Uber a Lyft si chtějí vyprosit monopol na samořídící auta

Americké silnice zaplní samořídící auta. Je to jenom otázka času. Vlastně je docela pravděpodobné, že někdy plus minus během příštích deseti roků bude samořídící každé auto, které na silnici potkáte, a auta, jak je známe dneska, budou minulost.

Závody ve vývoji takových aut už dávno běží. Velké společnosti Volvem počínaje a konče Alphabet, mateřskou společností Googlu, soupeří, kdo dostane první povolení k provozu pro sériově vyráběné vozy.

Nikdo nepopírá, že tahle auta budoucnosti obrovsky ovlivní, jak Američané auty jezdí a jak je využívají. Některé společnosti, které provozují „sdílená auta“, by ale rády upřely zákazníkům rozhodování o tom, jak bude ta budoucnost jednou vypadat. Pochopitelně se to vůbec nelíbí obhájcům volného trhu, kteří celé roky společnosti jako Lyft a Uber bránili.

Za správnou věc

Od chvíle, kdy se na trhu objevily, čelily firmy nabízející spolujízdu, obrovskému odporu zavedených taxikářských firem. Ty si užívaly téměř osmdesát roků nerušeného monopolu, protože zkrátka neexistoval lepší způsob fungování, a tedy ani žádná skutečná konkurence. Když se ale ve velkém začaly používat chytré telefony a další technologie, klasické mávání na taxík začalo být čímsi nepohodlným, přežitkem.

Místo aby hledaly způsob, jak adekvátně čelit konkurenci, taxispolečnosti využily svá spojení na místní zastupitele a pokusily se dosáhnout takové regulace, která by spolujízdu zničila. A skutečně – na téhle frontě šíbři zaznamenali nějaké úspěchy.

Jenže poptávka po spolujízdě už byla tak velká, že ji prostě nešlo ignorovat. Zákazníci dávali přednost sdílené ekonomice, nechtěli dělat věci postaru. Což je nakonec ten největší důvod, proč David souboj s Goliášem dokázal přežít.

Teď ale Uber a Lyft, místo aby se snažily porozumět tomu, co by jejich zákazníci mohli v blízké budoucnosti pravděpodobně chtít, hledají způsob, jak u americké veřejnosti prosadit nový model vlastnění aut. Takový, který je v naprostém rozporu s principy volného trhu, které mají prvořadou zásluhu na úspěchu těchhle společností.

Pochybný návrh

Představte si svět, ve kterém je zakázáno soukromě vlastnit samořídící auto. Pokud by si Uber, Lyft a Zipcar nějakým způsobem prosadili svou, brzo by takový svět mohl být skutečností. Svoji vizi budoucnosti samořiditelných aut představuje řada velkých hráčů v byznysu se spolujízdou v dokumentu nazvaném Principy sdílené mobility v udržitelných městech (Shared Mobility Principles for Sustainable Cities).

Samotný návrh často mluví o tom, jaké dlouhodobé cíle mají soukromé společnosti, které ho sestavovaly. Jeho implementace ale smrdí vládním vměšováním do trhu. První bod například říká:

1. Města a jejich mobilitu plánujeme zároveň

Způsob, jakým se naše města staví, předurčuje potřeby mobility i způsoby, jakými se tyto potřeby dají naplnit. Rozvoj, městský design a veřejná prostranství, stavební restrikce a územní plánování a další regulace využití půdy můžou podpořit města kompaktní, přístupná, příjemná k žití a udržitelná.

Víc územního plánování je ovšem to poslední, co lidi potřebují. Ve skutečnosti mají takové regulace hrozné důsledky a lidem nepomáhají, ale ubližují.

V jiném bodě se píše:

7. Podporujeme spravedlivé poplatky napříč všemi způsoby dopravy

Každé vozidlo a každý způsob dopravy by měly zaplatit spravedlivý díl nákladů na využití silnice, za vjezd do centra, za znečištění a za parkování podél chodníku. Spravedlivý podíl by měl brát v úvahu náklady na provoz a údržbu a sociální náklady.

