Za prací se na Západ už moc jezdit nebude. Možná za demokracií

Sčítání lidu v roce 2011 odhalilo, že nejrozšířenější cizí jazyk ve Velké Británii je polština. A příliv Poláků se stal jedním z hlavních důvodů, proč Britové v referendu volili odchod z Unie. Paradoxně se to stalo ve chvíli, kdy začal slábnout. Ne, že by se Poláci vraceli ve velkém zpátky domů, to se zřejmě jen tak nestane, přestávají ale ze své země odcházet.

Když tisíc euro platí co jinde dva tisíce

Průměrná mzda v Polsku je podle Hlavního statistického úřadu přes 1100 eur. V přepočtu na paritu kupní síly jsou zdejší mzdy ale vlastně vyšší, protože Polsko je po Bulharsku a Rumunsku třetí „nejlevnější“ zemí Evropské unie, výše životních nákladů tu podle průměru Eurostatu dosahuje jen 54 procent unijního průměru. Takže vlastně můžete průměrný polský příjem vynásobit dvakrát. Pak vám vyjde, že už v takovém Španělsku se Polákovi vlastně dělat nevyplatí, v Řecku nebo Portugalsku jsou v přepočtu na životní náklady platy vlastně nižší. A i v takových zemích, jako je Švédsku či Finsko, je to kvůli tamní „drahotě“ jen o třicet procent víc než v Polsku.

A na to, aby Polák v tak oblíbené Británii žil na stejné úrovni jako doma, musí při tamních nákladech, které jsou na 122 procent průměru Unie, vydělávat několikanásobně víc než v Polsku. Přitom statisticky se Poláci v cizině ani neblíží tamní průměrné mzdě. Například v Německu, kde je dnes průměrná mzda 3400 eur měsíčně, Poláci vydělávají v průměru jen 1800 eur.

Konec velké emigrace

V celé střední Evropě navíc výrazně klesla nezaměstnanost a panuje nedostatek pracovních sil, především v méně atraktivních dělnických profesích nebo v zemědělství. Polsko se tak poprvé muselo otevřít masové pracovní imigraci z Východu. Za poslední tři roky přišlo do země na zjednodušená povolení pracovat na milion Ukrajinců. V Polsku, ale i v celém regionu stoupají mzdy rekordním tempem, takže motivace cestovat ven za prací dál klesá.

Je to vidět ve statistikách „přistěhovaleckých“ zemí, s Británií na prvním místě, kde počet lidí z visegrádských zemí loni téměř nestoupl. Podobně je to v Irsku. Tamější – v poměru k velikosti země obrovská – polská komunita už neroste. Nejinak v Německu a Rakousku, kde se nedostatek pracovních sil imigranty odjinud, protože zájem Poláků, Čechů, nebo Slováků je malý.

Jestliže se ekonomiky středoevropských zemí a zdejší mzdy budou vyvíjet tempem posledních let, je velká naděje, že další lidé ze střední Evropy už na Západ za prací odcházet nebudou. To je možná jeden z nepřiznaných důvodů, proč se teď začalo mluvit o rozšiřování Unie na západní Balkán. I proto, že západní země zjistily, že vytváření nových pracovních sil z běženců z třetího světa je velmi drahá a velmi problematická záležitostí.

Riziko v politice

Riziko v tomto – pro naši část Evropy optimistickém – scénáři představuje zdejší politická situace, to, jak se Polsko a Maďarsko mění z plně demokratických států v autoritativní režimy euroasijského ražení.

Zatím jde jen o „neliberální demokracie“, které se pozvolna posouvají k „měkkým diktaturám“, zhoršení politické svobody a právního státu je v nich už teď velmi citelné. Zatím to nebývá primární důvod k odchodu do ciziny, ale v Maďarsku, odkud v minulých letech prvně od devadesátých let výrazněji odcházeli mladí lidé, to už určitou roli hraje.

Také v Česku, kde si hnutí ANO i prezident Miloš Zeman pohrávají s nestandardními formami vládnutí, navíc s podporou extrémistických komunistů a okamurovců, může ořezávání plné demokracie vést časem k podobnému vývoji. A to přesto, že zatím jde jen o takové smutně úsměvné řeči u kávy.

Pokud ale je ale politický vývoj bude vést k pocitu, že zdejší demokracie směřuje k demontáži, ti nejmladší a nejschopnější z Čechů se seberou a půjdou.

Autor je redaktor MF Dnes