj: systém národních účtů ČSÚ, výpočty autora

Další dva grafy ukazují vývoj inkasa pojistného na sociální zabezpečení, které přímo odráží objem náhrad vyplacených zaměstnancům (u daní vzniká zkreslení v důsledku slev na dani, takže je lepší používat pojistné), a objem náhrad ve zpracovatelském průmyslu. Podobnost těchto dvou grafů – zvětšit je můžete kliknutím – není náhodná.

Vývoj inkasa pojistného na sociální zabezpečení v milionech Kč.
Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení

Vývoj objemu náhrad v sektoru zpracovatelský průmysl (mzdy, platy a odměny za práci) v běžných cenách daného roku v milonech Kč.
Zdroj: systém národních účtů ČSÚ, výpočty autora

Žádný růst není trvalý a nějaká recese jednou přijde. Pokles zahraniční poptávky v našem případě bude znamenat propad zaměstnanosti a následně i citelný propad příjmů veřejných rozpočtů. Posledních pár let, které jsme mohli využít ke strukturálním změnám, jsme totiž v podstatě promarnili. Až přijde recese, bude muset vláda zase bezhlavě škrtat, jako to dělal Miroslav Kalousek s Petrem Nečasem. Ty to politicky nejspíš stálo život. Uvidíme, co to udělá s touto vládou bez důvěry.

Pokračování článku: 

Úvodní snímek někdejšího strážce státního rozpočtu Andreje Babiše: František Vlček / MAFRA / Profimedia

 

 

 

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (45)

Vstoupit do diskuze
Jiří Táborský

Jiří Táborský

Většinu profesního života strávil v médiích (HN, LN, Česká pozice aj.), kde se zaměřoval zejména na oblast veřejných financí, rozpočtu, daní a sociálních systémů. V posledních letech se také věnuje e-governmentu,... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo