Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Orbán: králem ve zchudlé zemi

Luboš Palata
Luboš Palata | 10. 4. 2018 | 22 komentářů | 4 895
maďarskomigraceviktor orbán

Volby v Maďarsku vyhrál Fidesz Viktora Orbána. Ten si v letech 2010–2014, kdy měl v parlamentu pohodlnou ústavní většinu, uzpůsobil volební systém. Zisk 49 procent hlasů voličů mu tak ústavní většinu zaručuje i tentokrát. I příští čtyři roky si v Maďarsku bude moct dělat, co bude chtít.

Orbán: králem ve zchudlé zemi

„Za námi je velká bitva, dosáhli jsme rozhodujícího vítězství. Vytvořili jsme možnost chránit Maďarsko. Naše vlast ještě není tam, kde jsme ji chtěli mít, ale už se vydala cestou, kterou si sama zvolila,“ uvedl Orbán po volební noci zlověstně, ale velmi, velmi neurčitě.

Zchudlá, vylidňující se země

Orbán, samovládce v čele státu, vlády i strany, má po osmi letech teoreticky stejnou nebo v některých ohledech možná i větší moc než Putin. Je ale chudým králem. Maďarsko je nejchudší zemí Visegrádské čtyřky, Maďaři mají horší platy, platí vyšší daně a mají dražší život než Poláci a Slováci, o Češích a Slovincích, s nimiž se Maďarsko mohlo ještě na konci devadesátých let srovnávat, nemluvě. Mladí Maďaři hlasují nohama a ekonomická emigrace z Maďarska je dnes v poměru k počtu obyvatel výrazně větší než z kterékoli jiné středoevropské země.

Viktor Orbán snil, že bude premiérem patnácti milionů Maďarů. Dnes stojí v čele země, která nemá ani deset milionů obyvatel. Kdyby se odečetli ti, kteří šli za prací do západní Evropy, nebylo by to deset milionů ani po započtení statisíců zahraničních Maďarů, kterým po roce 2010 rozdal maďarské pasy a umožnil jim volit. (Mimochodem si tím podle odhadů pomohl o nějakých čtvrt milionu hlasů.)

Maďarsko je ale nejen chudá země, ale přesněji řečeno zchudlá. Orbán musel po roce 2010 vyrabovat soukromé penzijní fondy, aby zvládl první nápor finanční krize. Atomovou elektrárnu Paks Maďaři dostavují za ruské peníze – a kdyby ji neplatilo Rusko, prostě se nestaví. Putin ale není tak hloupý, aby Maďarsku jen tak věnoval v přepočtu sto, možná i dvě stě miliard korun. Budapešť bude muset Rusku Paks splatit včetně úroků.

Relativní chudoba dělá z Maďarska zemi přitažlivou pro západní investory, včetně německých, kteří si z něj dělají levnou montovnu. Velké společnosti si s autokraticky vládnoucím Orbánem dokážou dohodnout slušné podmínky. V zemi funguje poměrně brutální systém veřejných prací, který zasahuje zejména romskou populaci a uměle snižuje čísla nezaměstnanosti. Orbánovi zajišťuje vysokou podporu ve venkovských oblastech, kde žije nejvíc Romů, a státu zase – za velmi diskutabilních podmínek – levnou manuální pracovní sílu. Vede ovšem k dalšímu rozevírání sociálních nůžek a dlouhodobé důsledky můžou být při stále silně rostoucí velikosti romské menšiny pro Maďarsko velmi vážné.

Bez peněz z Unie to nepůjde

Král chudého Maďarska Viktor Orbán také nadále zůstává závislý na přílivu peněz z Evropské unie. Prakticky jen ty mu pomáhají udržovat v chodu modernizaci infrastruktury, která už ale zdaleka nemůže být ve výkladní skříni střední Evropy, jak to bylo ve „zlatých devadesátých“. A západní státy Unie dávají Orbánovi jasně najevo, že si musí vybrat mezi demokracií, právním státem a penězi z Unie, nebo autokracií a drsným škrtáním evropských fondů v dalším finančním rámci pro léta 2021–2027. To je pro Orbána, který se v povolební večer tvářil, že si s Maďarskem může dělat, co chce, silný limit. Ano může, ale za „vlastní“ peníze.

Problém, který Orbán podle opozice i zbytků nezávislých novinářů má, je také rozšiřující se korupce a klientelismus, na který upozorňuje i bruselský Olaf. „Už jim nestačí vily, už si kupují zámky,“ řekl mi před časem nejmenovaný západní diplomat působící v Budapešti. I to má Orbán společné s Putinem.

Euro jako fíkový list

Na druhé straně se od Orbána můžeme dočkat i jiných překvapení. Před časem budapešťská vláda připustila, že si umí představit vstup země do eurozóny. K tomu by sice bylo třeba změnit ústavu, ale to by pro Orbána po těchto volbách nebyl problém. Přijetí eura by mu umožnilo pokračovat ve hře, kterou hraje v posledních letech. Doma vládne jako autokrat potlačující občanskou společnost a útočí na Unii jako nepřítele, v Bruselu ale až na migrační kvóty schvaluje všechno, co je třeba, a takříkajíc nedělá problémy. 

Jak už ale bylo řečeno, peníze z Bruselu bude Orbánovo chudé Maďarsko ještě potřebovat, evropské fondy Orbánovi ani Putin, ani Číňané, s nimž se stále častěji objímá, přinejmenším zatím nenahradí. Takže i nadále platí, že doma v Maďarsku je Orbán sice král, ale v Bruselu jen premiérem devítimilionového chudého státu na východní hranici Unie, někde mezi Ukrajinou a Srbskem.

Autor je redaktor MF Dnes, úvodní fotka: Northfoto / Shutterstock.com

Jarní Finmag

Finmag srpen 2020Zdroj: Finmag

Až nám technologie rozvážou ruce. Popularizátorka umělé inteligence Sara Polak o revolučních dobách, ve kterých žijeme.

Dobrou! Téma čísla – spaní. Pavel Jégl zkoumá, jak spali předkové. Lifehacker Tomáš Baránek líčí, jak zkoumá, jak spí on sám. Fyzioložka Zdeňka Bendová o biorytmech a světle.

Učit se, učit se atd. Tematický blok o vzdělávání a kariéře. Česko rekvalifikuje, i když o tom úřady práce, nevědí, píše Jiří Hovorka. Nevyužili jsme historickou šanci zničit maturity, lituje Vojtěch Dobeš. Robert Vlach o údělu celoživotního vzdělávání u volnonožců.

FIN. Ve finanční části magazínu Dominik Stroukal a investeens. Petr Kučera sleduje bankovní novinky. Balík textů o realitách a realitních fondech.

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.