Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Za práci výplatu, ne dávky

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek | 7. 10. 2016 | 310 komentářů | 20 372

Gadžo z nevkusného klipu opravdu nemá čas sedět. Nemůžou za to ale nemakačenka, nýbrž zoufale nízká cena práce. Tu teď chce ODS srazit ještě níž.

Za práci výplatu, ne dávky

ODS jde do voleb v Ústeckém kraji s líbivým sloganem Sociální dávky za práci. Pomineme, že krajské zastupitelstvo může udělat se sociálním zabezpečením asi tolik, co s pravidly curlingu. Necháme stranou i protiromský klip, ve kterém opálený herec s řetězem na krku zabije hned první replikou: „Hej gadžo! Máš čas sedět? Koukej stříhat do práce, ať máme na dávky.“ Vypadá to sice jako autorská spolupráce Tomáše Magnuska s Miroslavem Sládkem, ale v letošní úrodě politického bizáru si to zvláštní pozornost nezaslouží.

Co si ji zaslouží, je samotná nesmrtelná myšlenka „sociálních dávek za práci“.

Pracující chudoba je problém. A s takovouhle bude ještě větší

Předně: za chození do práce nemají být dávky, ale normální výplata, jaká se tak ve srovnatelných zaměstnáních obyčejně dává. To není prázdné slovíčkaření, ale zásadní právní a ekonomický princip.

Podmiňování základní existenční podpory veřejnou službou odporuje Listině základních práv a svobod. To není víra brněnského sluníčkáře, ale důvod, proč veřejnou službu už jednou zrušil Ústavní soud. Bylo to v roce 2012, ve kterém šlo ke smetáku 47 tisíc uchazečů o zaměstnání, z nichž každý v průměru odzametal 90 dní.

Pokud někomu pořád přijde, že je český sociální systém příliš měkkosrdcatý a málo efektivní, bude muset sehnat ústavní většinu (ne v zastupitelstvu Ústeckého kraje, ale v Parlamentu) a nový, kratší seznam práv a svobod pak opsat třeba od některé zakavkazské autokracie. I když totiž ODS v dalším svém sloganu přesvědčuje, že patříme na Západ, ne na Východ, v praxi prosazuje takzvaný kapitalismus s asijskými hodnotami.

Ekonomickým důsledkem toho, že si stát a samospráva dělají z lidí v nesnázích nevolníky, je další snižování v Česku už tak nízké ceny práce. Když nezaměstnaní v Karviné z hladu zametají šest hodin za stravenku, proč by se tam někomu chtělo zakládat normální úklidovou firmu a platit normálním zaměstnancům normální výplaty? Když mají odsouzení umořovat náklady na výkon trestu ve vězeňském callcentru, co jiného to znamená pro studenty, než že se mají poohlížet po ještě horší brigádě, než jakou měli v kolcentráku?

Třináct procent českých pracujících mužů a děsivou jednu čtvrtinu pracujících žen ohrožuje chudoba. Snaha srážet cenu práce ještě níž tím, že pro stále větší část trhu nebudou platit standardy jejího oceňování, tenhle problém může jenom zhoršit.

Základní nepodmíněný příjem

Naděje, či strašák?

Když Vlastimil Tlustý kdysi vymýšlel zápornou daň šestitisícovou měsíční výplatu pro každého, předběhl dobu. Mluvit o základním příjmu je in až teď poslední dobou. Tak to děláme důkladně:

Základní příjem má být odpovědí na nezaměstnanost, která přijde s novou průmyslovou revolucí. Ale přijde opravdu?

Robotí cesta z chudoby. Proč nepotřebujeme garantovaný příjem

August Strindberg prý foukal kouř z dýmky do umyvadla s vodou a zkoušel, jestli tak může vzniknout zlato.

Základní příjem: Průzkumy slepých uliček

Švýcaři odmítli kapitalistickou zkratku ke komunismu. Hlasovali proti základnímu příjmu:

Švýcaři a základní příjem? To přece nemohlo vyjít

A co si o základním příjmu myslí naše moudré hlavy? Naše anketa.

Základní příjem. Sociální dávka pro každého?

Proč gadžo nemá čas sedět

Druhá věc, která stojí za povšimnutí, je obrat, jaký ODS za posledních deset let udělala. V roce 2006 získala ve sněmovních volbách dnes nepředstavitelných 35,4 procent. Pomohla jí k tomu i „Tlustá peněženka“, soubor liberálních ekonomických opatření, mezi které patřila záporná daň. Každý občan měl od státu měsíčně dostávat šest tisíc korun, bez ohledu na to, zda chodí do práce, nebo sedí doma. Ze strany, která chtěla zavést peníze bez zaměstnání, jakkoliv měly být skromné, je dnes strana, která by minimálně v jednom kraji (je u Boha, jak) ráda zavedla práci bez standardní výplaty.

Co se za těch deset let stalo? Zchudli jsme? Jako celek ne, hrubý domácí produkt od té doby narostl o třetinu. Zvýšil se počet lidí, kteří žijí z podpory v nezaměstnanosti? Kdepak, snížil: v roce 2005 byla v průměru 8,9 procenta, v posledním roce se pohybuje mezi pěti a šesti procenty. Začala snad být práce důležitější pro udržení blahobytu? Taky ne: zemi neponičila válka ani povodně, naopak máme samoobslužné pokladny, díky Facebooku už tolik firem nepotřebuje webmastera a tak dál.

Jeden postřeh z kampaně ústecké ODS je ale správný: gadžo nemá čas sedět. Češi v porovnání s Evropskou unií tráví v práci nejvíc času, přitom patří mezi nejhůř ohodnocené. Těžko můžou být klíčovou příčinou lidé na dávkách, když jich máme rekordně málo. Hlavním důvodem je právě nízká cena práce. Ta je přitom na rozdíl od zneužívání dávek nosným tématem pro krajské volby, protože krajské úřady spolurozhodují o tom, zda v regionech porostou robotárny Amazonu, anebo provozovny firem nabízejících vyšší platy a dobré pracovní podmínky.

Jenomže proč by měl někdo nabízet něco takového lidem, kteří považují za příznak spořádanosti a hrdého gádžovství, že mezi sebou závodí ke dnu?

Autor článku

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný Finmag. Od jara 2021 edituje články datového týmu ČRo a píše komentáře pro Seznam Zprávy.