Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Augusto Pinochet: Padouch, nebo hrdina?

Pavel Jégl
Pavel Jégl
25. 11. 2015
 8 943

Generál, sice vyznával řád a disciplínu a byl zvyklý rozkazovat, přesto dal na rady liberálních ekonomů a nechal ekonomice volný průběh. Tento zvláštní případ se stal v Chile.

Augusto Pinochet: Padouch, nebo hrdina?

Proklínaný i velebený diktátor, symbol brutality i spásy, pro někoho padouch, pro jiného hrdina. Augusto Pinochet, jeden z nejrozporuplnějších politiků dvacátého století, by se dnes (25. listopadu 2015) dožil sta let.

V čele jihoamerického státu, který tvarem připomíná čili papričku, stál Pinochet sedmnáct let (1973–1990). Vládl tvrdou rukou. „Jediný list se v téhle zemi nepohne, pokud to nebudu chtít. To musí být každému jasné,“ řekl na prvním zasedání junty.

Potrpěl si na to, aby měl vše pod kontrolou. Přitom ale dal šanci neviditelné ruce trhu. Chile se za jeho diktatury stala laboratoří liberální ekonomiky.

Když se zmocnil vlády, bylo Chile chudé a zaostalé. V době, kdy odcházel, platilo za nejvyspělejší a nejdynamičtější zemi Jižní Ameriky. Za hospodářský „zázrak“ ale Chilané zaplatili vysokou cenu.

Patricio Aylwin, Pinochetův nástupce v úřadu prezidenta, popsal politiku svého předchůdce dvěma výstižnými slovy. „Brutální, ale účinná.“

Rozvrat podle Marxe

V roce 1973 bylo Chile rozvráceno. Prezident Salvador Allende ho během tří let své vlády přivedl na buben.

První marxistický šéf státu v Jižní Americe znárodňoval doly na měď, banky a továrny, v nichž měly podíly zahraniční (zejména americké) společnosti. Státy odkud pocházely, uvalily v odvetě na Chile hospodářské sankce.

Allende vydával dekrety zvyšující platy ve státní sféře a nutil centrální banku, aby dávala do oběhu nové peníze. Tak roztočil inflační spirálu, kterou se snažil zastavit dekretem zmrazujícím ceny potravin. Důsledkem byly prázdné regály v obchodech a rozvoj černého (neregulovaného) trhu. Nakonec musel prezident dekrety odvolat a ceny uvolnit. Inflace rázem vyskočila o 500 procent.

V té době už bylo Chile na pokraji občanské války. Zemí otřásaly demonstrace a stávky. Stávkovali zejména dělníci v zestátněných podnicích a Allende ztrácel nervy, vyhrožoval: „Stávkujete a přitom jste pány svých továren. To je zločin!“

Prezident zatáhl za ruční brzdu – vyhlásil výjimečný stav a do ulic povolal vojáky.

Kulka z kalašnikova

Pinochet byl k prezidentovi, který ho několikrát povýšil, dlouho loajální. V červnu 1973 společně s generálem a ministrem obrany Carlosem Pratsem zmařil chystaný puč plukovníka Roberta Soupera. Generálové, kteří krátce nato začali chystat další puč, proto uvažovali o tom, že Pinocheta internují v odlehlé části země, aby jim nestál v cestě.

Jenže Pinochet nakonec obrátil, přidal se na jejich stranu a 11. září 1973, tři týdny poté, co ho Allende jmenoval velitelem pozemního vojska, se postavil do čela pučistů, kteří prezidenta svrhli. Allende si v obleženém paláci Moneda prostřelil hlavu kalašnikovem, který mu věnoval přítel Fidel Castro.

Pinochetem vedená junta pak rozpustila parlament, zakázala strany, zavedla cenzuru a pronásledovala své odpůrce. Věznicemi a mučírnami tajné policie DINA prošlo téměř čtyřicet tisíc lidí. Kdo se postavil na odpor, toho Pinochetovi carabiniers zastřelili. DINA pronásledovala a likvidovala Pinochetovy protivníky dokonce za hranicemi. V roce 1990 vyčíslila Národní komise pravdy a smíření, počet zabitých na 3065.

Pinochet si po puči rychle upevnil moc. V červnu 1974 se prohlásil za nejvyššího vůdce státu a v prosinci za prezidenta. Obě funkce mu formálně schválila junta.

Useknout psovi ocas

Augusto Pinochet nebyl vyznavačem liberální ekonomiky. Sotva jím mohl být, vždyť od osmnácti let vyrůstal ve vojenském prostředí sešněrovaném řády a rozkazy. Diktátoři s tímto původem zpravidla věří, že ekonomice (a ekonomům) je nutné velet jako vojákům, a osekávají nejen lidská práva a občanské svobody, ale také svobodu ekonomickou.

Co tedy přimělo Pinocheta, aby dal ekonomům volné ruce a vzdal se myšlenky, že jeho vláda bude poroučet ekonomice? Patrně poznání, že státem řízená ekonomika nefunguje, k němuž dospěl za Allendeho

Chicago boys - skupina desítek chilských ekonomů, kteří studovali Chicagskou univerzitu u Miltona Friedmana a Arnolda Harbergera, spolu se svými souputníky z Pontifikální katolické univerzity v Santiagu vedla dialog s generály a někteří z nich po převratu působili v roli poradců. Jejich vliv na vládní politiku však byl omezený. Chile stále sužovala tříciferná inflace a ekonomika stagnovala.

Další čtení

Pinochetův režim na jednu stranu neblaze proslul jako krvavá diktatura, na druhou stranu přinesl mnohé inspirativní ekonomické reformy. Jejich myšlenkovým zdrojem byla malá skupinka mladých liberálních ekonomů, spojená místem studia – Chicago boys. Kluci chicagský.

Obrat nastal na jaře 1975, kdy Pinochet jmenoval jednoho z chicagských hochů, Jorgé Cauase, ministrem financí. Krátce nato, zjevně na jeho radu, napsal Miltonu Friedmanovi dopis se žádostí o rady, jak zemi vyvést z ekonomické mizérie.

Friedman, liberální ekonom, odpůrce sociálního státu prosazující doktrínu Laissez faire (nechte věcem volný průběh), mu odpověděl už za několik dnů. Ve svých doporučeních kladl důraz na liberalizaci, privatizaci a inflaci, o které napsal: „Chile potřebuje kapitál, do země s inflací 400 procent však žádný nepoteče. Problém se musí vyřešit ihned, jako když psovi sekáte ocas – musíte to udělat najednou, jinak prodloužíte jeho utrpení.“

Léčba šokem

Kdo ví, jestli Chilané někdy kupírovali psům ocasy, ale Pinochet Friedmanovi zjevně porozuměl. Reagoval dopisem, v němž kvitoval, že většinu myšlenek věhlasného ekonoma navrhuje do vládního programu také nový ministr Cauas. V září pak Friedman přiletěl do Chile. Týden přednášel na univerzitách, dával rozhovory a především – setkal se s Pinochetem.

Necelý měsíc po setkání, v říjnu 1975, Pinochetem vedený kabinet přijal reformní program – Plán národního zotavení postavený na myšlenkách Miltona Friedmana a jeho chicagské školy.  

„Chile se musí stát národem podnikatelů,“ pravil Pinochet a věci se daly do pohybu. Vláda snižovala výdaje, rušila regulace, bezplatné zdravotnictví i mnohé sociální dávky. Také proto byl plán nazýván šokovou terapií.

Tiskárna přestala chrlit nové bankovky a inflace rychle klesala, stejně jako deficit, zato přibývalo nezaměstnaných. Byl liberalizován obchod, reformován penzijní systém, zjednodušeny daně a privatizovány podniky.

Mezi roky 1975 a 1981 chilská ekonomika rostla ročně v průměru o 7,3 procenta a po krátké krizi růst obnovila. Koncem osmdesátých let byl růst dokonce dvouciferný.

Zatímco Friedman si dával pozor a chválil Pinocheta pouze za ekonomickou politiku, další význačný liberál Friedrich von Hayek neviděl na Pinochetově režimu žádné vady. „Nenašel jsem jediného Chilana, který by nesouhlasil s tím, že osobní svoboda je za Pinocheta větší než za Allendeho,“ napsal poté, co koncem sedmdesátých let navštívil Chile.

Vašima očima – padouch, nebo hrdina?

Nebe, nebo peklo?

Augusto Pinochet je už devět let smrti. Chilané se ale dodnes neshodli, zda patří do pekla, nebo do nebe.

Přihlásil se k odpovědnosti za veškeré operace armády. Pochopitelně je ale hájil. „Vojsko zasáhlo pouze z vlasteneckých pohnutek, zachránilo zemi před strašlivým chaosem, do kterého ji zavlekl marxista Allende,“ pravil, když v roce 1990 opouštěl prezidentský palác.

V roce 1978 souhlasilo v referendu 75 procent voličů s pokračováním Pinochetovy vlády. Deset let poté  Pinocheta podpořilo 45 procent voličů. Následovaly prezidentské volby, v nichž zvítězil Patricio Aylwin. 

Pinochet za sebou nebouchl dveřmi. Varoval však Chilany před demokracií. „Nezapomínejte, že když si měl lid vybrat mezi Barabášem a Ježíšem, zvolil Barabáše,“ připomněl biblický příběh.

Nakonec zpátky k otázce v titulku: Byl Augusto Pinochet padouch, nebo hrdina?

Zkuste si na to odpovědět sami.


Úvodní obrázek pochází z webu oddělení politické historie Knihovny Národního kongresu Chile. Vztahuje se na ni licence Creative Commons Attribution 3.0 Chile

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
9
+

Sdílejte

Diskutujte (23)

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo