Jak se Česko zapomíná ve 20. století

Těžko budeme v Evropské unii hledat zemi s nižší mírou nezaměstnanosti, než má Česko. Aktuálně je to jedině Německo. Těžko budeme hledat také zemi s nižším podílem sektoru služeb na celkovém výkonu ekonomiky. Aktuálně je to jedině Rumunsko. Že to spolu nesouvisí? To není tak docela pravda.

Lukáš Kovanda

Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen. 

Člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie. Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst na Finmagu

Lukáše Kovandu můžete sledovat také na Twitteru.

Knižně

• Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi
• Příběh dluhové smršti a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize
• Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé

Překvalifikovaní

Vysoký podíl sektoru služeb je klíčovým rysem hospodářsky vysoce vyspělé ekonomiky.

Sektor služeb – kromě toho, že méně zatěžuje životní prostředí než zemědělství, těžba nebo průmysl – především podněcuje růst vzdělanosti, ze kterého těží celá společnost.

Právě ve službách se totiž v průměru uplatňují kvalifikovanější pracovníci než v zemědělství, těžbě či průmyslu. Podle jedné z loňských publikací OECD (str. 10) přetrvává v Česku nejvyšší míra překvalifikovanosti v celém hospodářsky vyspělém světě. Zásadním důvodem tohoto nelichotivého prvenství je to, že vysokoškolští absolventi z důvodu relativně slabě rozvinuté sféry služeb nezískávají na trhu práce uplatnění odpovídající jejich kvalifikaci.

Takže ano, míra nezaměstnanosti je v České republice skutečně velmi nízká, lidé nějaké zaměstnání nakonec zpravidla nacházejí. Jenže jen poměrně malá část z nich – menší než v jakékoli jiné ekonomicky vyspělé zemi – je se svým zaměstnáním opravdu spokojena. To je zásadní problém skrytý za jinak moc hezkým údajem českých statistiků o míře nezaměstnanosti. A není bohužel jediný.

Ani nákupní taška

Ten další je už celkem obehranou písničkou. To však neznamená, že ztrácí na významu. Naopak. Poměrně vysoká závislost české ekonomiky na průmyslové výrobě – v prvé řadě automobilové – je potenciálním rizikem blízké budoucnosti.

Dvacátá léta tohoto století budou podle všeho dekádou soumraku tradičního automobilového průmyslu.

Už nyní jsme svědky citelného poklesu cen baterií do elektromobilů a rapidního rozvoje sdílené ekonomiky právě i v oblasti automobilové přepravy (Uber a další). Probíhá nebo se alespoň chystá omezování automobilového provozu v řadě (nejen) velkých evropských měst jako Hamburk, Milán či třeba Oslo. Leckde vidíme růst daňového zatížení motorových vozidel a jejich provozu, o ultrapřísných environmentálních normách už ani nemluvě. Auto přestává být statusovým zbožím.

S boomem služeb, jako je Rohlík.cz nebo Koloniál.cz, navíc klesá i význam automobilu coby „nákupní tašky“. V době rozmachu chytrých telefonů a tabletů si také lidé stále zřetelněji uvědomují, že třeba při cestě z Prahy do Brna (ale něco podobného pozorují třeba i mezi mladými v Německu) mohou v autobusu či ve vlaku celkem pohodlně pracovat – a ušetřit tak čas –, zatímco za volantem vozu pochopitelně zdaleka tolik práce neudělají.

Když připočteme obecnější trendy typu rostoucí urbanizace, odkládání založení rodiny a související rozmach fenoménu „mamahotelů“ či chladnoucí zájem mladých lidí o auta (zejména se týká tzv. mileniálů) nepřekvapí, že světová poptávka po automobilech má svůj vrchol za sebou. Například ve Spojených státech nastal tento vrchol zhruba v polovině minulého desetiletí. Ale vrchol motorizace za sebou mají i mnohé další hospodářsky vyspělé země.

Dlouhodobé oslabování světové poptávky po tradičních automobilech je proto nevyhnutelné. Je tedy docela dost riskantní, že česká ekonomika jako celek i její trh práce zůstávají na tomto druhu produkce stále tolik závislá. Vždyť jak na celkové průmyslové výrobě, tak na celkovém objemu exportu se automobilová výroba podílí takřka z celé jedné čtvrtiny.

Česko ve 20. století

Těžko budeme v Evropské unii hledat zemi s vyšším počtem vyrobených aut v přepočtu na jednoho obyvatele. Respektive – nyní je to jedině Slovensko. Český průmysl přitom vedle automobilek táhnou i další „segmenty 20. století“, například výroba lokomotiv a železničních vozidel, což situaci výhledově samozřejmě dále spíše zhoršuje.

Současná výborná kondice tuzemského trhu práce tak může být docela rychle minulostí.

Psáno pro E15