Richard Thaler: Zrušte hotovost

Co to vlastně je behaviorální ekonomie? Říká se, že když se aplikuje v hospodářské praxi, umožňuje stavět na lidských slabostech a jejich prostřednictvím pomáhá dosáhnout našich cílů. Řekl byste to stejně? Jak tomu máme rozumět?

Převážně s tím souhlasím. Smyslem behaviorální ekonomie ale určitě není využívání lidí k dosažení vlastního cíle. Je jím naopak upřímná pomoc lidem. Standardní ekonomie předpokládá, že lidé jsou obecně velmi chytří, že nikdy nejednají pod vlivem emocí, že jsou vysoce disciplinovaní a nemají žádné potíže se sebekázní. Nikdy se moc nepřejídají. Příliš nepijí. Vždycky si během života naspoří přesně tolik, kolik budou potřebovat na důchod.

Behaviorální ekonomové to vidí jinak…

Přesně tak. Máme za to, že tohle na většinu lidí nesedí. Většina lidí má prostě tu a tam potíže s pokrytím svých výdajů. Většina z nás toho také příležitostně sní nebo vypije o něco víc, než odpovídá ukázkové životosprávě. A také do posilovny nechodíme tak často, jak jsme si předsevzali. Takže behaviorální ekonomie se snaží lidem pomáhat v dosahování cílů. Mým mottem je: Pokud chcete lidem pomoci něčeho dosáhnout, maximálně to usnadněte. Jeden příklad za všechny. V celé řadě zemí se lidé dostatečně nezapojují do programů spoření na stáří, a to ani tehdy, když jim zaměstnavatel přispívá. Prostě se sami připravují o peníze. My jsme tento problém vyřešili jednoduše tak, že jsme změnili přednastavené výchozí schéma. Navrhli jsme, ať jsou tedy lidé do penzijních programů zapojeni automaticky, dokud si nezvolí, že se zapojit nechtějí. Člověk je totiž velmi dobrý v nicnedělání. Pokud je účast v programu automatická a lidé naopak musí vyvinout nějaké úsilí, aby se odhlásili, účastní se devadesát procent z nich. A to je dobře pro všechny.

Také lidi nabádáte k tomu, aby jednali racionálně, ale přitom předpokládali, že ostatní se racionálně nechovají. Proč?

Snažím se své studenty vést k tomu, aby jednali tak racionálně, jak jen můžou. Ale aby zároveň nepředpokládali, že každý kolem nich se bude chovat stejně. Pro studenty ekonomických nebo obchodních fakult je obzvláště důležité právě tohle vstřebat. Oni se zatím učí jen to, jak přemýšlejí ekonomové. Neučí se, jak uvažují lidé, které pak budou v životě převážně potkávat. Jenže ekonomové a běžní lidé se výrazně liší. Třeba v tom, jak posuzují, co je v životě fér, a co ne.

Můžete uvést příklad?

Před lety jsme s kolegou profesorem Danielem Kahnemanem publikovali jednu studii, ve které jsme zkoumali jednání lidí po sněhové bouři. Sněhová bouře pochopitelně zvýšila poptávku po lopatách na odhazování sněhu. Ptali jsme se běžných lidí, jestli je fér, že prodejci bezprostředně po bouři využívají situace a cenu lopat zvyšují. Odpověděli, že není. Vlastně se jim takové jednání prodejců přímo protivilo. Ale standardní ekonom prostě řekne, že došlo přesně k tomu, co má prodejce lopat v takové chvíli dělat – zvýšit cenu a uspokojovat náhle zesílenou poptávku. Jenže ve studii jsme dále doložili, že prodejce, který se tak zachoval a v krajní situaci zdražil, o své zákazníky nakonec přišel. Náhle zdraženou lopatu si u něj sice ještě se skřípěním zubů koupili, ale pro další zboží se už naučili chodit k někomu jinému. Takže třeba hrábě na jarní práce kupovali u konkurence, ne u toho, kdo je v zimě naštval zdražením lopat.

V Česku se teď hodně přetřásá téma šedé ekonomiky a způsobů, jak s ní bojovat, třeba prostřednictvím elektronické evidence tržeb. Jak se na šedou ekonomiku dívá behaviorální ekonomie? Jak proti ní navrhuje postupovat?

