Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Rekord. Ale s vichrem v zádech

Václav Rybáček
Václav Rybáček
10. 1. 2017

Stát hospodařil nejlíp v historii samostatné České republiky. Ohlášení rekordního přebytku 62 miliard spustilo lavinu bleskových komentářů, většinou vcelku ostře vyhraněných. Snad aby se vyvážily sebeoslavné ódy vládnoucích politiků, kteří si na tom připisují veškerou zásluhu. Pravda je samozřejmě někde mezi, ale téměř jistě dál od vládní interpretace.

Rekord. Ale s vichrem v zádech

V desítkách komentářů bylo řečeno mnohé, lze vůbec ještě něco dodat? Pokusme se.

Účetně jde o mimořádný výsledek, naposledy skončil český státní rozpočet v přebytku v roce 1995. Letošní výsledek strčí hravě do kapsy i historicky dosud největší přebytek z roku 1994 (+10,4 miliardy). A nejen nominálně. Pokud bychom přepočítali letošní přebytek do cen roku 1994, číslo bude sice podstatně méně impozantní, půjde „jen“ o 29,5 miliardy, ale i tak…

S podporou větru...

Ovšem letošní rekord byl oproti roku 1994 dosažen v prostředí téměř dvojnásobného tempa růstu (4,5 % vs. 2,4 %), za vysokého přílivu peněz z evropských fondů (158 miliard) a v neposlední řadě v době nulových úrokových sazeb, což je na hony vzdáleno situaci před 22 lety – tehdy byly úrokové sazby České národní banky kolem desíti procent.

Jinými slovy, byla tu nyní naprosto výjimečná souhra výjimečně příznivých okolností. Mezi nimi dominovaly silný hospodářský růst, ke státní kase přátelská měnová politika a silná koncentrace příjmů z evropských fondů, jako náhrady za dříve předfinancované výdaje. V takovém prostředí se nehospodaří špatně. Jenže, co z toho má současná vláda pod kontrolou? Měnovou politiku můžeme rovnou vynechat, růst má především svoji vlastní dynamiku založenou na očekávání a příjmy z Evropské unie souvisely hlavně s proplácením výdajů na projekty uskutečněné v minulých letech v rámci programového období 2007 až 2013, tedy mimo funkční období současné vlády.

... i vlastním přičiněním

Co lze na druhé straně manažerům financí určitě přičíst k dobru, je pokles úroků, zčásti způsobený efektivnějším řízením likvidity uvnitř vládních financí. Využívání volných prostředků redukuje potřebu zadlužit se či umožňuje snížit úrokové náklady dočasným odkupem vlastních dluhopisů z trhu. Samozřejmě tady ale máme kurzový závazek České národní banky, který staví český stát do luxusní pozice – investoři ochotni státu platit za možnost státu půjčit. Odlišit vliv obou faktorů na pokles úrokových nákladů je z dostupných dat v podstatě nemožné, ale nemalý příspěvek opatření současné garnitury zde určitě nalézt lze.

Na běžných výdajích jinak stát příliš nešetřil, bez úspor na úrocích vzrostly o 26 miliard. Rostly platy (5,4 %), neinvestiční transfery podnikatelům (13,5 %) či neziskovým organizacím (9,6 %), atd. Kde stát (u)šetřil, jsou kapitálové výdaje. Objem výdajů na investice či investičních transferů státu (84,7 miliardy) loni spadl k úrovni z roku 2005 (82 miliardy). Nicméně pravdou je, že předloni kapitálové výdaje ze státního rozpočtu dosáhly rekordních objemů, 3,9 procenta HDP. Nominální HDP za celý rok 2016 ještě není k dispozici. Ovšem leccos lze odhadovat, a pokud se nestane nic neočekávaného, skončí podíl kapitálových výdajů rozpočtu na HDP někde kolem 1,8 procenta HDP. A to bude nejnižší hodnota od roku 2001, kdy jsou detailní údaje o státním rozpočtu dostupné.

Pokud bychom kapitálové výdaje poměřili s celkovými výdaji státního rozpočtu, dostaneme stejný příběh. Stát na investičních výdajích rekordně šetřil. I zde je příspěvek vlivu současné vlády, ovšem jestli je to dobrá, nebo špatná zpráva například pro infrastrukturu Česka, to ukáže čas.

Podíl kapitálových výdajů státního rozpočtu na celkových výdajích a HDP, ČR, 2001–2016

Zdroj: MF, ČSÚ

Jak byl úspěšný výběr daní? Ještě nevíme

Posoudit vliv hospodářského cyklu je nejsložitější. Víc napoví až odhad strukturálního salda, který zatím není dostupný. Do diskuzí o rozpočtu se ale vliv cyklu už probojoval, takže pár obecných poznámek. Jednak k DPH, jednomu z hlavních artiklů politického marketingu. Výběr DPH rostl (3,8 %), podle oponentů málo, protože HDP rostlo v prvních třech čtvrtletích rychleji. Ale porovnat růst HDP či spotřeby s růstem DPH znamená předpokládat, že HDP je cosi jako daňový základ pro odvod DPH. Tak to ovšem není, HDP je z nemalé části (řády desítek procent) tvořený položkami, ze kterých se DPH neodvádí (imputované nájemné, kapitalizace investičních výdajů a podobně). Tudíž tento argument by musel jít hlouběji a neoperovat pouze s HDP.

Podobně nemusí kopírovat vývoj HDP výběr daní z příjmů. Odvody daní z příjmů rostly o výrazných 10,6 procenta. Opět platí, že HDP se nerovná daňovému základu, který tvoří i finanční zisky, příjmy ze zahraničí, příjmy z pronájmů, které z většiny do HDP započítány nejsou. Také u daní z příjmů může jít i o efekt evropských prostředků, které napříč ekonomikou nafukovaly v minulých obdobích ekonomickým subjektům zisky. A ty jsou nyní zdaněny. Očištění výběru daní z příjmů o cyklus (HDP) proto nemusí znamenat výraznější redukci daňových příjmů ve strukturálním saldu. A tak by šlo pokračovat.

Rozpočet se prostě svezl na mohutné vlně příznivých vlivů, o které se současná vláda nijak nezasloužila, a bylo by fér tuto skutečnost přiznat. Stejně tak by ale bylo fér i z druhé strany uznat jistý podíl vlády na výsledcích. Síla konfrontace ovšem ukázala, že volební kampaň prostě už začala.

Václav Rybáček: CEVRO Institut
Foto rekordmana AB: Tomáš Krist / MAFRA / Profimedia

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (4)

Vstoupit do diskuze
Václav Rybáček

Václav Rybáček

Vystudoval VŠE v Praze. Živí se statistikou, vyučuje na CEVRO Institut a dalších vysokých školách. A pokud je invence a zajímavé téma, píše i články.

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo