Regulace taxislužeb: dvojsečná zbraň

Spor v Austinu, který vyvrcholil odchodem Uberu a Lyftu, se točil zejména kolem jedné otázky – měli by se řidiči Uberu a Lyftu podrobit ověřování bezúhonnosti pomocí otisků prstů? Občané města v referendu odmítili pokus o zrušení zákona, který řidičům tuto povinnost ukládá. Uber a Lyft tvrdily, že takové předpisy v praxi znemožňují „pravý ride-sharing“. Oproti tomu zastupitelé a většina občanů měli za to, že přepravní služba je díky regulacím bezpečnější.

Tato epizoda podtrhává nejednoznačný vztah mezi regulací a spolehlivostí.

Podnikatelské sítě

Najít spolehlivé partnery bylo pro podnikatele vždycky těžké. Až do moderní doby probíhala obchodní spolupráce téměř výhradně prostřednictvím spolehlivých sítí, které stavěly buď na rodinných svazcích, jako například klanový systém v Číně, nebo společných zájmech, jako například cechovní spolky v Evropě.

Tyto sítě sloužily k tomu, aby měli podnikatelé přehled o reputaci svých partnerů. Pokud někdo začal podvádět, ostatní členové sítě se to mohli dozvědět a předat tuto informaci dál. Reputace se díky podnikatelským sítím stala cenným kapitálovým statkem.

Není proto překvapením, že sítě mají svůj význam i dnes. Klanové systémy jsou stále relevantní v rozvojových zemích (například kastovní sítě v Indii) a cechovní spolky mají svou novodobou paralelu ve sdruženích taxikářů nebo realitních agentů. Sociologové jako Ronald S. Burt z Chicagské univerzity navíc ukázali, že sítě poskytují svým účastníkům strategickou výhodu a zprostředkovávají jim nové nápady.

Známým příkladem oblasti, která těží ze své jedinečné, volně provázané sítě, je Silicon Valley. Protikladem je rigidnější a uzavřenější struktura konkurenčního technologického uzlu v Bostonu a okolí.

Význam cechovních spolků

Systém cechovních spolků představoval unikátní způsob organizace obchodníků a řemeslníků ve středověké a raně novověké Evropě. Nestál sice na rodinných svazcích, přesto byl spolehlivým řešením problému důvěry mezi obchodními partnery.

Ekonomičtí historikové ze Stanfordovy univerzity Greif, Milgrom a Weingast (1994) tvrdí, že cechovní spolky nabízely svým členům jednotnou platformu, na jejímž rámci mohli kolektivně prosazovat svá práva a trestat oportunisty. Zatímco však obchodní a řemeslné cechy poskytovaly členům několik nezpochybnitelných výhod, jejich dopad na nečleny je sporný. Klíčem k efektivitě cechů byla opakovaná, loajální vzájemná interakce. Jelikož se však členové báli, že neloajální nováčci se budou chovat oportunisticky, a tím oslabovat celý systém, zavedli pro ně řadu omezení. Nováčci navíc samozřejmě ohrožovali postavení členů, jelikož pro ně představovali přímou konkurenci.

Bariérám vstupu tak mnohdy čelili i loajální nováčci, jelikož představovali hrozbu pro stávající členy. Na snahu zavedených členů chránit si postavení v rámci cechu poukazují historikové jako Sheilagh Ogilviová z Cambridgeské univerzity. Ogilviová tvrdí, že z cechů se staly uzavřené, privilegované monopoly s vysokými bariérami vstupu pro nové členy.

V podobném duchu se nese kritika, jíž v posledních letech čelí taxikářská sdružení, zejména s ohledem na svou snahu brzdit vzestup ride-sharingových aplikací typu Uberu a Lyftu.

Kluby, nebo kliky?

