Německý koncern Bahlsen se v červenci rozhodl ve svých výrobcích určených pro střední a východní Evropu nahradit palmový olej máslem a vrátit se tak k receptuře, kterou používá u výrobků pro německé spotřebitele. Výrobce sušenek s ročním obratem kolem 14 miliard korun, to odůvodnil přáním zákazníků. Zdá se tedy, že dvojí kvalita potraviny v Evropské unii může skončit i bez úředních nařízení. Jak jsem ostatně naznačoval:
Palmový olej se získává z plodů palmy olejné (z dužiny se lisuje olej palmový, ze semen palmojádrový). Ta původně pochází ze Západní Afriky, kde se dodnes pěstuje, rychle se ale rozšířila do světa – do Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie. Největší producenti jsou Indonésie a Malajsie. V těchto zemích také dochází kvůli budování nových a nových plantáží palmy olejné k překotnému odlesňování.
Většina palmového oleje ale nemíří do potravinářského průmyslu, mnohem větší objem tohoto nejlevnějšího rostlinného oleje se přidá do „biopaliv“ a maziv, obrovské množství se ho spotřebuje na výrobu kosmetiky a jiného drogistického zboží.
Je to kampaň!
Stejně jako Bahlsen postupují i mnozí další velcí výrobci potravin v Evropě: nahrazují palmový olej živočišnými tuky. Tento pro leckoho jistě potěšitelný jev má ovšem i rubovou stranu. V Evropě výrazně stoupla poptávka po másle a živočišných tucích obecně.
A právě tato poptávka, nikoli nějaká domluva výrobců másla nebo spiknutí velkých prodejních řetězců, stojí z velké části za tím, že se maloobchodní cena čtvrtky másla vyšplhala na šedesát korun. Ministerstvo zemědělství mimochodem připouští, že na Vánoce jeho cena, i vzhledem k vypjaté máselné hysterii, ještě vyskočí nahoru.
„Krav je pořád stejně, mléka taky, nějaký zásadní růst vývozu z Evropy do Číny nebo kamkoli jinam do světa se nekoná,“ říká mi manažer firmy, které patří k velkým hráčům na českém trhu s mlékem. „Není to ani v tom, že by lidé začali nějak víc kupovat másla, pokud tedy odhlédneme od momentální hysterie. To, co se ale změnilo, je, že velcí výrobci se kvůli kampani proti palmovému oleji začali vracet k živočišným tukům,“ vysvětluje. „Lidé si začali číst složení výrobků a ve velkém odmítali výrobky s přídavkem palmového oleje kupovat,“ uvádí mlékárník.
Lesní člověk v ohrožení
Kampaň proti palmovému oleji má dva zdroje. Jedním z nich je, že jeho konzumace není údajně příliš zdravá. Druhý má co do činění s ekologií a právě kvůli němu se z palmového oleje stalo politikum: kvůli jeho výrobě rychle mizí deštné pralesy v Indonésii a Malajsii. Mluví se jednak o globálním dopadu, tedy o klimatických změnách, se kterými prudký úbytek lesů může souviset, jednak o dopadu lokálním. A paradoxně ten je možná pro protiolejnou kampaň rozhodující. Deštné pralesy jsou pochopitelně domovem mnoha rostlinných i živočišných druhů, mezi kterými jsou také jedni z nejbližších příbuzných člověka – orangutani. A obrázek trpícího mláděte lesního člověka (což je význam malajského sousloví orang hutan) dokáže víc než stoh racionálních argumentů.
Deštný prales v Indonésii. Bývalý. Mladá palma olejná.
Do čela hnutí proti palmovému oleji se celosvětově postavila organizace Greenpeace, v Česku pak vznikla třeba Koalice proti palmovému oleji. Ale pozor: ekologické organizace už odstartovaly tažení také proti kokosovému a sójovému oleji.
Evropský parlament – Evropská unie je v globálním měřítku druhý největší odběratel palmového oleje – přijal v dubnu velkou většinou rezoluci, která vyzývá Evropskou komisi ke krokům k zásadnímu omezení používání palmového oleje, nejen v potravinářství, ale především jako přídavku do biopaliv.
Připočtěte k tomu obrat výživových poradců, kteří po letech doporučování rostlinných olejů objevili, že „škodlivé“ živočišné tuky vlastně neškodí, ba že můžou být i zdravé.
Podtrženo: máslo může být klidně ještě mastnější, než je dnes. Pravda, až budete kupovat máslo za padesát šedesát korun, může vás hřát dobrý pocit, že přispíváte na to, že snad orangutanům v Indonésii ještě nějakou dobu zůstanou jejich poslední útočiště. A nevnímejte to ani ironicky, takhle je náš svět propojený. Ale samozřejmě platí, že dokud se palmového oleje vzdá jen Evropa a jen v potravinách, nemusí to znamenat mnoho, poptávka po něm jakožto levné surovině zejména pro energetiku a chemický průmysl může i bez toho dál růst. A lesů bude dál ubývat.
(A pokud byste to chtěli mít ještě složitější, můžete myslet na to, jestli změna vašich spotřebitelských preferencí nepřipraví o živobytí nějakého malajského člověka rodu homo, který je vám zřejmě ještě o něco příbuznější než orang hutan, člověk lesní.)
Autor je redaktor MF Dnes
