Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Charita ano. Ale zodpovědně

Každý rok před Vánoci vás zavalí maily, telefonáty i procítěné komentáře facebookových přátel, kteří vás přemlouvají, abyste přispěli na dobročinný účel. Čím se při zvažování všech těch proseb řídit?

Běžná rada, papouškovaná téměř jako slovo Boží, zní zhruba takto: Buďte štědří, řiďte se svým srdcem a důkladně si prověřte, jestli je vybraná charita košer.

Coby politický filozof se zaměřením na etiku filantropie vím, že to není snadné. Etiku obdarovávání vysvětluje rovných pět hlavních teorií.

Odborníci na filantropii a charitativní příspěvky se přou o to, která z nich je nejpřesvědčivější. Všichni se nicméně shodují, že kdo chce obdarovávat druhé zodpovědně, neobejde se bez jisté míry kritického myšlení.

Dávat od srdce

Tento všeobecně rozšířený přístup, který uplatňují například finanční expert Ron Lieber, šarmantní filantropka Jean Shafiroffová a Vanguard Charitable, charitativní fond spravující aktiva v hodnotě sedmi miliard dolarů, nazývám „soucitná filantropie“.

Říká, že dárci by podle ní měli dávat ze srdce a že žádný charitativní účel není lepší než jiný.

Soucitní filantropové si věc hodnou podpory vybírají dvoufázově. Zaprvé si položí otázku, co je pro ně nejdůležitější – to může být náboženství, podvýživa, umění, jejich alma mater nebo třeba výzkum rakoviny.

A pak si ověří, jestli vybraná nadace dodržuje solidní účetní a manažerské zásady.

Takovýto přístup k obdarovávání je sice jednoduchý a flexibilní, pomíjí ale ohledy jako mravní naléhavost dané věci. Jediné, co je podle něj důležité, je osobní zájem dárce. Navíc z něj plyne, že jediným měřítkem výkonnosti charitativních organizací je management a finance, což nemusí být vždy pravda.

Ve světle nedostatků tohoto přístupu vám nabízím ke zvážení ještě čtyři přístupy další – tradiční charitu, efektivní altruismus, reparační filantropii a podporu společenské změny.

Perfektní dárek: pro sebe a ještě pro někoho

Roční předplatné časopisu FINMAG: 1+1 ZDARMA

Hledáte chytrý vánoční dárek? Udělejte radost sami sobě a zároveň taky někomu, koho máte rádi. 

Objednejte si před Vánoci roční předplatné Finmagu a my vám přidáme druhé zdarma jako dárek. Za 294 korun radost na celý rok. Vlastně – dvě radosti.

Obdarovávání nejpotřebnějších

Tradičnější pohled na dárcovství má kořeny v judaismu, křesťanství a islámu.

Tradiční charita nenabádá dárce, aby se zkrátka řídili svým srdcem. Spíš zdůrazňuje, že nejvyšší prioritu má zmírňování utrpení a uspokojování potřeb trpících.

Kdo se kloní k takovému přístupu, bude asi jen obtížně chápat, jak někdo může upřednostňovat podporu místních divadelních spolků, když tolik lidí dnes hladoví nebo je bez domova a spoléhá se na pomoc od organizací typu Armády spásy.

Zastánci tradiční charity se budou spíše zajímat o potřeby oněch 769 milionů lidí na Zemi, kteří v relativním přepočtu žijí za méně než dva dolary denně.

Dávat rozumem

Modernější, introspektivnější přístup, se kterým přišel filozof Peter Singer a který si osvojili mladí miliardáři ze Silicon Valley jako například spoluzakladatel Facebooku Dustin Moskovitz a jeho žena Cari Tuna, je znám jako „efektivní altruismus“.

Finmag a efektivní altruisté

Kašlete na víčka

Se zachraňováním životů je to jako s rodinnými nákupy: utrácejte tam, kde za svoje peníze dostanete nejvíc, přesvědčují efektivní altruisté. Kde přesně to podle nich je? Dozvíte se v aktuálním vydání tištěného Finmagu.


S texty průkopníka efektivního altruismu Petera Singera se můžete potkávat i na našem webu:

Peter Singer na Finmagu

Tento přístup dárce nabádá, aby maximalizovali globální blaho na základě ověřitelné nákladové efektivity.