Jenže lidé už dávno prostřednictvím vynucených daní platí za silnice víc než svůj „spravedlivý podíl“. Řidiči nebo cestující by neměli být zatěžováni žádnými dalšími náklady – pokud to nebude z jejich osobního, dobrovolného rozhodnutí.

Ten nejproblematičtější aspekt si ale tvůrci dokumentu schovali na konec, do posledního bodu, ve kterém se říká:

10. Jsme pro to, aby se v hustě zalidněných oblastech směla autonomní vozidla provozovat jen ve sdílených flotilách

Vzhledem k převratnému potenciálu technologie autonomních vozidel je nezbytné, aby všechna autonomní vozidla byla součástí sdílených flotil, aby byla dobře regulovaná a bezemisní. Sdílené flotily dokážou zprostředkovat lepší dostupnost služeb pro každého, maximalizovat veřejnou bezpečnost a minimalizovat emise, zajistit, že údržbu a aktualizaci software budou provádět profesionálové, a realizovat slib snížení počtu vozidel, zácp i zmenšení prostoru, který zabírají parkující auta. To všechno v souladu s trendy vedoucími ke snížení používání osobních aut v hustě obydlených částech měst.

Celé roky bojoval Uber, Lyft a další proti taxispolečnostem, které se snažily využít stát k tomu, aby prosadil regulace podle jejich střihu. Přivedlo jim to také mnoho příznivců z řad zastánců volného trhu. A teď, po mnoha vítězstvích, si Uber a spol. chtějí postavit vlastní monopol na auta bez řidičů.

Marc Scribner z Competitive Enterprise Institute píše: „Uber, Lyft, ZipCar a další navrhují zákonem zakázat soukromé vlastnictví samořídících aut v centru měst a celé jádro trhu s těmito vozidly, tedy města, vyhradit vlastníkům korporátních flotil. Což je role, ve které si Uber, Lyft a ZipCar představují v příštích letech právě sebe. Uber vidí, kdo je jeho budoucí konkurence – jste to vy.“

Návrh zmiňovaných firem Scribner přiléhavě charakterizuje jako „nestydatý, klientelistický kapitalismus se zeleným nástřikem“.

Jak se řídí budoucnost

Ovšemže – dokument, ze kterého tu citujeme, neříká, že Uber a ostatní budou chtít totální zákaz soukromého vlastnictví aut. Jenže pokud tu máme pravděpodobnost hraničící s jistotou, že v budoucnosti nebudou po silnicích jezdit jiná auta než ta bez řidiče, je tak silné vyhlášení, kdo by měl mít dovoleno samořídící auto vlastnit, dost problematické.

Je vysoce pravděpodobné, že v okamžiku, kdy se samořídící auta začnou vyrábět masově, klasická auta budou přirozeně ubývat. Pokud je rovnou nezakážou kvůli ohledům na životní prostředí. Jestli samořídící auta nebude nikdo zakazovat, lidé si je pravděpodobně budou ve velkém pořizovat a brzy ve městě neuvidíte nic jiného. Pokud o tom pochybujete – kolik lidí jste viděli producírovat se ve věku iPhonů s walkmanem? Nové technologie zkrátka nahrazují ty staré. Pokud nejste zrovna hipster se slabostí pro vinyly.

Jenže je klidně možné, že nějaké zákonné restrikce přijdou. Ekologičtí aktivisté nikdy nepřestanou hledat cesty k zákazům toho, o čem věří, že škodí životnímu prostředí. Je to jen pár let, co navrhovali zákaz klasických žárovek, který měl stát na počátku nové éry energeticky úsporných svítidel.

To je ten důvod, proč je ten návrh na soukromé vlastnictví autonomních vozidel tolik problematický. Když nebudou „klasická“ auta, znamená omezení osobního vlastnictví těch samořídících prakticky zákaz vlastnit jakékoli auto.

