Nejbohatší sportovec všech dob

Psal se rok 2009 a ve Forbesu byli celí pryč z toho, že Tiger Woods se brzy stane „prvním sportovcem v dějinách, který za svou kariéru vydělá miliardu dolarů“. Jeho příjmy se od té doby z jistých mimosportovních příčin začaly tenčit, ale to nechme stranou. Podstatné je, že se Forbes netrefil. Kdyby se na věc dokázal podívat z historické perspektivy, zjistil by, že Tiger Woods zdaleka nevydělával tolik, na kolik si přišli vozatajové ve starém Římě.

Vášeň pro sport

Moderní sportovní podniky, které dnes pořádáme (a které nám někdy přijdou monstrózní), blednou ve srovnání s běžnou zábavou starověkých Římanů. Circus maximus, tepající srdce hlavního města impéria, mohl pojmout na čtvrt milionu fanoušků týdně konaných vozatajských závodů. Ty byly populárnější než divadelní představení (k nemalé rozmrzelosti dramatiků), kuchání otroků a exotických šelem v Koloseu a lákaly dokonce víc diváků než kašírované námořní bitvy, které císařové pořádali přímo Římě a při kterých se na opravdových válečných lodích na ohromných umělých jezerech, vyhloubených a napájených řekou Tiberou jen pro tuto příležitost, rubaly tisícové posádky.

Do Cirku maximu se chodilo s jednodenním předstihem, aby si diváci zabrali ta nejlepší místa. Závody provázelo obžerství a na denním pořádku byly i hromadné rvačky, které propukaly pod vlivem takzvané furor circensis, davové hysterie, kterou závody vyvolávaly. Ovidius radil mužům využívat míst k sezení k balení aristokratických žen; doporučoval, aby muž po načechrání polštářku ruku jakoby nedopatřením nestáhl a počkal, až žena usedne.

Válka barev

Vozatajové pocházeli z nižších společenských tříd. Stávali se členy týmů podporovaných bohatými podnikateli, kteří investovali značné sumy do tréninku mužů i koní a údržby vybavení. Týmy se odlišovaly barvou dresů, podle kterých se i jmenovaly podle barev dresů. Fanoušci druhých týmů metali po Rudých, Modrých, Zelených a Bílých nejen oplzlosti, urážky, ale mnohdy i olověné amulety, které byly kromě prokletí vybavené taky ostrými hřeby.

Výbava závodníka sestávala z kožené helmy, holenních chráničů, chrániče hrudníku, trikotu, bičíku a zahnutého nože. Tím jezdci buď sekali po protivnících, kteří se příliš přiblížili, nebo se jím mohli vyprostit ze sevření opratí v případě pádu. Po řeckém způsobu si nechávali narůst dlouhé kudrnaté vlasy, které jim vyčnívaly zpod helmy, a hřívy svých koní zdobili drahokamy a pentlemi. Závod odstartoval, když císař upustil kapesníček. Na dodržování pravidel se snažil z koňského hřbetu dohlížet převážně bezmocný rozhodčí. Cenu si odnášeli první tři jezdci, kteří odjeli sedm brutálních kol závodu, aniž se převrhli a přišli o život.

Diocles vs. Woods 15:1 (v miliardách)

Z nejlepších závodníků se staly živoucí legendy. Poetové o nich skládali básně a pouliční umělci kreslili hrubá graffiti jejich tváří na stěny a zdi po celém Středomoří. Navíc byli závratně bohatí.

Vůbec nejlépe placeným římským vozatajem – a tedy i nejlépe placeným sportovcem všech dob – byl jistý Gaius Appuleius Diocles z tehdejší provincie Lusitánie, dnešního Portugalska a středozápadního Španělska, který krátce jezdil za Bílé a Zelené a zbytek dlouhé kariéry pak strávil u Rudých. Čtyřiadvacet vítězných let vyneslo Dioclovi, pravděpodobně nevzdělanému analfabetovi, jehož silnou stránkou byl závěrečný sprint v cílové rovince, neuvěřitelných 35 863 120 sesterciů. Tato suma je zapsána na ohromném památníku, který mu v Římě roku 146 nechali vztyčit obdivovatelé i týmoví kolegové a který na tohoto „šampióna vozatajů“ pěje přepjatá slova chvály a gratuluje mu k odchodu na penzi ve věku dvaačtyřiceti let, sedmi měsíců a třiadvaceti dní.

Dioclův celkový výdělek byl pětinásobkem sumy, na kterou si tenkrát za srovnatelně dlouhou kariéru přišli nejlépe placení místodržitelé provincií a která by stačila na celoroční zásobení Říma obilím nebo na dvouměsíční žold všech obyčejných vojáků na samém mocenském vrcholu Římské říše. Spojené státy dnes za stejnou dobu vyplácejí příslušníkům svých ozbrojených sil zhruba nějakých 15 miliard dolarů. Na to by zřejmě Tiger Woods nedosáhl, ani kdyby se dokázal vyhnout milostným aférám.

Z anglického originálu s laskavým svolením autora přeložil pro Finmag Aleš Drobek