Odkud přijde nová krize? Komodity v podezření

Novinové titulky jsou pro investora dobré vodítko, často stačí udělat přesný opak toho, co z nich plyne. Pokud jste například nakoupili v pátek před Valentýnem, kdy se v britském trhu hojně psalo, kolik miliard bylo „vymazáno“ z indexu FTSE, dnes sedíte na pěkném zisku. A stejné je to s předpovídáním krize: masová média sotvakdy dopředu trefí, co by krizi opravdu mohlo způsobit.

Než budete číst dál, možná si raději napřed udělejme pořádek v názvosloví. Recese to jsou, alespoň technicky, dva za sebou jdoucí kvartály se záporným růstem. Deprese je něco horšího než recese, a technicky se většinou definuje jako pokles HDP o víc než deset procent nebo recese, která trvá víc než dva roky.

Je zřejmé, že některý z faktorů uvedených v úvodu by mohl způsobit recesi nebo i depresi. A ano, dívám se především směrem, kde leží Čína.

A jak je to s krizí?

Krize je ještě něco hodně jiného. Finanční krize se většinou definuje jako prudký pád hodnoty finančních nástrojů. Na ekomomiku může mít krize dopad zásadní – jako v letech 1929 nebo 2008, ale také nemusí mít dopad v podstatě žádný – viz krach na Wall Streetu v roce 1987.

Většina lidí žije v normální, nefinanční ekonomice, a technické názvosloví je jim cizí. Krize pro ně je v podstatě špatný stav ekonomiky. Stav, kdy se jim začne dařit hůř a vyhlídky na zlepšení veškeré žádné. Proto také slovo krize obyčejného člověka, politika či novináře tolik vzrušuje.

Na minulé války býváme připraveni

Předvídat krize je velice těžké. Neřeknu nemožné, důvody vedoucí ke krizi lze často vidět s docela velkým předstihem. Málokdo ale – pokud vůbec někdo – dokáže odhadnout, kdy a jestli vůbec se tyto okolnosti v krizi opravdu překlopí.

Nebudu tedy ani já na tomto místě předvídat, kdy přijde další krize. Dám ale k dobru svůj názor na jeden z přehlížených směrů, odkud by další závažná krize přijít mohla.

Ty závažné, ekonomiku bořící krize mají většinou jednu společnou věc. Napákování. A to obzvlášť napákování mimo bankovní sektor. Bylo to tak ve dvacátých letech, kdy páka sloužila jako nástroj burzovních spekulací, stejně jako před deseti lety – každá hypotéka je také pákou.

V Číně bylo (a asi ještě i je) napákování hodně. Ať už realitní či akciové. To akciové je (ekonomicky) relativně zanedbatelné, horší je to realitní. Na druhou stranu, vědí o něm všichni, a vzhledem k tomu, že právě realitní napákováni vedlo ke krizi v 2008, pochybuji, že bude příčinou další krize. Na minulou válku je většina regulátorů a centrálních bank totiž celkem připravena.

Také evropské banky mají problém se špatnými úvěry. V italských bankách je prý špatných úvěrů desítky procent – a to je hodně špatné. Odhadovaný dopad v Evropské unii je přes dvě stě miliard eur. Je to problém, ale znovu: viditelný. Ví se o něm.

Kupte sóju, babi, prodejte kakao, člověče

Samozřejmě, to, že se o problému ví, ještě neznamená, že nezpůsobí problémy. Ostatně problémy jsou v Evropské unii viditelné hodně dlouho, ale vlečou se s námi pořád. Krizi ovšem většinou způsobí problém, který většina buď neviděla, nebo ho ignorovala.

Exituje takový problém teď? Podle mě ano. Jsou to komodity.

Od minulého desetiletí se komodity inzerovaly jako dobrá investice, která má malou korelaci s akciemi nebo dluhopisy. Strmý růst a v konečném důsledku omezené zásoby komodit, měly znamenat, že ceny porostou do nebe. Dlouhou dobu to tak i vypadalo.

S komoditami začal obchodovat skoro každý a každý druhý finanční poradce byl na ně odborníkem. Rady jako „nakupte sóju“ nebo „prodejte kakao“ najednou nebyly určeny jen velkým fondům, ale i malým, retailovým investorům, kteří většinou nemají ponětí, jak trhy s komoditami opravdu fungují. Ostatně to často nevědí ani ti poradci – když jsem se kolem roku 2008 ptal investičního poradce, proč bych podle něj měl koupit ropu, když je v těžkém contangu, setkal jsem se jen s nechápavým výrazem co-je-to-sakra-contango.

• ETF a contango: pořádný tanec s vašimi penězi

Když se retailovým investorům ve velkém prodávají produkty, o kterých nic nevědí ani ti investoři, ani nabízeči, je to jeden z celkem spolehlivých ukazatelů: tohle by mohl být spouštěč krize. O to víc, když jsou produkty napákované.

Napákování je ve světě komodit víc než dost. Jednak jsou často napákované komoditní burzovně obchodované fondy (ETF), které obchodují s futures, ale týká se to i komodit jako takových. Čínské firmy například s oblibou používaly měď jako jistinu pro půjčky. Což o to, žádný problém, pokud měď opravdu používáte při výrobě. V Číně ale bylo oblíbené měď koupit na dluh i pro firmy, které ji vůbec nepotřebovaly, a pak zas použít jako jistinu dalšího dluhu. Vždyť cena komodit, a mědi zvlášť, pořád roste, nebo ne?

O zadlužování těžařů ropy z břidlic jsem už tady jednou psal.

• Cena ropy poroste. Až zbankrotují „břidliční těžaři“

Pešek špatných dluhů

S financializací komodit se v poslední dekádě roztrhl pytel. Vždyť to dlouho vypadalo, že komodity krize 2008 vůbec nezasáhla. Austrálie a další komoditní ekonomiky si naopak libovaly, jak se jim dobře vede.

Strmý pád cen ropy a jejich současná volatilita byly spojovány s pádem trhů v lednu. Podle mě je to ale jenom vrchol pyramidy, protože není úplně jasné, kolik schovaného napákování na komodity obecně, nejen na ropu, v systému je. Zatím to vypadá, že alespoň přímo v retailu relativně málo, hodně ale v těžařských firmách. A tam to vypadá, že to se splácením bude podstatně horší. Jestli uvidíme krizi z komodit, potom záleží jen na tom, komu zůstane pešek špatných dluhů.