Cechovní spolky hrály dvojí roli:

• prohlubovaly důvěru a umožňovaly spolehlivou obchodní spolupráci
• na druhé straně však sváděly členy k „dobývání renty“ a vztyčování implicitních i explicitních bariér vstupu 

Jakmile se cechovní sítě, které prohlubují důvěru, změní v instituce soustředěné na dobývání renty, stírá se hranice mezi cechy a klikami. Sociolog Robert Putnam z Harvardské univerzity ve své knize Making Democracy Work tvrdí, že dobrovolná sdružení cechovního typu se poprvé objevila na počátku druhého tisíciletí v severní Itálii. Tyto rané cechy představuje jako kluby, ze kterých se stala střediska výuky občanské kultury.

Přestože tedy první cechy zakládali místní občané jako otevřené kluby v zájmu prohlubování vzájemné důvěry, v raném novověku se z nich staly uzavřené kliky, které pomáhaly jen hrstce privilegovaných.

Poučení z taxikářského byznysu

Učebnicovým příkladem toho, jak fungují „cechy“ a jak udržují rovnováhu mezi prohlubováním důvěry a dobýváním renty, jsou právě taxislužby.

Tato činnost je regulována už velmi dlouho. Taxikářské regulace měly svůj smysl – stejně jako cechy sloužily jako záruka spolehlivosti a kvality.

Dnes se jsou tu ale jako alternativa informační technologie. Důvěra vůči řidiči už není tak zásadní, systémy satelitní navigace umožňují důkladný monitoring automobilů a trasy.

Díky technologickému pokroku dnes taxislužby, které kdysi platily za zlatý standard důvěryhodnosti a kvality, například ta londýnská, čelí kritice kvůli vysokým cenám, protože jejich obchodní model ztratil pro zákazníky hodnotu. Zákazník místo nástupu do licencovaného taxíku radši stiskne tlačítko na telefonu a přivolá si Lyft nebo Uber. Protože regulace taxikařiny dnes přestává být užitečná, dočkají se taxikářské cechy nálepky těch, kteří jsou protizákazničtí dobyvači renty, kdykoli se pokusí prosadit omezení pro společností jako Lyft nebo Uber,

Vzniká tak dichotomie – tatáž taxislužba může platit za subjekt, který poskytuje důležitou, váženou a spolehlivou službu, a zároveň čelit kritice jako protizákaznická klika.

Ať už mluvíme o minulosti nebo současnosti, cechovních spolcích nebo taxikářských sdruženích, velkých korporacích či začínajících firmách, podnikatelská činnost vždy obnášela jak strach, tak touhu po zisku. Tytéž spolky cechovního typu, které sloužily jako pojistka proti obavám podnikatelů a zákazníků stran spolehlivosti jejich partnerů, můžou rovněž poskytovat platformu jedincům, kteří se snaží získat podíl na trhu prostřednictvím dobývání renty.

Na počátku moderní doby, v šestnáctém století, se začaly monopolní cechovní spolky postupně rozpadat, zejména v hrabstvích na jihu Anglie, a na jejich místo nastupovaly rané kapitalistické trhy typu, jaký známe dnes. Myšlenky volného trhu prosazoval zejména Adam Smith, který cechovní systém a související bariéry ostře kritizoval.

Je Uber tržním lékem na staletý problém spolehlivé přepravy, pro který doposud existovalo řešení v podobě licencí a regulací? Odpověď na tuto otázku není vůbec jednoduchá. Uber sice dnes působí jako nová naděje, která udělá konec starým pořádkům, i on ale může časem přerůst v nevítaný monopol, který stát začne na popud voličů omezovat a regulovat, jako se to stalo v Austinu. Jelikož dvojí hnací silou podnikání je strach a touha po zisku, debata o tom, do jaké míry by měl být trh svobodný, zuří dál.

Z anglického originálu uveřejněného na webu ProMarket pro Finmag s laskavým svolením autora přeložil Aleš Drobek 
Úvodní fotka je z protestů proti Uberu v Miláně