David Bowie. Marťan ve světě financí

Na Zemi se snesl jako Ziggy Stardust z Marsu. Nahrával, střídal koncertní pódia, měnil účesy, kostýmy i hudbu. A když se David Bowie na modré planetě zabydlel, začal přemýšlet o financích a propojil showbiz a Wall Street.

Znáte Bowieho dluhopisy? Staly se pojmem.

Tanec s dluhopisy  

Bowie Bonds kryté výnosy (poplatky) z alb, které Bowie nahrál, byly vůbec první obligace podložené duševním vlastnictvím. Bowiemu umožnily odkoupit práva ke svým starším skladbám.

Dluhopisy s desetiletou splatností nabízející výnos 7,9 procenta  (výnos z desetiletých dluhopisů americké vlády tehdy dosahoval jen 6,3 procenta) jistily skladby z pětadvaceti Bowieho alb nahraných před rokem 1990 včetně „The Rise and Fall of Ziggy Stardust” a “Let’s Dance”. Na zárukách se podílelo hudební vydavatelství EMI Records, se kterým měl hudebník kontrakt.

Obligace, vydané v roce 1997, koupila americká společnost Prudential Insurance za 55 milionů dolarů. V následujících letech ale hudební byznys postihly špatné časy. Svět ovládly empétrojky, hudební data secvakly do souboru, který posloužil k výměně nahrávek na síti. Hudba se přestávala prodávat, sdílela se. Moody Investors Service proto snížila bonitu Bowieho dluhopisů na pouhý stupeň nad úrovní „junk“ (spekulativní).

Bowie nicméně tuhle mizérii ustál. Dluhopisy v roce 2007 splatil a copyrighty byly jeho.

Rokenrolový bankéř

Nápad vydat dluhopisy se ovšem nezrodil v Bowieho hlavě. Dostal ho David Pullman , „rokenrolový“ investiční bankéř z newyorského Manhattanu.

Bowie mu řekl, že by chtěl získat autorská práva ke svým skladbám od manažera Tony DeFriese, se kterým se rozešel, a Pullman našel způsob, jak na to sehnat peníze – sekuritizaci. Navrhl zabalit budoucí příjmy z jeho hudebního katalogu do „dárkového balíčku“ a těmi jako kolaterálem zajistit dluhopisy, které bude Bowie splácet.

„Neměl potuchy o tom, co je sekuritizace. Když jsem mu to ale vysvětlil, neváhal ani vteřinu. Byl zosobněním myšlenky, že je důležité zkoušet nové věci,“ řekl Pullman o Bowieho reakci deníku Wall Street Journal.

Důkazem Bowieho novátorství je také projekt on-line banky BowieBanc. Tenhle podnik však měl krátký život.

Bondy pro celebrity

Zpátky k Bowie Bonds: Nezůstalo pouze u nich. Pullmanova investiční banka Pullman Group později obdobné projekty připravila třeba pro zpěváka Jamese Browna, Marvina Gaye a skladatelské trio Holland-Dozier-Holland.

A vznikla kategorie celebritních dluhopisů (Celebrity Bonds). Někdy jsou také nazývány Pullmanovy dluhopisy (Pullman Bonds).

Bowieho bondy však byly v hudební branži první. Proto se tak často zmiňují. Evan Davis, ekonomický analytik stanice BBC, dokonce vyslovil myšlenku, že stály za zrodem realitní bubliny, která v roce 2007 vyvolala propad burzovních trhů a přerostla v globální finanční krizi. Později ji převzali další.

Bowie Bonds podle Davise inspirovaly bankéře a odstartovaly éru „zajištěných“ dluhopisů. „Banky se chytly této koncepce. Uvažovaly takto: v hypotékách máme miliardy, které se zhodnocují pomalu. Proč je neodprodat jako dluhopisy a nezískat prostředky hned? (...) Takže začaly dělat to, co udělal Bowie. Jenže ve velkém rozsahu,“ pravil analytik.

Kdo inspiroval?

Teze, že Bowieho dluhopisy otřásly světem financí a otevřely nový prostor pro tučné kocoury z Wall Streetu, se objevily krátce po finanční krizi. Teď, po smrti avantgardní hvězdy, se připomínají.

Opravdu ale bankéři prahnoucí po ziscích potřebovali inspiraci od Bowieho a Pullmana? Vždyť s nákupem subprime hypotečních úvěrů poskytovaných nebonitním klientům a jejich financováním cennými papíry zajištěnými hypotékami se v Americe začínalo někdy v sedmdesátých letech minulého století.

Jistě, ten byznys se rozšířil až ve druhé polovině devadesátých let. Nenakopli ho však Bowie s Pullmanem, ale politici, kteří si kupovali hlasy voličů podporou hypoték a prosadili novátorské sociální zákony, zejména Community Reinvestment Act (1977) a Securitization of Community Reinvestment Act (1997). Zákony motivovaly komerční banky, aby při půjčkách slevily z požadavků na solventnost a bonitu klientů a využívaly sekuritizaci hypotečních úvěrů.

Nejspíš to tedy bylo naopak – Pullman se inspiroval od velkých bank a sekuritizaci přivedl ze světa hypoték do oblasti hudby a duševního vlastnictví. V  Bowiem pro to našel ideálního spojence. Jeho klient přemýšlel jak o umění, tak o financích. Chtěl mít kariéru pod kontrolou, vlastnit sto procent své hudby a řídit svůj osud. Navíc to byl inovátor zvyklý experimentovat.

Tyhle vlastnosti si David Bowie podržel až do konce. Přesvědčte se – poslechněte si jeho poslední album Blackstar.