Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Zpomalí konec síťové neutrality porno?

Jakub Skala
Jakub Skala | 28. 11. 2017 | 47 komentářů | 5 607

Zastánci státem nařízené síťové neutrality argumentují svobodou, o kterou by mohli přijít. Zapomínají, že než se regulace před dvěma lety zavedla, nikdo jim tu svobodu neupíral. O tom, že zapomínají na svobody druhých, tedy poskytovatelů netového připojení, ani nemluvě.

Zpomalí konec síťové neutrality porno?

Síťová nebo také internetová neutralita je princip, podle kterého by poskytovatelé internetového připojení měli ke všem datům na internetu přistupovat stejně. Bez ohledu na jejich obsah a původ by si za přenos jakýchkoli dat měli účtovat stejnou cenu a přenášet by je měli stejnou rychlostí. Síťová neutralita ale není věc samozřejmá, vymáhána bývá zákonem.

Pokud vám princip zní příliš obecně, tady je několik příkladů, jak konkrétně by mohli (podmiňovací způsob) poskytovatelé připojení princip síťové neutrality porušovat a určitá data diskriminovat:

  • na základě IP adresy – konkrétním jedincům nebo např. obyvatelům vybrané oblasti zpomalovat připojení, protože poskytovatel ví, že v dané oblasti momentálně neexistuje relevantní konkurence
  • na základě typu protokolu – např. zpomalování P2P přenosů dat (torrentů)
  • konkrétní webové stránky – např. zpoplatnění přenosu dat z porno stránek, sociálních sítí, …
  • dle typu dat – např. zpomalování videa streamovaného skrz Netflix

Obchod jako každý jiný

Vypadá to, že právě Netflix se stal do té doby minimálně regulovanému internetu osudným. Největší americký poskytovatel internetového připojení (a zároveň kabelové televize) Comcast na začátku dekády zpomaloval klientům datový přenos při sledování Netflixu minimálně o čtvrtinu, což mohlo vést k zdlouhavému načítání videa nebo jeho sekání. Není těžké se domyslet, že cílem Comcastu bylo uživatelům službu trochu znepříjemnit a zvýhodnit tak vlastní kabelovou televizi. Netflix následně s Comcastem (a Verizonem a dalšími poskytovateli internetového připojení) uzavřel dohodu, díky které zařídil pro svoje zákazníky rychlejší připojení.

Jinými slovy fungoval jakýsi trh přenosu dat. Každému geekovi se sice při slovech zpomalení nebo zpoplatnění podlijí oči krví, ale jinak je to business as usual. Prodávající se snaží co nejvíc vydělat a kupující co nejlevněji nakoupit. Dokonce je vidět, že jednotliví uživatelé ani nebyli okolnostmi nuceni vydat se sami do boje s megakorporací, což bývá takovým tradičním strašákem proti kapitalismu, ale v případě Netflixu to za ně vyřešil jejich dodavatel. Řešení konkrétního problému zafungovalo a obecně vzato vzhledem k neuvěřitelnému rozmachu internetu od doby jeho vzniku bychom mohli odtušit, že trh s přenosem dat fungoval jako celek asi docela dobře.

160 STRAN FINMAGU

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Devadesátky zlatý, budoucnost nejistá. Rozhovor Petra Fischera s Radovanem Vávrou a Dominikem Stroukalem. Dva ekonomové. dvě generace, dva pohledy na devadesátá léta i roky budoucí

MAG. Téma čísla: knihy • Radim Kopáč a kniha za časů korony • Jak Knihobot recykluje miliony knížek • Metoda zettelkasten: jak nikdy nezapomenout, co jste četli • Mistr, Markétka a Audioteka: audioknižní jednička natáčí velké dramatizace • Jakub Žofčák a nerozumná investice – 20 let od zfilmování Pána prstenů • Tři hrsti tipů

FIN. Jiří Hovorka s šéfem pražské burzy: proč se na ni českým firmám nechce? • To se vám vrátí! Mockrát. Dominik Stroukal o magii ekonomických multiplikátorů • Kdo chce bitcoin bít Josef Tětek o lidech, co to neradi krypto


K regulaci a zase zpátky

Přesto nás pak přišli chránit regulátoři. První regulaci ve prospěch síťové neutrality zavedlo Chile v roce 2010, následovalo dalších několik málo států. Hlavní vlna „pomoci“ spotřebiteli přišla v roce 2015, kdy regulaci zavedla jak Evropská unie, tak Spojené státy (konkrétně Federální komunikační komise, FCC). Upřímně řečeno z mého pohledu se pro koncového uživatele oproti předchozímu stavu nestalo nic moc zásadního a ani pro poskytovatele připojení se naštěstí nejednalo o nějak smrtící regulaci, která by zařízla celý internet. Je to „jen“ další z mnoha klacků pod nohy svobodnému podnikání, který jsme byli nuceni překročit.

Zpátky do přítomnosti. V polovině listopadu 2017 šéf FCC představil plán na zrušení síťové neutrality.

Následoval totální shitstorm. Pod hastagem #NetNeutrality jsem pročetl zhruba 100 tweetů, z toho asi tak 97 bylo proti zrušení regulace. Dá se samozřejmě předpokládat, že hlasitější budou lidé proti něčemu než pro něco, ale i tak to podle twitterových a dalších reakcí vypadá, že názor veřejnosti je jednoznačný. Dalo by se ještě nějak pochopit, že proti zrušení regulace jsou lidé, na které má regulace (zdánlivě) jen pozitivní efekt, je ale zvláštní, jakým způsobem argumentují.

  • „Comcast nám vypne Netflix.“
  • „Za každý poslaný tweet zaplatíme deset centů.“
  • „Poskytovatelé připojení na nás chtějí akorát vydělat“ (No neke!)

Nebo se rovnou můžete podívat, jak si někteří představují ceník internetu po zrušení síťové neutrality.

Bez ochrany ne!

Všichni si samozřejmě pamatujeme, že až do roku 2015 byl internet pekelná díra, kde jsme za každý klik platili horentní částky, a péčko že se načítalo hodinu. Akorát já jsem měl asi kliku. V roce 2000 jsem se mohl připojit k síti až po 19. hodině (mimo špičku) potom, co jsem natáhl desetimetrový kabel ze svého pokoje do obýváku, odpojil jediný telefon v bytě a vyslechl hororové zvuky. Pak jsem se vždycky děsil, aby měsíční vyúčtování nebylo moc přes tisícovku a já neměl příští měsíc zatrhnutý internet. Zatímco v roce 2015 jsem měl neomezený wifi internet s rychlostí, která zásadně převyšovala moje uživatelské potřeby. Než jsem si namazal rohlík, stáhla se mi půlka série a já mohl koukat celý večer. To všechno za pět set, po zohlednění inflace tedy cirka za třetinu původní ceny.  Subjektivně mi přijde, že internet nefungoval tak špatně ani bez regulace.

Vzhledem k ne až tak drakonickému dopadu regulace mi na ní tedy připadá nejzajímavější sledovat, jak lidé reagují na zrušení síťové neutrality. Dva roky poté, co vstoupila v platnost. Aniž by cokoliv z toho, čím straší, v nějaké zásadní míře před dvěma lety platilo. Jestli za dva roky dokážou sami sobě nalhat takové nesmysly, těžko by byli kdy schopni přijmout argumentaci o zrušení regulací, které platí už desítky let. Pro zastánce minimálních státních zásahů smutná zpráva. A zároveň taky poukázání, že zaměřovat se především na logickou argumentaci nemusí být ta nejlepší cesta.

Kapesníčky Tempo pro pomalé připojení nám vyfotografoval Tudor Catalin Gheorghe / Shutterstock.com

Autor článku

Jakub Skala

Jakub Skala

Jakub Skala je neustále fascinován tím, co se na světě děje. O něčem z toho píše.