Polská doba uhelná končí jen velmi pozvolně

Když polská premiérka Beata Szydłová na letošním Ekonomickém foru přebírala prestižní titul Člověk roku, říkala mimo jiné, že se jejímu kabinetu v posledních dvou letech podařilo zachránit polské uhelné hornictví. Tedy zejména slezské černouhelné doly, které se v posledních letech držely nad vodou jen o málo lépe než Ostravsko-karvinské doly na české straně.

Jak je to s polským uhlím doopravdy? A vůbec, v jaké kondici je polská energetika, podaří se našemu severnímu sousedovi zbavit energetické závislosti na Rusku?

Bývalý polský vicepremier a ministr hospodářství Janusz Steinhoff (71), který v Krynici moderoval panel o zahraničních investicích do těžby surovin v Polsku, to s černým uhlím vidí o něco černěji než současná premiérka, přesto se podle něj v dohledné budoucnosti polská energetika bez uhelných elektráren neobejde.

Premiérka Beata Szydlová tvrdí, že se jejímu kabinetu podařilo zachránit polské havíře i polské hornictví. Není to trochu nadnesené a není spíš než vládní politika za zlepšením situace dolů zdvojnásobení cen černého uhlí na světových trzích během jediného roku?

Ano, situace v hornictví je nyní mnohem lepší než byla. V první řadě je skutečně konjunktura na trhu koksovatelného uhlí i energetického uhlí, které dokázalo polské hornictví využít.

Jsme ale pořád jen na začátku cesty. Současná vláda, na rozdíl od svých vládních předchůdců [kabinetů Občanské platformy a lidovců, pozn. red.] rozhodla o likvidaci trvale ztrátových dolů, nelekla se tlaku ze strany různých skupin a provedla řadu dalších opatření. Ovšem k tomu, aby mělo uhelné hornictví dobrou dlouhodobou perspektivu, je daleko.

Je jasné že, že v delším časovém horizontu se budou muset zlikvidovat další doly, které jsou staré, mají velmi náročné geologické podmínky. To jsou doly, kde horníky ohrožuje řada rizikových faktorů, což má vliv na těžební náklady, a to všechno je důvod toho, že nejsou konkurenceschopné.

Mohla by se polská vláda rozhodnout těžbu uhlí, která se tady v Polsku bere jako doslova otázka národní hrdosti, dotovat, jen aby ji zachovala?

Ne, takovou možnost nemáme, dotovat těžbu uhlí nelze. Jsme členy Evropské unie a zásady poskytování státní pomoci jsou jednoznačné a poměrně restriktivní. Já osobně se stavím vůči jakýmkoli pokusům poskytnout dolům státní pomoc v rozporu s unijním právem.

Ale polská energetika ale stále stojí a padá s uhlím…

Ano, polská energetika je i dnes především energetikou uhelnou.

A může to tak být i ve vzdálenější budoucnosti?

Myslím, že to tak zůstat nemůže, že v dlouhodobější perspektivě budeme muset přecházet na jiné zdroje energie. To ale neznamená, že uhlí nebude dál základem naší energetiky, ne ale v takové míře. Klimaticko-energetický balík dohod si vynutí diverzifikaci ve výrobě energie, budeme muset mít víc obnovitelných zdrojů energie, plynové elektrárny, které budou schopné kompenzovat nestabilnost výkonů fotovoltaických a větrných elektráren. Samozřejmě budeme mít i uhelné elektrárny, ale stavět energetiku jen na uhlí není dál možné a byla by to chyba.

To se ale nedá udělat hned…

Ani za pět let! Vláda teď připravuje zásadní dokument o státní energetické politice, který rozsekne zásadní otázku: jestli budeme stavět jadernou elektrárnu, nebo ne.

A z vašeho pohledu, má to dnes smysl?

Cena této investice je velice vysoká. 4,5 milionu eur na MW – to je třikrát víc než u uhlí a čtyřikrát více než u zemního plynu. Já osobně bych byl velmi zdrženlivý…

Samozřejmě, z pohledu ekologického to smysl dává, ale z ekonomického pohledu, pokud bychom se na to dívali čistě komerčně, to není realizovatelné. Jde to jedině tak, jak to teď dělají Britové u své nové jaderné elektrárny, garantují odběr elektřiny i její cenu.

Janusz Wojciech Steinhoff

V osmdesátých letech zakládal Slezské polytechnice odborový svaz Solidarita a do roku 1989 pracoval v ilegální opozici. Křesťanský demokrat. Byl dvakrát poslancem Sejmu a v letech 1997 až 2001 byl ministrem hospodářství ve vládě Jerzyho Buzka, od roku 2000 byl i jeho vicepremiérem.

Když tedy jádro ne, vidíte šanci, že by polská energetika mohla stát na americkém břídlicovém plynu? První tanker připlul do nového terminálu ve Svinoústí už před několika měsíci…

Určitě nejen na něm. My budeme kupovat plyn tam, kde bude nejlevnější a podmínky dodávek budou z pohledu Polska nejpříznivější.

Máme dlouhodobé zkušenosti s ruským dodavatelem plynu, který zneužíval své dominantní postavení. Mnoho, opravdu mnoho let jsme platili za zemní plyn nejvíc v Evropě. Součástí ceny bylo také to, čemu já říkám „příplatek za neexistenci alternativy“, dovoz z východ byl jediná možnost.

Teď je všechno jinak. Máme přístavní terminál, budujeme propojení směrem na západ i na jih, do Německa, Česka, na Slovensko, a postavíme projekt, který jsme plánovali když jsem já byl ve vládě, tedy projekt plynovodu směr Dánsko a Norsko. Vůbec nevylučujeme, že budeme kupovat plyn z Ruska – ovšem pouze tehdy, když jeho ceny bude konkurenční. Určitě ale musíme mít tři zdroje, od kterých budeme moci plyn získat.

Autor je redaktor MF Dnes

XXVII. Ekonomické fórum v Krynici

Krynické Ekonomické fórum, největší událost svého druhu ve střední a východní Evropě, navštíví víc než tři tisíce hostí. Pohled na aktuální politickou, hospodářskou a společenskou situaci si tu vyměňují hlavy států i zákonodárných shromáždění, setkávají se tu ministři, experti, akademici a novináři z víc než šedesáti zemí.