Tito dárci tvrdí, že je lepší darovat čtyřicet tisíc dolarů důkladně ověřené charitě v subsaharské Africe, která dokáže vyléčit až dva tisíce případů slepoty ročně, než dát stejnou sumu organizaci, která ji utratí na výcvik jediného slepeckého psa v Americe.

Efektivní altruismus odmítá metodiku projektů jako Charity Navigator, které v rámci zvyšování transparentnosti bodují nevládní organizace na základě toho, kolik procent získaných prostředků vynakládají na administrativu a kolik na samotné dobročinné účely. Vyznávají spíš přístup skupin jako GiveWell a Animal Chairty Evaluators, které vybírají cílové charity na základě vědeckých důkazů a statistické analýzy v zájmu dosažení největšího užitku na darovaný dolar.

Charita v zájmu nápravy křivd

Dál můžeme vnímat dobročinné příspěvky jako určitou formu reparací.

V důsledku rostoucí ekonomické nerovnosti, poklesu státních výdajů na vzdělání a rozpočtových škrtů v oblasti sociálních služeb se množí případy sociální nespravedlnosti.

Tento přístup vyvinula politická filozofka Chiara Cordelliová. Ta tvrdí, že za současných podmínek nemají bohatí právo na všechen svůj majetek. Že ve spravedlivější společnosti by pravděpodobně vydělávali méně a odváděli vyšší daně. Proto by neměli považovat své charitativní výdaje za otázku osobního rozhodnutí ani za prostředek ke zlepšování životní úrovně.

Podle Cordelliové je nadměrné bohatství spíš společenským dluhem, který musí být bezvýhradně splacen. Vybrané prostředky by pak mohly jít do zanedbaných veřejných služeb. Dárci, kteří se zajímají o reparační filantropii, mohou například pomáhat rozpočtům strádajících základních škol, jako to dělá v Chicagu rapper Chancelor Bennet známý pod přezdívkou Chance the Rapper.

Příspěvky na obranu proti institucionálnímu bezpráví

Pátým hlavním přístupem k charitě je podpora skupin, které svádějí boj ve sféře politiky. Může se zdát nový a radikální, tak to však není. Prosazovali jej například významný filozof 19. století John Stuart Mill nebo Martin Luther King.

Jeho zastánci uznávají, že odstranění strukturálních příčin chudoby a diskriminace je těžké a může trvat celá desetiletí nebo i déle. Podotýkají ale že i malé politické změny mohou pomoci většímu počtu lidí než i ty největší charitativní projekty.

Současní zastánci tohoto přístup jako kanadský filozof Will Kymlicka nám radí, abychom přispívali politickým stranám a aktivistickým organizacím a bojovníkům za práva menšin.

Dary politickým stranám a lobbyistům možná na první pohled nevypadají jako běžný způsob dobročinné aktivity a v současné době je ani nelze odečíst z daní. Nicméně řada nevládních organizací, projektů na podporu voličského vzdělávání a komunitních politických spolků jsou podle amerického práva charity a příspěvky, které jim plynou, jsou oproštěné od daně.

Od každého něco

Dokonalý návod na zodpovědné obdarovávání zřejmě nenabízí žádná jedna filozofie. Odborníci, kteří prosazují jednotlivé pozice, se ale shodnou na jedné klíčové myšlence – lidé by měli nad svými dobrovolnými příspěvky více přemýšlet.

Ať už se rozhodnete jen pro jeden přístup, nebo si vyberete z každého něco, budete každopádně zodpovědnějšími dárci, pokud při tom nedáte jen na srdce, ale zapojíte taky hlavu.

Z anglického originálu, který vyšel na TheConversation.org, pro Finmag přeložil Aleš Drobek

Ted Lechterman

Ted Lechterman

Doktorand Stanfordovy univerzity, svůj čas dělí mezi McCoy Family Center for Ethics in Society a Center on Philanthropy and Civil Society. Politologii vystudoval na Princetonu. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jaroslav B. Kořínek | 19. 12. 2017 10:21

Musím ocenit zejména informaci o tom, že existuje i taková zrůda jako Chiara Cordelli. Předpokládám, že Ayn Rand by ji preventivně ubila cepem za tu snůšku socanského žvanění.
Schválně si přečtěte ty její exsudáty a kdo hodí kamenem, bude bez viny.

+6
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK