Jak jsou peníze důležité pro blahobyt?

Hrubý domácí produkt nevypovídá jen o tom, jak je země hospodářsky vyspělá a jak hodnotné zboží nebo služby se tu podařilo za určité období vyprodukovat. Jeho výše také koresponduje s tím, co lidé v dané oblasti považují za důležité pro kvalitu života, upozorňují experti z Akademie věd. „Čím bohatší stát, tím má příjem menší vliv na to, jak lidé vnímají kvalitu svého života,“ uvádí Kamila Fialová ze Sociologického ústavu AV ČR. Potvrzuje to například Better Life Index, pomocí kterého se snaží porovnávat kvalitu života v různých zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Better Life Index

Index lepšího života

V zemi A možná lidé bydlí v hezčích a větších domech, mají víc aut a víc peněz. A v zemi B jsou možná šťastnější. Jenže štěstí se nedá měřit. Spokojenost se nedá měřit. Blahobyt je pocit. A tak se musíte zkusit zeptat.

Index lepšího života existuje od roku 2011 a vzniká na základě průzkumu, prováděného mezi obyvateli zemí OECD. Ti mají říct, jak podstatná je pro jejich blahobyt každá z následujících jedenácti věcí – bydlení, příjmy, zaměstnání, komunita, vzdělání, životní prostředí, veřejné věci, zdraví, životní spokojenost, bezpečnost a rovnováha mezi prací a osobním životem.

Pro Čechy jsou peníze důležitější

Jak spolu souvisejí HDP, příjmy a vnímaná kvalita života, je patrné, když porovnáme data za Českou republiku a za celou OECD. V roce 2015, za který jsou k dispozici poslední statistiky, mělo Česko o pětinu nižší HDP na hlavu, než činil průměr OECD.

Hrubý domácí produkt na obyvatele v roce 2015 ve stálých cenách roku 2010

Zároveň také v Česku lidé přisuzovali penězům větší význam pro kvalitu života. Zatímco v OECD se příjmy na celkové kvalitě života „podílely“ 8,7 procenta, v Česku to bylo 9,1 procenta. I přesto ale byly až osmou nejdůležitější oblastí – na první místo stavějí Češi zdraví a životní spokojenost neboli to, jak vnímají svůj život jako celek. Méně významné než peníze pro ně byly jen mezilidské vztahy, bydlení, rovnováha mezi prací a osobním životem a občanská angažovanost.

Co a jak moc je podstatné pro náš blahobyt

Co do HDP na hlavu Česká republika v žebříčku zemí OECD skončila až na 24. místě. Z toho lze předpokládat, že příjmy ovlivňují náš pocit blahobytu větší měrou než ve dvou třetinách členských zemí. Pro upřesnění, OECD pracuje s čistými upravenými disponibilními příjmy – tedy s částkou, kterou domácnost vydělá nebo získá po zdanění a započítání dávek, důchodů a podobně.

Úměra neplatí vždy

Pokud se ale podíváme na konkrétní země, zjistíme, že nepřímá úměra mezi vyspělostí ekonomiky a tím, za jak důležité považují lidé peníze pro svůj blahobyt, o které mluví Kamila Fialová z Akademie věd, neplatí absolutně. Ukazuje to srovnání České republiky se sedmi zeměmi severní a západní Evropy – Německem, Rakouskem, Francií, Nizozemskem, Velkou Británií, Dánskem a Finskem. Základní „trend“ se sice potvrdil. Z vybraných zemí má Česko nejnižší HDP na obyvatele a také tu lidé příjmy považují za důležitější. Zároveň je ale z tabulky patrné, že pro Nizozemce a Brity hrají peníze důležitější roli, než by vzhledem k hrubému domácímu produktu „měly“.

Vztah mezi HDP na obyvatele a podílem příjmů na kvalitě života v roce 2015

Ještě méně tento vztah platí, pokud srovnáme s Česko se zbytkem zemí Visegrádské čtyřky. Pro blahobyt Maďarů a Slováků byly příjmy v roce 2015 méně důležité, než bychom vzhledem k jejich produkci na hlavu očekávali.

Předmět bádání

Odborníci z Akademie věd každopádně nejsou první, kdo se vztahu peněz a spokojenosti věnuje.

Jak upozorňuje psycholog Warren Davies, na podobnou závislost narazili například Američané Robert Biswas-Diener a Ed Diener. Podle jejich analýzy z roku 2001 existuje silnější vztah mezi příjmy a životní spokojeností v chudších oblastech. Podobnou hypotézu zformuloval na přelomu tisíciletí David Myers, podle kterého závislost spokojenosti na bohatství oslabuje, pokud se roční hrubý národní produkt na hlavu dostane nad 9500 dolarů. Jakýkoliv další růst produkce má pak na spokojenost čím dál nižší vliv.

Obdobnému tématu se věnoval i americký ekonom Richard Easterlin, když v roce 1974 formuloval takzvaný Easterlinův paradox.  Podle něj se bohatší země sice vyznačují spokojenějším obyvatelstvem, tento pocit blahobytu se však s dalším růstem HDP už nezvyšuje. „Vezměme si například Američany, kteří se narodili ve 40. letech. Mezi lety 1972 a 2000 se jejich průměrný příjem po očištění o inflaci zvýšil o 116 procent. Spokojenost, kterou ve výzkumech uváděli, byla ale i po těch 28 letech stejná,“ uvádí Easterlin ve svém pozdějším článku The Economics of Happiness z roku 2006.

Čím je to způsobené? Podle předloňské studie Shigehira Oishiho a Selina Kesebira mohou být příčinou rozdíly v příjmech obyvatelstva. V průzkumu, který pokrýval 34 zemí světa, došli k závěru, že pokud ekonomickou expanzi doprovází růst příjmové nerovnosti, tak se vnímaná kvalita života nezvyšuje. „Jinými slovy, přestože v řadě zemí výrazně rostl HDP, rozložení příjmů se měnilo a spokojenost byla nepřímo úměrná této nerovnosti,“ shrnují autoři. To se podle nich týká hlavně zemí Střední a Jižní Ameriky, například Hondurasu, Argentiny a Kostariky. Zvláště v zemích Skandinávie naopak spolu s ekonomikou rostl i pocit blahobytu, což bylo dané právě tamějším rovnostářstvím.