Dokument vydaly soukromé společnosti. Není nic známo o tom, že by existoval plán, jak navrhovaná omezení vynutit. Monopol na vynucování má stát, takže pokud by se některé z těch omezení mělo stát realitou, bez angažmá státu to nepůjde. To co teď dělají ridesharingové společnosti, je možná ještě horší než to, co dělaly taxispolečnosti.

Ty se snažily prosadit nové, v podstatě nahodilé regulace. Uber a ostatní ale chtějí rovnou zakázat vlastnictví samořídících aut. Je to extrémně nebezpečná věc. Takový zákaz může vést k dalším omezením, která povedou k tomu, že tržní komodity nebudou vlastnit jednotliví lidé, ale lid. Takhle se dostáváme zas o krok dál na cestě k nevolnictví, před kterým tak vášnivě varoval F. A. Hayek. Ovšem osobní vlastnictví nechce omezovat každý, kdo je nějak zainteresovaný na budoucnosti autonomních vozidel.

Tesla Network

Když se podíváte, které společnosti jsou pod Principy sdílené mobility podepsané, jeden z klíčových hráčů chybí: Tesla

Když Elon Musk uvažoval o tom, jak samořídící auta změní budoucnost dopravy, nepokusil se v nejmenším naznačovat, že jejich soukromé vlastnictví by se mělo zakazovat. Naopak představil plán, který by vlastníkům autonomních aut umožnil vydělávat na nich, když je zrovna sami nepoužívají.

Ve svém Master Planu (část druhá), předpověděl síť Tesla Network.

Píše:

Až regulátoři povolí skutečně samořídící auta, bude to znamenat, že si svoji Teslu můžete zavolat prakticky odkudkoli. A jakmile vás nabere, můžete spát, číst si, dělat cokoli až do cíle svojí cesty.

Svoje auto budete moct taky pouhým ťuknutím v telefonní aplikaci od Tesly přidat ke sdílené flotile Tesel a nechat ho – zatímco vy budete v práci nebo na dovolené – vydělávat peníze a tak významně snižovat náklady na autopůjčku nebo leasing, s tím, že výhledově je může výdělek i překonávat. Radikálně se tak snižují náklady na vlastnictví auta, až k bodu, kde si každý bude moct dovolit vlastní Teslu. Většinu aut jejich majitelé využívají sotva pět až deset procent dne. Ekonomická využitelnost samořídícího auta je tedy pravděpodobně několikrát vyšší než využitelnost konvenčního auta.

Ve městech, kde poptávka převyšuje nabídku aut v osobním vlastnictví, bude Tesla provozovat vlastní flotilu, abyste  si mohli kdykoli přivolat auto bez ohledu na to,kde právě jste.

Tam, kde by Uber a spol. rádi zakázali osobní vlastnictví aut, Tesla vlastníkům nabízí možnost vydělat na vlastnictví auta peníze – a zároveň vlastnictví zpřístupnit většímu množství zákazníků. To je plán, který si zaslouží pochválit.

Nechci tím říct, že tu není prostor pro flotilu samořídících aut vlastněnou Uberem. Stejně jako dala řada zákazníků přednost Uberu před vlastním autem, bude jistě tržní poptávka i po takových službách. Jen by to jaksi mělo zůstat na volbě zákazníka, ne na rozhodnutí soukromých společností, krytých vládní mocí.

Technologie – to se nedá popřít – nám dělají život podstatně pohodlnější. Pokud by ale to pohodlí mělo být na úkor práva na soukromé vlastnictví, máme tu pořádný problém. Spolujízda změnila způsob, jakým cestujeme, a Uber s Lyftem v tom hrály zásadní roli. Postavily se přitom klientelistickému kapitalismu, ve kterém si taxispolečnosti mohly tak dlouho udržovat roli státem posvěceného monopolu. Za to všechno si zaslouží náš díl. Za nápad zakazovat soukromé vlastnictví aut si ale nezasluhují nic než odsoudit.

Z anglického originálu publikovaného na FEE.org pro Finmag s láskou přeložil Gabriel Pleska

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag