Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Africké námluvy

Pavel Jégl
Pavel Jégl | 4. 10. 2017 | 2 komentáře | 3 063

Evropská unie i Čína se předhánějí v investicích do afrických ekonomik. Pomůžou nové obchody obyčejným Afričanům k lepšímu živobytí, nebo jim nanejvýš dají vydělat na cestu pryč?

Africké námluvy

Afrika je teď v Evropě spojována nejčastěji s migrací. Jenom do Itálie přišlo přes Středozemní moře během posledních čtyř let víc než půl milionu lidí. Miliony dalších jsou připraveny vydat se v jejich stopách. Pokud se taková migrační vlna dá do pohybu, Evropa bez hranic skončí.

Varuje před tím kdekdo, i Angela Merkelová. „Když bude beznaděj příliš velká, všichni mladí Afričané se jednoho dne seberou a půjdou hledat štěstí jinam. Takže když pomůžeme Africe, pomůžeme sami sobě. Budeme ve větším bezpečí,“ prohlásila v červenci kancléřka, když ve skupině největších ekonomik světa (G20) prosazovala investiční plán – Dohoda s Afrikou (Compact with Africa). Jeho podstatou je státní podpora a garance soukromých investic, které mají pozvednout ekonomiky afrických zemí. Už před tím její vláda připravila „Marshallův plán pro Afriku“, který má usnadnit německým firmám podnikání na černém kontinentu, a plán „Pro! Afrika“, zaměřený na digitalizaci afrických zemí.

Co všechny tyhle plány změní? Vyspělý svět přece do Afriky už desítky let investuje a posílá pomoc. Zahraniční společnosti tam otevírají doly, stavějí továrny a infrastrukturu, nabízejí pracovní místa. Přesto Afrika zůstává nejchudším kontinentem. V čem je tedy problém? A pomáháme vůbec, nebo spíš kolonizujeme?

Čestné účty

Nezisková organizace Health Poverty Action sleduje toky peněz z Afriky a do Afriky. Z její analýzy vyplývá, že v roce 2015, ze kterého pocházejí zatím poslední data, do afrických států přiteklo 162 miliard dolarů – v pomoci, půjčkách a v investicích.

Slušná částka, řeknete si. Jenže jen do chvíle, než zjistíte, že ve stejné době z Afriky odteklo 203 miliard dolarů – zejména ve formě zisků nadnárodních společností, splátek dluhů a daňových úniků. Z toho vychází bilance minus 41 miliard dolarů. Tuto sumu vytáhl zbytek bohatšího světa z chudé Afriky.

Na úvodní fotce: Květinářka v zambijské Lusace vybírá nejlepší růže z celého skleníku. Na export do Evropy.
africa924 / Shutterstock.com


Tenhle článek vyšel v zářijovém čísle Finmagu. Pokud si ho chcete přečíst, kupte si aktuální číslo našeho časopisu nebo zauvažujte o výhodném dlouhodobém předplatném.

Autor článku

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval v médiích – v Zemských novinách, centrální redakci regionálních deníků a v Hospodářských novinách. Zasedal v redakční radě Vojenských rozhledů. Kromě psaní se nyní věnuje finančnímu poradenství ve struktuře Partners (pracuje ve VIP kanceláři v Praze-Vinohradech) a svému psovi.