Hýčkat si ty správné kapitalisty

Přesně je to 30 až 31 procent čistých příjmů v přepočtu na euro podle údajů Eurostatu za rok 2014. Údaj platí překvapivě stabilně pro všechny skupiny, od svobodných s nízkými příjmy až po rodiny s dětmi. To mimochodem vypovídá o zajímavém a přehlíženém faktu, že český daňový a sociální systém je relativně „vyladěn“ velmi podobně jako německý – což není pochvala, pouze konstatování faktu.

Dobrá. Ale budeme tedy někdy mít příjmy jako Němci? Jak je možné, že se tak dosud nestalo? Jsou snad Češi méněcenní?

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

• Ďáblův slovník ekonomie a financí

Co je produktivita

Když průměrný občan klade průměrnému ekonomovi tyto otázky, odpovědí zpravidla bývá určitá varianta sdělení „rozdíly ve mzdách jsou způsobeny především rozdíly v produktivitě práce“. To občana rozzlobí ještě víc: „Jaké rozdíly v produktivitě? U nás ve fabrice děláme stejně jako Němci v jejich mateřském závodě. Možná dokonce o něco lépe. Byl jsem tam na školení a oni nejsou lepší pracovníci než Češi. Kvalita výrobků je úplně stejná, tak proč bereme méně než třetinu?!“

Dost možná jste sami zažili něco podobného. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že i ekonomové a analytici pracující v nadnárodních finančních společnostech si kladou stejné otázky. Ale jak to tedy je?

Když se neekonom baví s ekonomem, zpravidla si nerozumějí v obsahu slova produktivita. Inženýr nebo dělník míní počet výrobků v určité kvalitě vyrobených za jednotku času. Jinými slovy jde o fyzickou produktivitu. Ekonom používá ovšem úplně jiná měřítka produktivity. Například hrubý domácí produkt přepočtený na počet odpracovaných hodin. A hned jsme úplně jinde.

Jsme u tajuplné veličiny HDP, která je podle jedné definice součtem mezd, podnikových zisků (rozdělených i zadržených), dále příjmů z nájemného a z úroků. Nižší česká produktivita ve srovnání s německou tedy makroekonomicky říká: „Máte nižší mzdy, protože máte nižší mzdy.“ Tautologie. OK, víme, že průměrný ekonom nám toho moc neřekne. Ale proč tedy Němci mají vyšší mzdy než Češi?

Odpověď je ve vlastnictví kapitálu. Podnikové zisky, dividendové příjmy akcionářů a platy nejvyšších manažerů tvoří nezanedbatelnou část HDP vyspělých zemí. Ačkoli se týkají jen úzké vrstvy nejbohatších – častý terč kritiky ze strany levice –, mají vliv i na všeobecnou mzdovou hladinu v dané zemi. Často se opakuje floskule, že kapitál nemá národnost. Kapitalisté ovšem ano. V zemi, kde sídlí, spotřebují a proinvestují podstatnou část svých příjmů. I když běžný Němec, Francouz nebo Brit nemá pocit, že z příjmů miliardářů ve své zemi něco získává, opak je pravdou. Příjmy špiček „prosakují“ různými cestami do společnosti. Minimálně v podobě daní; je mimochodem mýtus, že miliardáři platí zanedbatelné nebo žádné daně.

Bohatství je tam, kde se inkasují dividendy. Ty se inkasují tam, kde sídlí vlastníci kapitálu. Dělníci a inženýři placení mzdou možná dostanou trochu přidáno, ale jen do té míry, aby nepodali výpověď. Možná to zní trochu marxisticky, ale není to výzva k odstranění kapitalistů. (Zkuste to a dostanete rovnost v chudobě. Dokonce ani neomarxista Piketty nevolá po znárodnění kapitálu.)

Vstřícnost k těm, kteří budují

Z vlastnictví kapitálu vyplývá mezinárodní dělba práce. Země, kde kapitál sídlí, mají tendenci tvořit zajímavá a dobře placená místa především doma. Kapitalista chce mít své klíčové zaměstnance na dosah ruky. Špičkoví manažeři, nejlepší vývojáři, technici a designéři, stejně jako ředitelé obchodu a marketingu vždy sídlí v centrálách nadnárodních společností. Samozřejmě i asistentky, které obsluhují jen kávovar a kopírky, dostanou relativně slušnou mzdu.

Totéž se týká i dělníků ve vyspělých zemích, i jejich mzdy musejí respektovat všeobecnou mzdovou úroveň. Platí to i pro nejméně kvalifikované profese. Odpovědí, proč si německý metař vydělá více než český učitel nebo inženýr, je tedy v první řadě objem kapitálu v ekonomice. (Nikoli objem peněz: peníze lze libovolně natisknout, ale to z nich ještě nedělá kapitál.)

Dělnické profese lze daleko snadněji přemístit do levnější ciziny. Češi, Rumuni nebo Číňané nemají doma takové kariérní šance jako Němci, Britové nebo Američané. Musejí se spokojit s výrazně nižší mzdou a být rádi, že vůbec mají nějakou práci. Společnost Apple má vývoj a obchod v Kalifornii, výrobu zadává jiné společnosti sídlící v Číně. V Kalifornii se inkasují dividendy a vyplácejí tučné mzdy. V Číně se vyskytly i sebevraždy kvůli otřesným pracovním podmínkám.

Řešení? Vstřícnější postoj vlády vůči tomu typu kapitalistů, který buduje a tvoří. Daně, regulace, stabilita právního prostředí, všechno stokrát dokola omílané pravdy. I průměrný ekonom vám řekne, jaké podnikatelské prostředí je vhodné a jaké nikoli. Číňané to už mimochodem pochopili.

Psáno pro Lidové noviny