Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Zdravotnictví: Soukromé versus státní

Jakub Skala
Jakub Skala | 7. 3. 2017 | 64 komentářů | 9 557

Ve dvou článcích, které jsem na Finmagu věnoval státnímu zdravotnictví, na něm nezůstala nit suchá. Nezbývá než představit, jak by fungovalo zdravotnictví, pokud by bylo „necháno napospas“ volnému trhu, a vystavit tyto teze testu v diskuzi.

Zdravotnictví: Soukromé versus státní

minulém textu jsme se podívali na to, kdo dnes platí a kdo čerpá zdravotní péči. Veškeré finance, které zdravotnictví spotřebuje (pro rok 2017 předpokládejme 381 miliard korun), neplatí nikdo jiný než čeští občané, z naprosté většiny lidé ve věku 25–64 let.

Do živého

V prosinci dostalo Česko nového ministra zdravotnictví, třináctého za posledních patnáct roků. Před nástupem do funkce hlásil, že člověk musí mít jistotu, že dostane stejnou péči jako každý jiný. Má to dva háčky. Zaprvé to objektivně nejde. A zadruhé – ideálu rovnosti se lze přiblížit. Bohužel jen tak, že zdravotní péči budeme mít všichni stejně špatnou.

Nemocné zdravotnictví. Nakazilo se státem

Kolik nás stojí zdraví

Zdravotnictví: Soukromé versus státní

Cena soukromého zdravotnictví

V dnešním a zítřejším článku se budeme věnovat fungování potenciálního zdravotnictví poskytovaného výhradně soukromým sektorem. Nebudu se ovšem pokoušet navrhovat mechanismus přechodu z veřejného systému na soukromý. V textu jen popíšu základní principy, podle kterých by soukromý sektor zabezpečoval zdravotní péči. Jaká přesně by byla skutečnost včetně jednotlivých detailů nelze ale nikdy přesně předpovědět, stejně jako bychom nedokázali v roce 1985 dovodit detaily produkce smartphonů. Nejsme plánovací komise.

Předem je třeba říct, že pokud čtenář hledá záruku, že v soukromém zdravotním systému by byl vždycky každý nemocný za všech okolností vyléčen, pak nemusí číst dále, to zaručit nelze. Stejně jako dnes ve veřejném systému.

Napospas pojišťovnám?

Ani veřejné zdravotnictví negarantuje jistotu léčení (neřkuli vyléčení). Dnes například pojišťovna odmítá zaplatit léčbu spinální svalové atrofie, na kterou vědci vynalezli nový lék. Máš smůlu, paciente, umřeš. A tak lidé vybrali čtyři miliony za týden. Nebo 3,5 milionu za měsíc. Po stovkách, tisícovkách…

Charita ve zdravotnictví byla součástí systému historicky, je součástí systému dnes a byla by i součástí systému u ryze soukromých poskytovatelů zdravotní péče. Příkladem budiž tento zdravotnický startup, který rozdá mezi 15 procent nejchudších zákazníků svoje služby zdarma. Možná je to lidská dobrota, možná PR, ale důležitý je výsledek.

Soukromá zdravotní péče

Na volném trhu by se zdravotní péče poskytovala stejně jako jakýkoliv jiný statek. Ve srovnání se současným stavem by to bylo v něčem podobném a v něčem různé.

Tak jako se automobily vyráběly v továrnách za socialismu a vyrábí se v továrnách i dnes na relativně volném trhu, tak i zdravotní péče by z toho pohledu patrně nezaznamenala výraznější změny. Dá se rozumně předpokládat, že by existovaly ordinace jednotlivých lékařů, polikliniky a nemocnice, záchranka… Stejně tak jako jiné oblasti i zdravotnictví by po odstátnění potkaly stovky drobných zlepšení, které by vedly k efektivnějšímu poskytování služeb (rychlejší, kvalitnější, méně nákladné.)

Klíčovým rozdílem oproti veřejnému zdravotnictví je financování. Zatímco dnes lidé zdravotnictví financují oklikou (z daní a z odvodů pojišťovnám), soukromé zdravotnictví by ti samí lidé platili přímo: buď formou pojištění, nebo přímými platbami za poskytnutou péči, nebo (a to je nejpravděpodobnější) kombinací obou ve formě nějaké spoluúčasti.

Soukromý systém zdravotní péče by byl z hlediska způsobu financování výrazně spravedlivější než ten současný. Dnes lidé platí za zdravotní péči prakticky jen podle toho, kolik vydělají. Stát jako poskytovatel zdravotní péče bere v úvahu rizikovost zákazníků jen minimálně – ignoruje jejich životní styl, predispozice, zdravotní historii. (Jen s hodně velkou rezervou lze brát za částečné zohlednění nezdravého životního stylu spotřební daň z alkoholu či cigaret.) To samozřejmě výrazně podporuje lidi v tom, aby „plýtvali svým zdravím“, což se následně překlápí do vyšších nákladů na zdravotní péči.

Spotřebovávají bohatší víc státu?

Jedním z argumentů, kterým momentálně podporuje ČSSD svůj návrh progresivního zdanění je, že bohatší lidé víc využívají služeb státu. To je v obecné rovině přinejmenším diskutabilní, u zdravotní péče to ale neplatí jistě. Čím víc vydělávají, tím větší je šance, že budou hledat léčbu mimo státní zařízení – třeba proto, že jejich volný čas má vyšší cenu a tak nehodlají trávit hodiny v čekárnách a posíláním od čerta k ďáblu.

Protiargumenty

Proti soukromému poskytování zdravotní péče existuje řada argumentů – typickým příkladem jsou asymetrické informace mezi doktorem (resp. pojišťovnou) a pacientem nebo nepředvídatelnost potřeb zdravotní péče. To (a další možné protiargumenty) jsou jistě platné námitky. „Problém“ ale je, že podobné námitky bychom mohli vznést i proti jiným službám a jinému zboží, a přesto se lidem podařilo tyto překážky obejít a dané zboží/služby bez problémů prodávat a nakupovat. Možná si to nemusíme chtít přiznat, ale naše zdraví není nic zas tak výjimečného. Tonoucí se stébla chytá, a tak posledním argumentem proti soukromé zdravotní péči bývá: nikde to nefunguje. To ale není pravda.

Soukromá zdravotní péče už existuje. Dokonce u nás. Nejedná se o volný trh tak, jak bych si ho představoval já, ale ve srovnání se státními lékaři jsou třeba takoví zubaři oázou kapitalismu. Pokud by  někoho nepřesvědčil tento a další texty o soukromém zdravotnictví, doporučuji konfrontaci se státní realitou v podobě návštěvy zubní pohotovosti ve Spálené (Ne, nedoporučuji. V žádném případě nedoporučuji. Lepší vydržet do pondělního rána, i kdybyste měli spolykat plato Tramalu…).

Cituji sebe: Zdraví je statek jako cokoliv jiného. Platíme za něj, když si kupujeme kvalitnější potraviny, lepší matrace na spaní, bezpečnější auta, lepší vytápění do byty, teplejší oblečení, vitaminy, masáže a bezpočet dalších statků. Je na čase začít si ho kupovat i ve formě kvalitní, dostupné a levné zdravotní péče.

Po dělostřelecké přípravě v tomto článku se tedy zítra konečně podíváme na to, co při představě soukromého zdravotnictví děsí většinu lidí – ceny.

Pokračování příště

Autor článku

Jakub Skala

Jakub Skala

Jakub Skala je neustále fascinován tím, co se na světě děje. O něčem z toho píše.