Ukousněte si z jablka!

Spory mezi korporacemi, které nechávají mizet své zisky, a politickými reprezentacemi, které je chtějí stříhat jako ovce (někdy i stáhnout z kůže) ukazují, že korporace mají až na výjimky zatím navrch. Bude spor Evropské komise s Applem a Irskem patřit mezi výjimky?

Komise, přesněji komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová, se zakousla do Applu a nařídila mu, aby Irsku doplatil na daních třináct miliard eur (plus úroky). Korporace se podle jejího verdiktu provinila tím, že výdělky z evropských trhů nepřiřazovala svým dcerám v Irsku, ale nechávala je mizet ve skořápkové firmě kdesi v bermudském trojúhelníku.

Provinilo se také Irsko, přesněji jeho vláda, která to Applu tolerovala. Podle Komise mu přiznala nepřípustné daňové úlevy, měřila tedy firmám dvojím metrem a porušila pravidla hospodářské soutěže.

Za své pochybení má být irský provinilec po zásluze odměněn – miliardami eur. Jenže irská vláda vzkázala: Děkujeme, my ty peníze nechceme.

V divadle by takovou kauzu označili za absurdní drama. V politice a byznysu to tak nesmyslně nevypadá.

Irsko jako Forrest

Pro vládu v Dublinu by třináct miliard nebylo k zahození – suma se rovná sedmi procentům irské ekonomiky a šesti procentům irského dluhu. Odmítavý postoj kabinetu k verdiktu komise je nicméně pochopitelný: Apple je firma, která pozvedla jak životní úroveňForresta Gumpa, tak celou irskou ekonomiku.

Nejen Apple, irskou ekonomiku pohání stovky amerických firem. V zemi se 4,6 miliony obyvatel zaměstnávají na 140 tisíc lidí (samotný Apple téměř šest tisíc) a během posledních dvou desetiletí v ní investovaly 310 miliard dolarů (275 miliard eur). Na ostrov je přivedla nejen nízká korporátní daň (teď 12,5 procenta), kterou je možné za tichého souhlasu vlády různými triky snížit, ale i vzdělaní anglicky mluvící pracovníci.

Je nasnadě, že irská vláda se snaží udržet si u amerických korporací, které si zelený ostrov oblíbily, dobrou pověst. „Nezapomeňme, že bez investic těchto společností by Irsko bylo Albánie s drsným počasím,“ napsal David McWilliams, analytik Irish Independent.

Jenže ne každý Ir takový argument bere a irské vládě se špatně vysvětluje, proč je dobré oželet třináct miliard eur. Vláda vypadá jako rukojmí velké korporace, která si diktuje podmínky. Irům přitom vrtá hlavou, co všechno by si za peníze od Applu mohli koupit.

Facebook je plný nápadů. Za třináct miliard eur můžete mít třeba 2,6 miliardy pint (skoro tři miliardy půllitrů) Guinnesse (461 půllitrů na Ira – včetně nemluvňat), anebo dvacet milionů iPhone 6 (skoro pět na hlavu) z Irish Apple Store,

Vlastenec z Applu

Apple, který stejně jako další americké korporace drží peníze v zahraničí a vyhýbá se tak americkým daním, teď hraje na vlasteneckou strunu. Jeho šéf Tim Cook v rozhovoru pro irskou televizi RTE prohlásil, že příští rok firma začne převádět do Ameriky zisky, které drží v zahraničí.

Myslí to vážně, anebo se jen snaží pobízet americkou vládu, aby se ve sporu Applu s Evropskou komisí angažovala co nejvíc na jeho straně?

„Teď bych předpověděl, že repatriace [zisků a daní do USA] nastane příští rok,“ pravil v rozhovoru Cook. Neřekl ale, kolik je firma ochotna do Ameriky převést a za jakých podmínek. (Apple drží v cizině v 215 miliard dolarů, 5,2 bilionu korun, tedy čtyři české státní rozpočty). Dřív však zdůrazňoval, že nebude převádět peníze do Ameriky, dokud tam sazba korporátní daně neklesne na „přiměřenou“ úroveň. (Nyní je federální daň na 35 procentech, k tomu se ale v Kalifornii, kde Apple sídlí, připočítává pět procent.)

