Trumponomika: Dobrá pro byznys, špatná pro trh

Po zvolení Donalda Trumpa prezidentem šlo jen těžko předpovědět, jaké budou jeho další kroky. Během volební kampaně slíbil všechno a zároveň opak všeho – od 45procentního cla na zboží dovážené z Číny po opětovné rozdělení komerčního a investičního bankovnictví, od agresivního využití antimonopolního úřadu po úplné zrušení Doddovy-Frankovy dohody, finančního opatření zavedeného po hospodářské krizi. Po dvou měsících je zřejmé, že Trumpova průmyslová politika nebude prospívat trhu, ale byznysu.

Na úkor budoucích generací

Možná se vám zdá, že to je slovíčkaření, ve skutečnosti jde ale o zásadní rozdíl. Politika ve prospěch byznysu zvýhodňuje stávající společnosti na úkor budoucích generací. Politika ve prospěch trhu upřednostňuje podmínky zajišťující vyrovnané příležitosti pro všechny firmy. Politika nadržující byznysu chrání domácí firmy prostřednictvím příznivých sazeb a zacházení. Politika zvýhodňující trh otevírá domácí trh mezinárodní konkurenci, protože tím prospívá nejen spotřebitelům, ale dlouhodobě pomáhá i samotným firmám, které musejí spíš usilovat o lepší konkurenceschopnost na trhu než prosperovat pouze díky ochraně a státní podpoře. Politika ve prospěch byznysu přivírá oko (občas obě), když firmy znečišťují životní prostředí, vyhýbají se daňové povinnosti a podvádějí spotřebitele. Politika ve prospěch trhu usiluje o snížení daňové a regulační zátěže, ale zajišťuje, aby zákon platil stejně pro všechny.

Paradoxní je, že politika zvýhodňující byznys ve výsledku nepoškozuje jenom hospodářství, ale z dlouhodobého hlediska i firmy, kterým původně prospívala. Její zastánce to příliš netrápí, protože až přijde čas čelit následkům, budou mít už dávno na kontě miliardy. Angelo Mozilo, zakladatel Countrywide, banky odpovědné za velkou část tzv. toxických hypoték, které zapříčinily hospodářskou krizi v roce 2008, žije stále spokojeně z nahromaděných 600 milionů dolarů navzdory ničivým následkům finanční krize, k níž sám přispěl.

Vykopnout lobbisty. Nahoru

Trump během prezidentské kampaně zapojil mnoho populistických témat. Prvním signálem, že jeho politika nebude populistická ani populární, ale orientovaná výhradně na byznys, je volba členů do jeho kabinetu. Trump slíbil, že „vysuší bažinu“ lobbistů ve Washingtonu. Málokoho ale napadlo, že to udělá tak, že lobbisty pověří přímo vedením ministerstev – generální ředitel Exxonu se stane ministrem zahraničí, bývalý partner Goldman Sachs dostane na starost ministerstvo financí, ministerstvo dopravy připadne dceři provozovatele lodní dopravy, ministrem obchodu se stane ocelářský magnát, a tak dále.

Druhým signálem byla prezidentova volba ředitelů nejdůležitějších vládních agentur. Do čela EPA Trump dosadil právníka, který agenturu v minulosti žaloval v Oklahomě jménem ropného průmyslu. Na post šéfa Komise pro cenné papíry a burzy (SEC) Trump vybral právníka zběhlého v obhajobě firem obžalovaných z podvodů a mezinárodní korupce. Nový předseda SEC má navíc za manželku společnici firmy Goldman Sachs, jejíž činnost reguluje právě SEC.

Třetím signálem je Trumpova výhrůžka zavedení „přeshraniční daně“, což je jiný název pro dovozní clo. Zmíněná daň poslouží nejen touhám některých amerických průmyslových odvětví po ochraně, ale také poskytne finanční zdroje pro pokrytí přislíbeného snížení přímých daní. Daň bude v přímém rozporu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO). Trump nicméně už předtím hrozil, že Spojené státy WTO opustí.

Cukr, bič, veřejná exekuce

Nejhorší signál je ale způsob, jakým Trump zneužívá své tweety k útokům na americké podniky a k jejich ovlivňování. Firma United Technologies (UT) se dočkala pochvaly za rozhodnutí zrušit plány na zavření továrny v Indianapolisu a přesun do Mexika. Toto rozhodnutí mohlo vypadat jako důsledek nabídky daňových úlev od viceprezidenta a guvernéra Indiany, kterým je Trumpův viceprezident Mike Pence. Ve skutečnosti za ním ale stojí spíš strach, že by firma mohla přijít s vládní zakázky, které představují velký podíl z jejích celkových příjmů. Takový strach je podle všeho opodstatněný, jak ukázaly tweety, ve kterých Trump napadl Boeing kvůli ceně nového prezidentského letounu (připadala mu přemrštěná) a obvinil Lockheed Martin ohledně stíhačky F-35. Trump se sice v obou případech pravděpodobně nemýlí – což jen přispívá k jeho popularitě –, ale prezident by přece jen měl podobné záležitosti řešit podle pravidel, a ne popravou na veřejném prostranství sociálních médií.

Pomocí této strategie Trump chytře zapojuje přístup „cukru a biče“. Když byla firma Ford veřejně pochválena, protože se rozhodla nestavět novou továrnu v Mexiku, cena jejích akcií vzrostla o 4,5 procenta. Softbank si polepšila ještě víc (+ 6,2 %) potom, co banku Trump pochválil za investování 50 miliard dolarů ve Spojených státech. Motiv Softbank byl prostý – je majitelem Sprintu, mobilního operátora, který by se rád sloučil s T-Mobilem, aby navýšil svou tržní sílu. Schválení takové fúze bude mít na starost nový šéf Federální obchodní komise, kterého se Trump teprve chystá jmenovat [od vydání článku Trump jmenoval výkonnou předsedkyní úřadu Maureen K. Ohlausenovou, pozn. red.]. Jeho kladně vyznívající tweet však dodává Softbank naději, že fúze bude schválena.

Podobné chování bychom mohli čekat od diktátora banánové republiky, ne od prezidenta nejstarší demokracie na světě. Pro všechny, kdo stejně jako já věří v trh, začalo Trumpovo prezidentské období tím nejhorším možným způsobem.

Z anglického originálu uveřejnéného na Promarket.org pro Finmag s laskavým svolením autora přetlumočil Filip Drlík. Mezititulky Finmag
Úvodní foto: Vysušit bažinu! Volte Trumpa. Autor: Peter Carney / Shutterstock, Inc.