Jsem určitě pro, abychom se vydali vstříc bezhotovostní ekonomice. Já sám už vlastně takřka vůbec hotovost nepoužívám. Na všechno mám platební kartu a nemusím tahat drobáky po kapsách. Lidé však na bezhotovostní ekonomiku hledí podezřívavě, ptají se, co bude s jejich soukromím. Myslím ale, že pokud neporušují zákon, nemusí se ničeho obávat. Takže ano, skoncoval bych s hotovostí. Nebo alespoň se vší hotovostí s výjimkou nominálně nejmenších bankovek. Tak by byl každý donucen vstoupit do oficiální, deklarované ekonomiky. Umožnilo by to snížit daně, protože daně by najednou platili všichni, ne jenom ti, kteří už dnes zákony dodržují. Vybralo by se víc a daně by mohly být nižší.

Domníváte se, že nedávná finanční krize behaviorální ekonomii pomohla? Ekonomové hlavního proudu se do myslí lidí zapsali jako ti, kteří krizi nedokázali předpovědět. Mají tedy behaviorální ekonomové, bez másla na hlavě, větší šance teď promlouvat do dění?

Určitě nechci finanční krizi nijak velebit. Mnoha lidem po celém světě způsobila řadu strastí. Ale je pravda, že mnozí před krizí sebevědomě tvrdili, že se něco takového stát nemůže. Takže nejen, že ji nepředpověděli, oni si dokonce mysleli, že je něco takového nemožné. Mezi tyto lidi patří například i Alan Greenspan, bývalý šéf americké centrální banky. Po krizi svoji chybu přiznal, když řekl, že situaci podcenil. A že naopak přecenil celkovou prozíravost a obezřetnost běžných lidí. Myslím, že krize byla potřebný budíček. Celá řada lidí si podle mě z ní vzala důležitá ponaučení.

Rozhovor vyšel v prvním letošním čísle magazínu FINMAG, krátce poté, co profesor Thaler přebíral čestný doktorát na pražské VŠE. Právě chystáme číslo třetí, ale zatím nechceme ani naznačovat... Pod odkazem níž ale najdete ochutnávku ze starších čísel – mrkněte na ni a zvažte, jestli se nechcete nechat už příštím číslem překvapit.

Finmag  na papíře!

Vlády v zemích, jako jsou Spojené státy nebo Velká Británie, teď do svých služeb nabírají právě behaviorální ekonomy. Vy sám jste pomáhal založit pracoviště behaviorální ekonomie, které je vlastně poradenským orgánem britského premiéra Davida Camerona. Co konkrétně pro britskou vládu děláte?

V počátcích spolupráce nás třeba požádali, abychom pomohli s výběrem daní od lidí, kteří své berní povinnosti řádně neplní. Ukázali nám dopis, výzvu k úhradě, který lidem v takové situaci zasílají. My jsme odvětili, že dáme dohromady lepší. A protože rozesílali tisíce takových dopisů, vznikla příhodná půda pro experiment. V rámci experimentování jsme se nakonec dobrali prostého řešení. Už pouze to, že jsme lidem řekli, že většina ostatních platí daně včas a že oni se svým jednáním řadí k menšině, zvýšilo podíl těch, kteří své daně platí řádně, o pět procentních bodů.

Myslíte, že by měli být Nobelovou cenou za ekonomii oceněni i další behaviorální ekonomové? Zatím ji má vlastně pouze Daniel Kahneman…

To není na mně. Rozhodují o tom akademici ve Stockholmu. Ale už ji má nejen Kahneman. Získal ji také Bob Shiller za behaviorální finance a George Akerlof, manžel Jannet Yellenové, současné šéfky americké centrální banky. Shillera i Akerlofa lze také řadit k behaviorálním ekonomům. Takže myslím, že oceněných behaviorálních ekonomů už je docela dost. Ale bude jich určitě mnohem víc.

Richard Thaler

Narodil se v roce 1945. Působí jako profesor ekonomie a behaviorálních věd na Boothově obchodní fakultě Chicagské univerzity. Je jedním z průkopníků takzvané behaviorální ekonomie, která propojuje tradiční ekonomii s psychologií. Čerstvý držitel čestného doktorátu Vysoké školy ekonomické v Praze.