Americká vláda ale nemůže mít zájem na tom, aby Evropská komise vnutila Irsku třináct miliard eur (14,4 miliardy dolarů), protože o tuto částku by se snížil daňový základ, ze kterého by jednou mohla krmit federální rozpočet. A tak triky Applu bude před komisí hájit.

Dvojitou irskou, prosím

Trik, který firma s nakousnutým jablkem ve znaku používala, je známý jako „dvojitá irská“ (whiskey). Využívala dvou společností založených v Irsku – Apple Sales International (odpovídala za nákup produktů Apple od výrobců na celém světě a za jejich prodej v Evropě, na Blízkém východě, v Africe a v Indii) a Apple Operations Europe (zajišťovala výrobu některých kompů). Téměř všechny zisky obou společností byly odesílány fiktivním ústředím v Karibiku, mizely v bermudském trojúhelníku, aniž z nich Apple platil korporátní daň. (Popis byznysu s grafikou Apple zde, s videem tady, studie tu.)

Později byl systém dvojité irské doplněn o „holandský sendvič“. Při něm firma používala nulového daňového zatížení na finanční převody prostřednictvím skořápkové pobočky společnosti v Nizozemsku. V roce 2014 Apple platil 50 eur za každý milion zisku, tedy 0,005 procenta. (V Irsku je přitom korporátní daň 12,5 procenta.)

Triky hodné David Copperfielda. Zatímco iluzionista nechal zmizet sochu Svobody a Orient Express, Apple, ale i Google, Facebook a další před očima daňových úředníků provedly totéž s miliardami eur.

Evropská unie ale na vládu v Dublinu zatlačila a přiměla ji, aby irskou whiskey korporacím zatrhla. Každá společnost registrovaná v ostrovní republice je v ní od roku 2015 daňovým rezidentem a platí tam korporátní daň jak z místních příjmů, tak z příjmů v zahraničí.

Irská vláda korporace ujišťovala, že jejich historické daňové výměry tím nebudou zpochybněny. Verdikt o Applu ukázal opak.

Případ každopádně skončí u soudního dvora v Lucemburku. Za rok, dva se uvidí… Za tu dobu daňoví poradci korporací nepochybně vymyslí nové finty a zažijeme nové kolo daňových dostihů.

Evropská komise chce mezitím zavést systém založený na zásadě, podle které „se zisky mají danit tam, kde se vytvoří“. Systém předpokládá, že státy si budou vyměňovat informace o zdanění nadnárodních korporací. Je ale možné počítat s tím, že se do něj zapojí všichni a skuliny budou utěsněny?

… a na konec pohádku

Nakonec si neodpustím radu Applu a irské vládě, byť je mi jasné, že nebude vyslyšena. Zní příliš pohádkově. Tady je ve třech krocích:

Apple a vláda v Dublinu se domluví, že budou verdikt komise respektovat a odvolání proti němu stáhnou. Apple „nedoplatek“ uhradí.

Třináct miliard (plus úroky) korporaci nepoloží, zaplatí je hravě. Je to čtvrtina jejího loňského zisku a šest procent příjmů. Tím, že zaplatí hned, ušetří miliardy za úroky i desítky (možná stovky) milionů na palmáre právníkům.

Vláda premiéra Endy Kennyho třináct miliard rozdělí mezi obyvatele. Na jednoho Ira (včetně nemluvňat) připadne kolem 2800 eur. A protože Apple je na ostrově kultovní značkou, mnoho Irů tyhle vrtulníkové peníze vydá za iPhony, iPady, iPody, MacBooky a podobné věcičky. Zbytek, jak jinak, ostrované propijí – utratí za Guinnesse a irskou whiskey.

Výsledek bude nasnadě, dostaví se brzy: Irové zvýší obrat Applu a navíc povzbudí domácí ekonomiku.

Takže až na americkou vládu budou spokojeni všichni (včetně Evropské komise a komisařky Vestagerové). No a jak se na správnou pohádku sluší, na závěr zazvoní zvonec a pohádce bude konec.

Úvodní obrázek: Výřez z Paridova soudu od Eduarda Lebiedzkého